Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2115 C 33/2020-90
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
o zaplacení 68 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se ohledně částky 2.600 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.871 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 471 Kč od 23. 10. 2020 do 12.1.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.871 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 42 267 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 204 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do 17. 6. 2020 ve výši 1 537,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 471 Kč za dobu od 18. 6. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 462,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 738 Kč za dobu od 16. 7. 2020 do 22. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 267 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 471 Kč od 23. 10. 2020 do 12.1.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11.871 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 650,99 Kč a úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 48 131,79 Kč od 20. 3. 2020 do 12.1.2021 a úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 47 546,62 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 3. 2020 dosáhne částky 196 776 Kč, se zamítá.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6.989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
I. Řízení se ohledně částky 2.600 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.871 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 471 Kč od 23. 10. 2020 do 12.1.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.871 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 42 267 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 204 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do 17. 6. 2020 ve výši 1 537,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 471 Kč za dobu od 18. 6. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 462,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 738 Kč za dobu od 16. 7. 2020 do 22. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 267 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 471 Kč od 23. 10. 2020 do 12.1.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11.871 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 650,99 Kč a úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 48 131,79 Kč od 20. 3. 2020 do 12.1.2021 a úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 47 546,62 Kč od 13.1.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 3. 2020 dosáhne částky 196 776 Kč, se zamítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6.989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
1. Žalobou podanou na soud dne 27. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 56 738 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11 650,99 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 14. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % ročně vrátit formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 2 733 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalobce proto dne 18. 3. 2020 úvěr zesplatnil. Do zesplatnění úvěru uhradila žalovaná částku 30 063 Kč, po jejím zesplatnění pak žalovaná uhradila částku 5 466 Kč a v průběhu řízení částku 2.600 Kč. Žalobce se proto podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 50 146,62 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 3 992 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 2 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradu ode dne 25. 7. 2019 do data vyhotovení žaloby (tj. do dne 29. 9. 2020) v kapitalizované výši 11 650,99 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % p.a. z částky 48 131,79 od 20. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 3. 2020 dosáhne částky 196 776 Kč.
2. Podáním doručeným soudu dne 29. 1. 2021 a 3. 2. 2021 účastníci navrhli, aby byl ve věci schválen soudní smír, dle kterého by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 738 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 204 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do 17. 6. 2020, z částky 59 471 Kč ve výši 10 % ročně od 18. 6. 2020 do 15. 7. 2020 a z částky 56 738 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 7. 2020 do zaplacení, částku ve výši 11 650,99 Kč, smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 62,47 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 3. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 11 067,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 733 Kč splatných vždy do 13. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021 až do úplného zaplacení celého dluhu, kdy v případě prodlení žalované s úhradou byť jen jediné splátky o délce 45 dnů nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalované vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovanou k jejich úhradě vyzývat. Zaplacením celého dluhu pak měly být veškeré závazky ze smlouvy o úvěru číslo mezi účastníky vyrovnány. Soud usnesením č.j. 2115 C 33/2020-69 smír navrhovaný účastníky neschválil, usnesení nabylo právní moci dne 29.6.2021.
3. Podáním došlým soudu dne 11.11.2021 vzal žalobce žalobu ohledně částky 2.600 Kč zpět s odůvodněním, že žalovaná tuto částku dne 12.1.2021 zaplatila žalobci. Soud řízení v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku dle § 96 odst. 1 o.s.ř. částečně zastavil.
4. Soud provedl následující dokazování listinami, a to úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 15. 1. 2019, prohlášením klienta ze dne 14. 1. 2019, hodnocením klienta ze dne 14. 1. 2019, předsmluvním formulářem ze dne 14. 1. 2019, výzvou k zaplacení ze dne 18. 3. 2019, 14. 5. 2019, 13. 6. 2019, 15. 7. 2019, 13. 8. 2019, 13. 9. 2019, 13. 2. 2020 a 16. 3. 2020, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 3. 2020, kartou klienta ze dne 26. 10. 2020, předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2020 včetně podacího archu, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 16. 1. 2019 včetně splátkového kalendáře, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru variabilní symbol ze dne 14. 1. 2019, výpisem z registru SOLUS, výpisem z registru NRKI, printscreenem z internetového bankovnictví žalované o přijetí mzdy ve výši 11 554 Kč dne 11. 1. 2019, printscreenem z internetového bankovnictví žalované o přijetí mzdy ve výši 15 893 Kč dne 10. 12. 2018, fotokopií výplatního lístku za listopad a prosinec 2018, fotokopií pracovní smlouvy ze dne 14. 8. 2017 a fotokopií dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018.
5. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
6. Mezi účastníky byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 14. 1. 2019 uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobce dne 15. 1. 2019 poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na její bankovní účet (jak také plyne z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 15. 1. 2019). Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 1. 2019, jehož součástí je splátkový kalendář. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 83,86 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 733 Kč splatných vždy do 13. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2019 dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 163 980 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalované delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.
7. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vystavil žalobce formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 13 722 Kč, který je představován mzdou, jak také plyne z doloženého pracovní smlouvy včetně dohody o její změně a výplatních lístků. Na straně výdajů žalovaná uvedla částku 3 410 Kč představující životní minimum, částku 2 000 Kč představující náklady na 1 dítě žijící s žalovanou ve společné domácnosti, částkou 1 820 určenou na náklady bydlení a částkou 1 640 Kč představující splátky z jiného úvěru pro žalobkyni s tím, že rezerva činí 1 000 Kč. Výše výdajů nebyla žádným způsobem doložena, z hodnocení klienta pak plyne, že žalovaná ani žádné výdaje nemá, když žije sama, nemá děti v domácnosti, nemá výdaje na spoření, pojištění, ani na dopravu, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení či léky apod. Žalobce rovněž provedl další šetření, a to v databázi SOLUS a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné relevantní údaje. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla skóre 481, což dle přiložené legendy hodnotí lepší platební morálku klienta.
8. Z karty klienta se podává, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již první splátky, kterou zaplatila o 35 dnů později. Stejně tak se žalovaná dostala do prodlení i s úhradou splátky č. 2 až 13, splátku č. 14 a následující již žalovaná neuhradila vůbec. Žalobce proto žalované zaslal dne 18. 3. 2019, 14. 5. 2019, 13. 6. 2019, 15. 7. 2019, 13. 8. 2019, 13. 9. 2019, 13. 2. 2020 a 16. 3. 2020 výzvu k úhradě dlužných splátek a rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Jelikož se pak žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky č. 12 o více než 65 dnů, žalobce v souladu s bodem 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru dne 18. 3. 2020 úvěr zesplatnil, což bylo žalované téhož dne oznámeno dopisem. Z karty klienta se rovněž podává, že žalovaná do zesplatnění uhradila částku 30 063 Kč, po zesplatnění pak uhradila 5 466 Kč.
9. Žalovaná byla ze strany právního zástupce žalobce na existenci dluhu dne 7. 10. 2020 upozorněna písemnou předžalobní upomínkou a byla vyzvána k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů.
10. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjadřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.
11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
17. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části.
22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouva považovat za neplatnou.
23. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalované. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalované je mzda ve výši 13 722 Kč (doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami). Byl-li pak příjem žalované tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobce dostatečně ověřil. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalované zcela rezignovala a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalované pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaná stran svých výdajů uvedla náklady na bydlení ve výši 1 640 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Žádné další výdaje nebyly žalovanou uvedeny (doprava, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení, léky apod.). Lze jen těžko uvěřit, že žalovaná nemá vůbec žádné výdaje, obzvláště má-li dítě. Stejně tak se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by pravidelné měsíční výdaje spojené s výchovou a výživou dítěte činily pouze 2 000 Kč. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalované. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce ke zkoumání reálných výdajů žalované nepřistoupil ani po zjištění, že žalovaná již má (minimálně) jednu půjčku, kterou splácí právě žalobci. Navíc, jestliže žalobce neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru„ na místě“, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Pokud žalobce navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalované částku 50 000 Kč dne 15. 1. 2019 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 16. 1. 2019 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínal si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované splácet úvěr, resp. o jejím nezájmu úvěruschopnost žalované vůbec ověřovat.
24. Soud tedy uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou o jejích výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).
25. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú., jako důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 580 o.z. jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu.
26. Úvěrovou smlouvu soud také hodnotí jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů. Úvěrovou smlouvu soud tedy rovněž hodnotí jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana fakticky slabší smluvní strany. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv coby nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává judikatura ÚS ČR např. Pl. ÚS 1/10, kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českých ústavním pořádkem, konkrétně s principem rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle je korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany, tedy v tomto případě žalované jako spotřebitelky.
27. Smlouva o úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a jako takovou ji soud rovněž považuje za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., když v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele. Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobcem (50 000 Kč) a úplaty, jíž se jí za to mělo dostat (163 980 Kč) během doby pěti let, jakož i řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobce a naopak v neprospěch žalované.
28. Pro úplnost je nutné uvést, že i kdyby soud předmětnou smlouvu o úvěru neshledal neplatnou ze shora uvedených důvodů, musel by nezbytně dospět k závěru o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání týkajících zejména výše úroků, neboť úrok požadovaný žalobcem ve výši 62,47 % ročně (ve smlouvě 83,86 % ročně) odporuje zákonu, neboť se jedná o úrok lichvářský (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2 2007sp. zn. 33 Odo 236/2005).
29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobce poskytl žalované částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná pak na svůj dluh uhradila částku v celkové výši 38.129 Kč. Soud proto uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku ve výši 11.871Kč.
30. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za prokazatelně doručenou výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 7. 10. 2020, ze které se podává splatnost žalované částky ve lhůtě 15 dnů (tj do 22. 10. 2020). Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 23. 10. 2020 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni.
31. S ohledem na vše výše uvedené proto soud vyhověl návrhu žalobce v rozsahu 11.871 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 471 Kč od 23. 10. 2020 do 12.1.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.871 Kč od 13.1.2021 do zaplacení (výrok II.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok III.).
32. Výrok IV. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalovaná měla úspěch ohledně částky 42.267 Kč a částky 11 650,99 Kč, žalobce měl úspěch ohledně částky 2.600 Kč, když vzal žalobu zpět ohledně částky 2.600 Kč, která byla podána důvodně, pro chování žalované, která po podání žaloby tuto částku zaplatila., a ohledně částky 11.871 Kč. Úspěch žalované v řízení činí 78%, úspěch žalobce v řízení činí 22%. Žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56 %. Žalované vznikly náklady v celkové výši 12.480 Kč. Tato částka sestává z těchto částek:
- 11.580 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, porada s klientem, účast u jednání dne 12.11.2021) ve výši 3.860 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, porada s klientem,, účast u jednání dne 12.11.2021). Žalovaná má právo na náhradu 56 % nákladů řízení, což činí částku 6.989 Kč Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
33. Soud nepřiznal žalované odměnu za úkon spočívající v nahlížení do spisu, když má za to, že odměna za tento úkon je zahrnuta v odměně za převzetí věci, která byla žalované přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.