Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

207 C 47/2020-137

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o: 5.815 Kč s příslušenstvím, o 236,28 Kč

takto:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5.815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 236,28 Kč a úroku ve výši 76,37 % ročně z částky 4.613,59 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20.498 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5.815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 236,28 Kč a úroku ve výši 76,37 % ročně z částky 4.613,59 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20.498 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5.815 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.815 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále částky ve výši 236,28 Kč a úroku ve výši 76,37 % p. a. z částky 4.631,59 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 20.498 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, k vyplacení úvěru žalované došlo dne datum. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 109,68 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši celkem 949 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, když žalobkyni uhradila pouze dvanáct splátek úvěru. V důsledku prodlení žalované se splátkou číslo třináct po dobu delší než 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 6. 2020. Žalovaná dlužila žalobkyni zbývající původní jistinu ve výši 4.613,59 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 753,10 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 249 Kč, konkrétně za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce větší jak 30 dnů, tedy za splátku číslo. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč, a to za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení, konkrétně tedy za splátku číslo smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do data vyhotovení žalobního návrhu, tj. do datum, ve výši 236,28 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru, ze smluvní pokuty v částce 249 Kč a z nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované v částce 200 Kč a úrok ve výši 76,37 % p. a. z poskytnuté jistiny. Dne datum byla žalované prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, přičemž žalovaná do dnešního dne pohledávku neuhradila.

3. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalovaná nedostavila.

5. Na základě provedených listinných důkazů, a to předsmluvního formuláře, výzvy k zaplacení ze dne datum, datum a datum, dodejky s datem převzetí datum, oznámení ze dne datum, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek s přílohou číslo úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, předžalobní výzvy ze dne datum s plnou mocí ze dne datum, podacího archu ze dne datum, výpisu záznamů z registru příjmení, výpisu z nebankovního registru, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klientů, pokynů k dočasnému přidělení zaměstnance, výplatnic z ledna a února roku rok, výpisů z účtu, pracovní smlouvy, informací o transakcích na účtu, hodnocení klienta, kopie občanského průkazu žalované, čestného prohlášení, sdělení právnická osoba, sdělení právnická osoba, sdělení právnická osoba, sdělení právnická osoba, sdělení právnická osoba, sdělení právnická osoba a sdělení právnická osoba dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou, která je od datum oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne datum v obec požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 10.000 Kč. Poskytnutí úvěru žalované bylo žalobkyní schváleno dne datum, dne datum byl úvěr v částce 10.000 Kč vyplacen na účet uvedený žalovanou. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 18 měsíčních splátkách po 949 Kč, celkem tak byla žalovaná zavázána zaplatit částku 17.082 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 109,68 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra (sazba). Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované lustrací v registru příjmení, kdy v tomto registru neměla žalovaná žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru žalovaná vykazovala skóre anonymizováno, dle něhož byla žalovaná zařazena do kategorie klientů s menším rizikem. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalované plynoucí z jejího pracovního poměru sjednaného na dobu určitou od datum, a to na dobu trvání dočasného přidělení žalované k uživateli, tj. do datum, kdy žalované je vyplácen čistý měsíční příjem cca částka, dále byly vzaty v úvahu výdaje žalované sestávající z životního minima žalované ve výši částka a výdajů na bydlení ve výši částka. K těmto výdajům byla připočítána rezerva v částce částka. Uvedené částky výdajů přitom nebyly žalovanou nijak doloženy. Podle výpisů z účtu, na který byly vyplaceny finanční prostředky tvořící jistinu úvěru poskytnutého žalobkyní a na který byla žalované vyplácena mzdy, na tomto účtu v měsících leden rok a únor rok ke konci každého z těchto měsíců nezbyly žádné finanční prostředky, zůstatek na tomto účtu byl záporný. Porovnáním částky příjmu žalované a částek výdajů žalované následně dospěla žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované k částce volných zdrojů ve výši částka a úvěr byl zprostředkovatelem doporučen ke schválení. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady, že žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře, a to v maximální souhrnné výši částka. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované o délce 15 dnů ve výši částka u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.3. části B) smlouvy v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.2. části B) smlouvy s tím, že se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná uhradila dvanáct splátek po 949 Kč, s úhradou třinácté splátky a následně dalších sjednaných splátek se dostala žalovaná do prodlení o délce 65 dnů, proto byl úvěr žalobkyní ke dni 21. 6. 2020 zesplatněn. V březnu roku rok v obec jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši částka splatné v 18 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 1,45 % ročně do 21,90 % ročně, nejčastěji přibližně okolo 16 % ročně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

13. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Anonymizovaný odstavec.

19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

21. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaná požádala, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že jejím jediným příjmem je příjem z pracovního poměru v částce částka měsíčně. Skutečnost, že žalovaná má na tento příjem nárok a je jí tento příjem vyplácen, byla doložena jednak pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a jejím zaměstnavatelem, výplatnicemi žalované a výpisy z účtu prokazujícími připsání tohoto příjmu žalované na příslušný bankovní účet. Výdaje žalované byly vyčísleny celkovou částkou částka, s tím, že tato částka zahrnuje životní minimum žalované (částka) a výdaje na bydlení (částka). Vzhledem k výše uvedeným závěrům judikatury je však nezbytné, aby prohlášení dlužníka o jeho výdajích bylo podepřeno i doklady, resp. je povinností poskytovatele úvěru vyžádat si od dlužníka doložení jím poskytnutých údajů tak, aby poskytovatel úvěru mohl ověřit správnost a věrohodnost poskytnutých údajů. V dané věci však žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, když bez dalšího akceptovala údaje poskytnuté jí žalovanou. Žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné dokumenty, kterými by mohla prověřit správnost údajů uváděných žalovanou a tedy spolehlivě dospět k závěru, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši částka. Přitom minimálně částka částka, která má být žalovanou vynakládána měsíčně na bydlení, se bez dalšího jeví jako poněkud nereálná, stejně jako to, že žalovaná by neměla jakékoliv další výdaje např. na dopravu, záliby apod. Z předložených výpisů z účtu, na který přicházela mzda žalované, která byla jejím jediným příjmem, se naopak podává, že žádné volné finanční prostředky na konci měsíců ledna rok a února rok, tedy měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, v němž byla sjednávána smlouva o úvěru, žalované nezbývaly, naopak zůstatky na předmětném účtu byly ke konci obou měsíců záporné. Navíc žalovaná měla pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, a to do datum, tedy finanční příjem měla zajištěn pouze do této doby, přitom splátky úvěru měla platit mnohem déle (nejméně do října roku 2020). Pokud tedy jde o povinnost žalobkyně zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, tedy nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou je nutné považovat za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

22. I pokud by však soud nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ, byla by smlouva o úvěru neplatná rovněž dle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 109,68 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru vycházel soud ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 10.000 Kč a splatnosti úvěru v 18 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 21,90 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než pětinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, anonymizováno spisová značka konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

23. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako„ pevná úroková sazba“ sazba ve výši 109,68 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1. smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru“ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaná tedy při uzavírání smlouvy nemohla znát výši nominální úrokové míry, kterou hodlala žalobkyně následně vypočítávat a uplatňovat. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 109,68 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv jen výše úroků, kterou žalobkyně následně v řízení požaduje. Nadto je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila.

24. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 87 odst. 1 ZSÚ a dle § 588 o. z., by bylo třeba případné nároky z této neplatné smlouvy vypořádat dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Po provedeném dokazování přitom dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný, když z obsahu žalobního návrhu podaného žalobkyní jednoznačně vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, na který žalovaná zaplatila formou dvanácti splátek celkovou částku ve výši 11.388 Kč. Žalobkyni bylo tudíž již vráceno žalovanou to, co žalobkyně plnila ve prospěch žalované na původní jistinu úvěru, a žaloba tak není důvodná ani z titulu bezdůvodného obohacení žalované, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly z důvodu její pasivity v řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).