Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
30 C 46/2021-53
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 32 106,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky 17 106,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 8 028,09 Kč od 28. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 16 025,18 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 9 084,27 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky 17 106,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 8 028,09 Kč od 28. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 16 025,18 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 9 084,27 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 106,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (společnost právnická osoba) byla dne 27. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem z úvěru a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 9 084,27 Kč s celkovou výší měsíční splátky 8 028,09 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a poskytnutý úvěr nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na právnická osoba anonymizováno a následně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Žalovaná částka sestávala z nesplacené části úvěru ve výši 24 534,23 Kč, kterou žalobkyně požadovala uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení počítaným z jednotlivých měsíčních splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení, dále z poplatku za zaslané upomínky ve výši 450 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 7 572,29 Kč vypočítané ze splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení (0,1 % denně).
2. Žalovaný se ve věci k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 OSŘ souhlasili.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 27. 6. 2019 uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. V čl. II této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 24 084,27 Kč ve 3 měsíčních splátkách po 2 269,04 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Úrok z úvěru činil 336 % ročně. První splátka byla splatná dne 27. 7. 2019, poslední dne 27. 9. 2019. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla v čl. VIII. smlouvy sjednána povinnost nahradit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení úvěrovaného s úhradou splátek, přičemž náklady byly specifikovány v Sazebníku, který sice tvoří nedílnou součást smlouvy, ale mezi přílohami na konci smlouvy sazebník uveden není. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla v čl. VIII. smlouvy dále sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Uvedené soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo rozpisu splátek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedené platbě a poučení spotřebitele neobsahující podpis žalovaného a vysvětlení úvěru.
4. Před uzavřením úvěrové smlouvy byl žalovaný zaměstnán u jméno příjmení a jeho čistý měsíční příjem činil v období od března 2019 do května 2019 částku 23 500 Kč, což soud zjistil z potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně zjišťovala totožnost žalovaného z řidičského a občanského průkazu žalovaného. Soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného za období červen 2019, aby zjistil, zda byly žalovanému připsány prostředky ve výši 15 000 Kč na jeho účet. K tomu došlo dne 28. 6. 2019. Z tohoto výpisu je dále patrné, že žalovaný čerpal různé úvěry (od anonymizována dvě slova dne 10. 6. 2019 částku 8 000 Kč, dne 17. 6. 2019 od anonymizována dvě slova částku 35 000 Kč a ještě týž měsíc od předchůdce žalobce částku 15 000 Kč), počáteční zůstatek je 26,74 Kč kreditní obrat 58 000 Kč a debetní obrat 46 226,60 Kč.
5. Ze sdělení anonymizována dvě slova vyplývá, že vlastníkem účtu bankovní účet, na který byly poukázány prostředky v částce 15 000 Kč, a to dne 27. 6. 2019 detail pohybu), je žalovaný.
6. právnická osoba postoupila dne 2. 1. 2020 pohledávku za žalovaným z uzavřené úvěrové smlouvy na právnická osoba anonymizováno, která ji následně, a to dne 5. 3. 2020, postoupila na žalobkyni, jak soud zjistil ze Smlouvy o postoupení dluhu č. 1/ 2019 ze dne 2. 1. 2020 vč. seznamu postoupených pohledávek a Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 vč. seznamu postoupených pohledávek.
7. Žalovaný byl upomínán k zaplacení upomínkami ze dne 3. 8. 2019, 23. 8. 2019, 10. 9. 2019 a naposledy pak předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2020.
8. Žalobkyně v řízení nárokuje úvěr 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 084,27 Kč, poplatek 450 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 7 572,29 Kč.
9. Soud nevyšel ani z důkazu výpis z účtu za červenec 2019, když tento nebyl pro posouzení věci relevantní s ohledem na datum připsání prostředků od předchůdce žalobce již v červnu 2019. Dále jako z důkazů nevycházel z rozsudků krajských soudů v odlišných věcech, které předložil žalobce. Právní posouzení věci patří do pravomoci nalézacího soudu, který není vázán rozhodnutím krajského soudu v odlišných věcech.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
16. Po právním posouzení zjištěného skutkové stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2019 se společností právnická osoba poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem a poplatkem v celkové výši 9 084,27 Kč ve 3 měsíčních splátkách, což však neučil. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným z uzavřené smlouvy byla poskytovatelem úvěru (věřitelem) postoupena na právnická osoba anonymizováno, která ji následně postoupila na žalobkyni. Uzavřenou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. OZ a ZSÚ.
17. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitým způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného. Ačkoli zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, v němž se soudní dvůr zcela jednoznačně vyjádřil k otázce relativní, či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí se uvádí, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud proto zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti.
18. Věřiteli je uloženo před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
19. Žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovanému v žalobě a v jejím doplnění k výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovanému byla původním věřitelem ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků (EUCB), z nichž bylo zjištěno, že žalovaný t. č. není po splatnosti s úhradou závazku. Dále byla provedena rešerše v insolvenčním rejstříku, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný nežádá o povolení oddlužení, a rovněž rešerše v centrální evidenci exekucí, z níž bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedena exekuce, byť tyto skutečnosti žalobkyně nedoložila, soud nenařizoval k provedení výzvy na doložení těchto skutečností jednání z důvodu ekonomie řízení, když samo vyžádání těchto podkladů není způsobilé prokázat řádné zkoumání úvěruschopnoti žalovaného. Od žalovaného byl dále vyžádán doklad totožnosti a informace o zdroji a výši příjmů a výši výdajů. Z poskytnutých informací a podkladů poskytovatel úvěru zjistil, že žalovaný je t. č. zaměstnán u jméno příjmení a jeho čistý měsíční příjem činí 23 500 Kč; výdaje žalovaného pak měly činit 11 500 Kč. Vyhodnocením těchto údajů dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovanému je možné spotřebitelský úvěr poskytnout. Z čeho vychází žalobkyní uvedené výdaje žalovaného ve výši 11 500 Kč, není soudu zřejmé. Za měsíc červen 2019 počáteční zůstatek účtu žalovaného činil 26,74 Kč a skutečné výdaje za měsíc činily 46 226,60 Kč. Rovněž je z výpisu patrna příchozí platba ve výši 8 000 Kč dne 10. 6. 2019 od poskytovatele úvěru právnická osoba, dne 17. 6. 2019 příchozí platba ve výši 35 000 Kč od poskytovatele úvěru právnická osoba Mezi výdaje náleží např. platba 7 080 Kč dne 25. 6. 2019 ve prospěch prodejce mobilních telefonů právnická osoba Předložený výpis z účtu žalovaného neobsahují údaj o příchozí mzdě 23 500 Kč. Věřitel tedy zjevně neověřoval řádně finanční situaci žalovaného, když se nezabýval skutečností, že žalovaný neměl na začátku měsíce k dispozici prakticky žádné finanční prostředky, před uzavřením úvěrové smlouvy mu již byly poskytnuty nejméně dva odlišné úvěry od nebankovních společností. Soud hodnotí za této situace výdaj žalovaného ve výši několika tisíc vůči prodejci mobilních telefonů jako za zcela typické jednání, kdy věřitel by si musel být při pouhém nahlédnutí do výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2019 být vědom, že žalovaný nebude hradit splátky ve výši 8 028,09 Kč, mimo jiné z důvodu, že na to nebude mít finanční prostředky, příp. si je opět opatří z dalšího nebankovního úvěru. Nutno uvést, že v současné době není s ohledem na dostupnost výpisů prostřednictvím internetového bankovnictví žádnou obtíží v rámci prověřování úvěruschopnosti tento vyžadovat a současně také zkontrolovat skutečné výdaje žadatele o úvěr.
20. Jednání žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce spočívající v poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému bez náležitého posouzení její úvěruschopnosti, odporuje zákonu (§ 86 ZSÚ) a s ohledem na důsledky, které toto jednání má pro společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), rovněž zjevně narušuje veřejný pořádek. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 OZ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Právní důvod, na základě kterého poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč (úvěrová smlouva), tudíž odpadl a na plnění, které žalovaný obdržel, je třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ , které je povinen žalobkyni (na kterou pohledávka přešla) vrátit.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni z poskytnuté částky 15 000 Kč nezaplatil ničeho, soud vyhověl žalobě co do částky 15 000 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o úrok z prodlení z této částky, neboť žalovaný si byl vědom, že má vrátit dlužnou částku nejpozději 27. 9. 2019 (byť smlouva byla posouzena jako neplatná) a ani na opakované výzvy k plnění nezaplatil. Soud dospěl k závěru, že žalovaný si musel být vědom, do kdy má prostředky vrátit, když tyto byly poukázány na jeho účet, byla ověřována jeho totožnost. Navíc jej žalobkyně nejpozději k datu 10. 9. 2019 vyzvala k úhradě částky 16 025,18 Kč, tedy částky vyšší, než byla žalobkyni v tomto řízení přiznána a žalovaný tak byl k datu 28. 9. 2019 v prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 OZ , výše úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak žalobkyni nepřiznal nárok na úrok z úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za zaslané upomínky ani smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání, tj. úvěrová smlouva, odpadl. Soud se proto ujednaným lichevním příslušenství pohledávky v sazbě 336 % ročně v kombinaci se smluvní pokutou 36,5 % ročně blíže nezabýval, kdy i v případě řádného posouzení úvěryschopnosti, by patrně konstatoval neplatnost smlouvy nejméně v této části pro rozpor s dobrými mravy. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně, neboť žalobkyně v řízení nárokovala úroky v této sazbě, a to nižší než zákonné, a to ve lhůtě tří dnů, která vychází v ustanovení § 160 odst. 1 o. s.ř.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 46,72 % předmětu sporu (výrok I.), žalovaný byl úspěšný v 53,28 % předmětu sporu (výrok II.). Protože však žalovanému, který byl úspěšný co do 6,56% podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.