Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 78/2021-47
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 20 488,39 Kč s příslušenstvím - zápůjčka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení a částku 2 445 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 5 754,60 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 071,62 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 2 552 Kč, s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 29% úroky ročně z částky 8 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 4 288,79 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 751,65 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2031,70 Kč, s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 4 155,04 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 1 710,04 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, s 29% úroky ročně z částky 4 155,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení a částku 2 445 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 5 754,60 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 071,62 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 2 552 Kč, s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 29% úroky ročně z částky 8 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 4 288,79 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 751,65 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2031,70 Kč, s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 4 155,04 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 1 710,04 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, s 29% úroky ročně z částky 4 155,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 488,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 26. 10. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 3 366 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 254 Kč do 20. 12. 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci neuhradil na dluh ničeho. Ke dni 26. 2. 2018 činila dlužná jistina částku 8 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 233 Kč. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřela dne 12. 7. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 1 899 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 237 Kč do 23. 5. 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 3 555 Kč a ke dni 26. 2. 2018 činila dlužná jistina částku 4 155,04 Kč a dlužný poplatek částku 2 578,75 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly právním předchůdcem žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne.
2. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z výměry o přiznání dávky žalovaného a současně ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016Sb. , o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Podáním ze dne 2. 6. 2021 vzal žalobu v rozsahu částky 224,16 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení částečně zpět, řízení bylo částečně zastaveno usnesením č. j. 31 C 78/2021 -45 ze dne 30. 7. 2021.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.
6. Dne 26. 10. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 15 233 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil výměr dávky. V zákaznické kartě uvedl, že příjem domácnosti činí celkem 19 360 Kč, výdaje činí 3 000 Kč, uvedl další interní splátku PF ve výši 1 185 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný nesplatil právnímu předchůdci žalobce nic. Dne 12. 7. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 10 640 Kč) splácet v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil výměr dávky. V zákaznické kartě uvedl, že příjem domácnosti činí celkem 11 515 Kč, výdaje činí 3 000 Kč, uvedl další interní splátku PF ve výši 1 143 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce celkem 3 555 Kč na tuto smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 20. 1. 2020. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek z obou smluv na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020.
7. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Citované rozhodnutí se týká zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, nicméně je plně aplikovatelné na zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
15. Ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin (viz zákaznická karta) vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval v obou případech příjmy žalovaného (doložené výměry o dávce). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (v listin ě nazvané„ zákaznická karta“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 26. 10. 2017 a číslo ze dne 12. 7. 2017 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud zdůrazňuje, že smlouvy o úvěru číslo číslo byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , a s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
17. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 8 000 Kč nebyla právnímu předchůdci žalobce vrácena a poskytnutá jistina ve výši 6 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 3 555 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 2 445 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8 000 Kč a 2 445 Kč (6 000 Kč – 3 555 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 17. 2. 2020. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 27. 2. 2020.
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smluv o úvěru číslo číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.