Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 122/2021-26
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 717,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 910,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,3 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 368,08 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 910,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,3 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 368,08 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, žaloba se zamítá. III. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 717,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 905,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 287,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 18 368,08 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal zaplatit úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatek vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 25.10.2019. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku, a to z informací od žalovaného ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a z dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zaplatil toliko částku 2 000 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 14.12.2018 včetně smluvních podmínek a kartou zákazníka k této zápůjčce, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.1.2021 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14.12.2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku další částku ve výši 14 220 Kč, která se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 4 692 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti formou 45 týdenních splátek po 761 Kč.
5. Z karty zákazníka k této smlouvě vyplývá, že žalovaný při sjednání zápůjčky uvedl, že je svobodný, je zaměstnán i u společnosti právnická osoba s čistým příjmem 20 062 Kč, bydlí v nájmu, odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen a listopad 2018.
6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila právnická osoba anonymizováno pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno a v oznámení ze dne 20. 1. 2020 byl žalovaný vyzván, aby pohledávku uhradil do deseti dnů od doručení výzvy.
8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byla v řízení nečinný a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb. , o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015 -39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu.
16. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ). Žalobkyně tedy neprokázala, že před poskytnutím úvěrů řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouvy o úvěru (zápůjčce) jsou tedy neplatné.
17. Podle § 2991 odst. 2 , zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o zápůjčce částku 20 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaný tuto částku vrátil. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč, zbývá tedy vrátit částku 18 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 18 000 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 1. 3. 2020, neboť ve výzvě ze dne 20. 1. 2020, odeslané dne 14. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do deseti dnů. Soud přitom vyšel z domněnky doby dojití dle § 573 o.z., tedy že zásilka odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla právo na zaplacení částky 12 717,80 Kč s příslušenstvím, toto právo tedy nemohlo být postoupeno na žalobkyni. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.