Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 122/2021-26

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 30 717,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 910,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,3 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 368,08 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 910,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,3 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 368,08 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, žaloba se zamítá. III. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 717,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 905,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 287,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal zaplatit úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatek vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 25.10.2019. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku, a to z informací od žalovaného ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a z dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zaplatil toliko částku 2 000 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust.

3. Soud provedl důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 14.12.2018 včetně smluvních podmínek a kartou zákazníka k této zápůjčce, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.1.2021 včetně podacího lístku.

4. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku další částku ve výši 14 220 Kč, která se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 4 692 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti formou 45 týdenních splátek po 761 Kč.

5. Z karty zákazníka k této smlouvě vyplývá, že žalovaný při sjednání zápůjčky uvedl, že je svobodný, je zaměstnán i u společnosti právnická osoba s čistým příjmem 20 062 Kč, bydlí v nájmu, odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen a listopad 2018.

6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila právnická osoba anonymizováno pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno a v oznámení ze dne 20. 1. 2020 byl žalovaný vyzván, aby pohledávku uhradil do deseti dnů od doručení výzvy.

8. Podle zák. č poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu a násl. , dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byla v řízení nečinný a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu , soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle , o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. -39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu.

16. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu a 3 o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. ). Žalobkyně tedy neprokázala, že před poskytnutím úvěrů řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouvy o úvěru (zápůjčce) jsou tedy neplatné.

17. Podle , , , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o zápůjčce částku 20 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaný tuto částku vrátil. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč, zbývá tedy vrátit částku 18 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 18 000 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 1. 3. 2020, neboť ve výzvě ze dne 20. 1. 2020, odeslané dne 14. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do deseti dnů. Soud přitom vyšel z domněnky doby dojití dle § 573 o.z., tedy že zásilka odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla právo na zaplacení částky 12 717,80 Kč s příslušenstvím, toto právo tedy nemohlo být postoupeno na žalobkyni. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl přibližně stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.