Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 248/2021-56

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 106 826,46 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 76 826,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 579 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 76 826,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 579 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 106 826,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 579 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 29. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému dne 6. 2. 2019 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v souhrnné výši 99 829 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 30 000 Kč, obchodní úrok ve výši 45 829 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, a to formou 60 měsíčních splátek po 1 664 Kč při splatnosti první splátky ke dni 16. 3. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, pročež tak žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, resp. čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč zesplatnila ke dni 2. 7. 2019. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Vedle této jistiny pak žalovaný doposud dluží žalobkyni na neuhrazených obchodnících úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, částku 45 829 Kč (na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měl žalovaný uhradit celkem 45 829 Kč, z čehož do dne 31. 5. 2021 neuhradil ničeho). Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 2 000 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měl žalovaný uhradit celkem 2 000 Kč, z čehož do dne 31. 5. 2021 neuhradil ničeho). S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení, který za dobu od zesplatnění do 31. 5. 2021 kapitalizovala na částku 13 148,53 Kč. Podle článku číslo obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce žalobkyně dále uplatnila vůči žalovanému i nárok smluvní pokutu z důvodu prodlení se splácením ve výši 1 524 Kč a dále smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou kapitalizovala za dobu do 31. 5. 2021 na částku 13 476 Kč. Konečně se pak domáhala ještě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila svá tvrzení ve vztahu k tomu, jakým způsobem při uzavírání smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy, přitom uvedla, že tuto schopnost ověřila jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, jednak posouzením údajů uvedených samotným žalovaným, kdy předložil výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že jeho měsíční příjem činí až 30 372 Kč čistého, k čemuž žalovaný doložil i formulář příjmů a výdajů a výplatní pásky za listopad a prosinec 2018.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 8. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 30. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu.

4. K ústnímu jednání nařízenému na 23. 11. 2021 se dostavila jen žalobkyně, která setrvala na podané žalobě a dále k důkazům předložila podací lístek kě označené jako Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo k předžalobní výzvě. Žalovaný, kterému bylo předvolání řádně doručeno dne 25. 10. 2021, se bez omluvy nedostavil.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako smlouva číslo ze dne 29. 1. 2019, obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru účinné od 1. 9. 2018, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut ze dne 29. 1. 2019, splátkový kalendář ke smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 29. 1. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru, občanského průkazu žalovaného a návrhu smlouvy, je v řízení prokázáno, že dne 29. 1. 2019 žalovaný uzavřel pod číslo s žalobkyní písemnou dohodu, na podkladě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a tento se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 99 829 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 69 829 jako administrativní poplatek spolu s úrokem, a to formou 60 měsíčních splátek po 1 664 Kč při splatnosti první splátky ke dni 16. 3. 2019. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím kurýra vyplývá, že žalobkyně při uzavírání smlouvy zjišťovala, že žalovaný není v exekuci, insolvenci a že má platný občanský průkaz.

6. Výplatními páskami žalovaného vystavenými KŘP Moravskoslezského kraje v období 11,12/ 2018, jakož i výpisem z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba pod číslo za měsíce 10, 11, 12/ 2018, je dále prokázáno, že žalovaný pobíral jako zaměstnanec mzdu v průměrné výši 25 621 Kč (říjen 22 253 Kč, listopad 24 542 Kč, prosinec 30 068 Kč), která mu byla poukazována na jeho bankovní účet, z tohoto účtu hradil běžné nákupy a jiné úvěry (anonymizována čtyři slova a jiné) a vybíral hotovost kartou; přitom na předmětném účtu byl dle předloženého výpisu z účtu za měsíc říjen 2018 starý zůstatek ve výši - 3 285,02 Kč a nový zůstatek ve výši - 3 088,21 Kč, za měsíc listopad 2018 byl zůstatek - 5 486,77 Kč a za měsíc prosinec 2018 byl zůstatek ve výši 1 560,06 Kč. Z čehož vyplývá, že výdaje žalovaného (aniž by bylo zjišťováno, kolik platí nájem, výdaje domácnosti, atd.) byly ve shodné výši jako jeho příjmy. Ve formuláři příjmů a výdajů ze dne 28. 1. 2019, kde měly být zapsány údaje zjištěné od žalovaného, bylo uvedeno, že příjmy žalovaného činí 25 000 Kč čistého měsíčně a výdaje toliko 9000 Kč, z toho 6 000 Kč na splátky půjček a 3 000 Kč na průměrné měsíční výdaje, avšak tato nebyla žalovaným podepsána.

7. Výpisem z účtu žalobkyně č. bankovní účet, je v řízení prokázáno, že žalobkyně dne 6. 2. 2019 poukázala na účet číslo vedený na jméno žalovaného částku 30 000 Kč s poznámkou„ půjčka dle smlouvy číslo“

8. Dopisem ze dne 2. 7. 2019 označeným jako oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo včetně doručeno, je dále prokázáno, že žalobkyně zesplatnila pohledávku za žalovaným z důvodu zahájení insolvenčního řízení a vyzvala jej k úhradě nejpozději do 1. 8. 2019, přičemž tento dopis byl odeslaný žalovanému dne 2. 7. 2019.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2021 včetně podacího lístku bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 64 198,74 Kč, s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 1. 3. 2021.

10. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy číslo ke dni 31. 5. 2021 žalobkyně poukazuje na podrobný rozbor, jak dospěla k žalované částce ve výši 106 826,46 Kč, která se skládá z jistiny 30 000 Kč, obchodních úroků 45 829 Kč, administrativních poplatků 2 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 13 247,46 Kč, smluvní pokuty 15 000 Kč a účelně vynaložených nákladů 750 Kč. Z tétoy současně vyplývá, že žalovaný do 31. 5. 2021 ničeho neuhradil.

11. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, č. j. insolvenční spisová značka, že žalovaný dne 1. 7. 2019 podal návrh na povolení oddlužení. Insolvenční soud v průběhu řízení zjistil, že žalovaný svým insolvenčním návrhem sledovat nepoctivý záměr, který spočíval v prodeji nemovitého majetku před podáním insolvenčního návrhu a v jednání, které souviselo se vznikem 27 pohledávek (z celkem 32 pohledávek) v půlročním období před podáním insolvenčního návrhu, proto insolvenční soud oddlužení neschválil a rozhodl o zastavení řízení dne 30. 6. 2020.

12. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Vyjmay označené jako Formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 1. 2019, kde jednak chyběl podpis žalovaného a jednak byl v přímém rozporu s výpisem z běžného účtu žalovaného. Zbývající důkazy shora provedené a popsané soud vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky a dále si připojil usnesení insolvenčního soudu o neschválení oddlužení žalovaného a zastavení řízení.

13. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou uzavřenou pod číslo se měli dne 29. 1. 2019 žalovaný s žalobkyní dohodnout na tom, že žalobkyně žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný žalobkyni tuto částku vrátí společně s úroky a administrativním poplatkem za sjednání smlouvy a zaplatí jí tak celkem částku 99 829 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 69 829 Kč jako administrativní poplatek vč. úroku, a to formou 60 měsíčních splátek po 1 664 Kč při splatnosti první splátky ke dni 16. 3. 2019. Předmětné peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly žalobkyní převedeny na bankovní účet žalovaného dne 6. 2. 2019. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, jednak posouzením příjmů žalovaného, které byly doloženy jeho výplatní páskou a výpisem z bankovního účtu, z nichž vyplývalo, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 25 621 Kč, výdaje žalovaného nebyly zkoumány, z výpisu z účtu vyplývá toliko, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen cokoli ušetřit.

14. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela vlastně toliko z potvrzení o příjmu žalovaného za poslední tři měsíce a z formuláře o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné samotným žalovaným (které nebylo podepsáno a bylo v přímém rozporu s výpisem běžného účtu žalovaného ohledně výdajové stránky), nijak blíže již nezkoumala výdaje žalovaného, ani to, zda žije s někým ve společné domácnosti a zda je tento výdělečně činný a jaká je výše jeho příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného, apod. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného s odhadovanými měsíčními výdaji (dle výpisu účtu žalovaného za 3 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy) je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen splácet jakýkoli úvěr. Z výpisu z účtu za tři měsíce před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný měl vícero pohledávek, které nebyl schopen splácet a tato skutečnost je v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu o neschválení oddlužení, když tento soud v jednání žalovaného shledal nepoctivý záměr. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 29. 1. 2019 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

22. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 29. 1. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 30 000 Kč.

Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 2. 7. 2019 (oznámení o zesplatnění pohledávky), který mu byl doručován 2. 7. 2019 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 5. 7. 2019, přičemž byl v dopise vyzván k vrácení dlužné částky nejpozději do 1. 8. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 30 000 Kč dne 2. 8. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení, když žalobkyně se v žalobě domáhala tohoto úroku až od 1. 6. 2021, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok za období dřívější. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

23. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

24. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 30 000 Kč s příslušenstvím, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 76 826,46 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.