Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 138/2021-20
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupena advokátem osobní údaje zástupce
o zaplacení částky 600 euro s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 600 euro spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 405, 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované strany.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 600 euro spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 405, 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované strany.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 4. 2021 domáhal zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 30. 9. 2019 měl cestovat letem provozovaným žalovanou č. číslo z obec do obec s předpokládaným příletem do cílové destinace dne 1. 10. 2019 ve 20:05 hod. Let byl zpožděn o více než 3 hodiny a žalobce do obec doletěl dne 2. 10. 2019 v 00:51 hod. Z důvodu tohoto zpoždění žalobce požaduje kompenzaci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení č. 261/2004 “) ve výši 600 euro s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovanou k plnění dne 15. 7. 2020 a dále předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2020.
2. Žalovaná k žalobnímu nároku uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše, neboť žalobce neuplatnil nárok na zaplacení vymáhané částky včas, když podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. Dále namítla, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnou okolností spočívající v nepříznivém počasí na letišti v obec, které vedlo k omezení a regulaci leteckého provozu nad obec jméno ze strany Řízení letového provozu. Dodala, že žalobce měl u žalované na den 30. 9. 2019 rezervován let č. číslo z obec do obec a následně dne 1. 10. 2019 let č. číslo z obec do obec. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
3. Pravomoc podepsaného soudu ve věci rozhodnout soud dovodil z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 1215/2012 ve spojení s rozhodnutím SDEU C -204/08.
4. Žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti.
5. Žalovaná nesporovala tvrzenou rezervaci letu žalobcem ani zpoždění žalobce při příletu do cílové destinace, když tyto skutečnosti vyplývají z palubenky žalobce a emailu žalované ze dne 30. 9. 2019 (Cancellation).
6. Soud se k námitce žalované strany nejprve zabýval tím, zda je nárok žalobce promlčen.
7. Z výzvy k zaplacení kompenzace ze dne 15. 7. 2020 zaslané žalované straně dne 16. 7. 2020 (podací lístek), se podává, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 600 euro z důvodu zpoždění předmětného letu. Obdobnou výzvu žalobce žalované zaslal dne 17. 12. 2020 (výzva, podací lístek).
8. Na věc dopadá přímo použitelné Nařízení č. 261/2004 čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c), podle kterého má cestující právo na náhradu ve výši 600 euro, neboť se jedná o letovou vzdálenost od 3 000 km.
9. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.
10. Nařízení č. 261/2004 žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Dle čl. 1 preambule Nařízení č. 261/2004 činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22 listopadu 1012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“.
11. Jelikož přímo použitelné Nařízení č. 261/2004 neobsahuje podrobnou úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let, použijí se ustanovení národního práva, konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 odst. 3 o. z., která předpokládá, že cestující včas vyzve dopravce k zaplacení paušalizované náhrady škody, a to bezodkladně, nejpozději však ve lhůtě 6 měsíců od okamžiku, kdy se o zpoždění (resp. zrušení) letu dozvěděl.
12. Z výzev zaslaných žalobcem žalované bylo prokázáno, že tyto byly žalované straně doručovány až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění práv ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z., tj. po dni 30. 4. 2020. Soud proto uzavřel, že žalobce nárok neuplatnil včas, jeho nárok je promlčen a žalovaná společnost námitku promlčení vznesla, proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku a dále se již nezabýval další obranou žalované strany týkající se nepříznivého počasí na letišti v obec.
13. Pro úplnost soud dodává, že shora uvedené závěry byly aprobovány rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021 č. j. 58 Co 176/2021 – 56.
14. Soud tedy v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a Nařízením č. 261/2004 zastává stanovisko, že včasná notifikace cestujícího je nezbytným předpokladem pro uplatnění práv z přepravy, a proto je pro úspěšné uplatnění práv z přepravy nutné notifikovat práva u dopravce včas, tedy v 6 měsíční lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 o. z.
15. Soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, která byla ve věci úspěšná, v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). Náklady žalované jsou tvořeny náklady za právní zastoupení. Z částky 600 euro (15 651 Kč při kurzu k 1. 4. 2021) se jedná o tři účelně vynaložené úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření, jednání) dle ust. § 7 , § 8 odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 1 740 Kč za jeden úkon a tři paušály dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek. Celkem se jedná o částku 7 405, 20 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.