Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 220/2021-34

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci

žalobce: název žalobkyně

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, a částku částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], a částku [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku částka s příslušenstvím. Uvedl, že dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši částka, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši částka spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši částka. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den datum. Žalobce doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačenyy či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši částka, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve částka a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši částka. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky částka, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši částka a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši částka. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. Ode dne datum je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 3. resp. 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Žalovaná dluží žalobci jistinu částka, kapitalizovaný smluvní úrok částka, poplatek za poskytnutí úvěru částka, náklady na vyhodnocení úvěru částka, inkasní poplatek částka, postoupený smluvní úrok částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, smluvní pokutu částka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky (právnická osoba) poskytnout žalované zápůjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši částka a závazek žalované splatit tento úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku celkem v částce částka pravidelnými 14 měsíčními splátkami ve výši částka, přičemž první splátka je splatná do měsíce od uzavření smlouvy, každá další do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky, tj. první byla splatná dne datum a konečná splatnost úvěru (poslední splátky) nastala dnem datum. Dle smlouvy o úvěru žalovaná převzala částku částka v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy včetně veškerého příslušenství žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl mj. vyzván k úhradě celého dluhu ve výši do 10 dní, dle podacího archu byla zásilka podána k přepravě dne datum, tj. doručena nejdříve dne datum.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. , (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován.

5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; ust. ) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. .

9. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (vztahuje se i na smlouvu o půjčce dle citovaného zákona), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

11. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

12. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

13. Podle ust. , jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle , 3 jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobce v řízení netvrdil a ani nenavrhl důkazy k prokázání zda/že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. (ve znění po 25.2.2013). Žalobce v řízení pouze tvrdil, že si informace o příjmech a výdajích žalované od žalované vyžádal, k tomu však jako důkaz označil pouze Žádost o úvěr, kde měla žalovaná vyplnit informace o své osobě, a kde jsou označenyy, kterými žalobce žalovanou sdělené údaje přezkoumal. Dle tohoto listinného důkazu žalovaná doložila své příjmy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Tyto však již žalobce nepředložil, a z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by si žalobce (resp. jeho právní předchůdce) ověřil i další příjmy uvedené žalovanou (důchod) a zejména její výdaje (výdaje na bydlení, energie a další půjčky). Žalobce jiné důkazy soudu nepředložil ani neoznačil. O této povinnosti prokázat však soud však žalobce nemohl poučit podle s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. , neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla u smlouvy ze dne datum (kdy ze zákona vyplývala povinnost zjišťovat splnění této povinnosti věřitele pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy) ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).

15. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je podle ust. neplatná (§ a 588 ). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ). Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smluv o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle 993 o.z. vzájemně vydat, přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku částka, je žalovaná povinna takové plnění vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od doby, kdy byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána, k čemuž v daném případě došlo v rámci oznámení o postoupení pohledávky, jež bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Protože žalovaná uhradila částka, dluží žalobci částku částka, a to včetně úroků z prodlení běžících nejdříve od datum (dle oznámení o postoupení pohledávky měla bezdůvodné obohacení vrátit do 10 dní od obdržení dopisu). Soud proto v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku požadovaný nárok zamítl (výrok II).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnější žalovaná vynaložila nějaké náklady řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Blansku.

Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.