Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
13 C 62/2021-93
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce se žalovaným uzavřeli dvě Smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) nejprve dne datum žalovanému poskytl částku částka a posléze dne datum částku částka Tyto částky žalovaný posléze přestal řádně splácet a úvěrující přistoupil k zesplatnění celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na předmětné smlouvy dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky částka a smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka a smluvního úroku ve výši 14,4 % ročně z částky částka.
Žalovaný namítal neplatnost smluv z důvodu nedostatečného zkoumání jeho schopnosti úvěry splácet.
Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) se žalovaným uzavřel dvě Smlouvy o úvěru, na jejímž základě dne datum žalovanému poskytl částku částka a dne datum částku částka. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval úvěrující na základě údajů ve veřejných rejstřících (databáze dlužníků, databáze neplatných dokladů, insolvenční rejstřík), na základě sdělení samotného žalovaného a prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného. Postupně však přestal žalovaný své dluhy splácet, načež právnická osoba přistoupila k zesplatnění celého dluhu, což žalovanému písemně oznámila. Pohledávky pak byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Žalobce dopisem ze dne datum žalovaného naposledy vyzval k úhradě dluhu.
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byly platně uzavřeny obě spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Co se týče otázky zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, vyšel soud z rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, který výslovně konstatoval, že:„ ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. V daném případě kromě lustrování údajů ve veřejných rejstřících měl úvěrující k dispozici výpisy z účtu žalobce, který vedl. Na tomto účtu zjistil jaké má žalovaný obvyklé příjmy a výdaje, a to včetně mzdy, která žalovanému na tento účet chodila. Nespoléhal se tedy ohledně příjmů a výdajů žalovaného na jeho tvrzení, ale vše měl doloženo, a to dlouhodobě. Nelze proto učinit závěr, že by uzavřené úvěrové smlouvy byly z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti úvěrovaného splácet úvěr neplatné. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku a žalující společnost je tudíž ve věci aktivně legitimována. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu soud vrátit zbývající část obou úvěrů (tj. částka a částka) rozsudkem.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku ) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Sjednaný smluvní úrok ve výši 12 % ročně, respektive 14,4 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a.t. ”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. , z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. , z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. , z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne datum včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t. , v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za 75 ujetých km v částce částka (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,4 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce částka podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.