Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 179/2021-23
Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne 1. 12. 2021 soudkyní JUDr. Vladimírou Mašinovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
k doručení obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení 6 544 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 3 544 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši
8,25 % ročně od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 3 544 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 6 544 Kč. V žalobě uvedl, že dne datum uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek právnická osoba, když žalovaný vyplnil požadované údaje, a po té proběhl automatizovaný schvalovací proces. Žalovaný zaslal ověřovací poplatek 1 Kč na bankovní účet právnická osoba. Žalobce prokázal, že dne datum poukázal žalovanému částku 3 000 Kč. K žalobě doložil úvěrovou smlouvu včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, sazebník platný od datum, výzvu ke splacení půjčky ze dne datum a datum a předžalobní výzvu ze dne datum.
Soud vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání a zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se na tuto výzvu nevyjádří ve lhůtě 1ho týdne, bude to soud pokládat za souhlas.
Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě dokladů poskytnutých žalobcem. Smlouvu o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne datum, soud pokládá za absolutně neplatnou, neboť je zřejmé, že žalobce žádným způsobem nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ze systému ISAS zdejšího soudu soud zjistil, že již dne datum uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru se právnická osoba, na jejím základě si půjčil částku
7 000 Kč a další částku ve výši 3 000 Kč si sjednal u téhož poskytovatele úvěru. Ve věci zdejšího soudu je dále vedená exekuce pro částku 11 020 Kč na základě rozsudku název soudu spisová značka, když z tohoto rozsudku je zřejmé, že žalovaný uzavřel smlouvu se právnická osoba dne datum.
Žalobce nijak neprokázal, že by úvěruschopnost žalovaného jakkoliv zkoumal, přitom podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona číslo je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti k otázce, zda byla poskytovatelem úvěru řádné zkoumána úvěruschopnost dlužníka. Podle § 86 odst. 1 cit. zák. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. K tomu soud ještě připomíná rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, podle kterého je soud povinen s ohledem na ustanovení čl. 8 a čl. 23 Směrnice evropského parlamentu a rady 2008/48/ES přihlédnout z úřední povinnosti k otázce, zda byla poskytovatelem úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka a vyvodit z toho důsledky.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádné nezkoumal, a to je důvod pro absolutní neplatnost smlouvy.
Soud proto vztah mezi účastníky posuzoval jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobce prokázal, že žalovanému zaslal na jeho účet částku 3 000 Kč a z této částky žalovaný nezaplatil nic. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit částku 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal.
Ve zbytku soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce neměl ve věci úspěch ani z 50 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku se nelze odvolat podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Povinnost uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku je možno vymáhat výkonem rozhodnutí.