Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 268/2021-76
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 23 260,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 001 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Co do částky 4 259,60 Kč, co do úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 23 260,60 Kč za dobu od 4. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 259,60 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 452 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. jméno příjmení, advokátky.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 001 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku</b> <b>II. Co do částky 4 259,60 Kč, co do úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 23 260,60 Kč za dobu od 4. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 259,60 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 452 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2021 a doplněnou dne 12. 10. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 260,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 11. 7. 2019 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 24 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou dle smlouvy s tím, že veškeré úroky i veškeré ceny za úkony se budou připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy původní věřitel řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to zejména na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit ve sjednaných splátkách. Žalovaný uvedl, že je starobním důchodcem a pobírá důchod ve výši 10 124 Kč a dále je zaměstnán s příjmem 14 024 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě s nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně, nesplácí žádný jiný úvěr. Prověřením pohybů na bankovním účtu žalovaného, ze svých interních registrů a pomoci dotazu do CCB původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného v celkové výši 24 148 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí další dva úvěry ve splátkách po 8 510 Kč a 250 Kč měsíčně. Ohledně výdajů bylo vycházeno ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů bydlení, a to z částky 10 649 Kč, ačkoli sám žalovaný uvedl pouze své náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou měsíčních splátek, se splácením sjednaných splátek se však dostal do prodlení, resp. poskytoval jen částečné plnění. Původní věřitel tedy využil svého práva a ke dni 3. 6. 2020 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění úvěru byla jistina vyčíslena částkou 23 260,60 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 postoupena žalobkyni, což původní věřitel žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně kromě dlužné jistiny úvěru ve výši 23 260,60 Kč požaduje po žalovanému úrok z úvěru ve výši 17,9 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a také úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 1. 11. 2020, do zaplacení.
2. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 9. 2021 a 23. 11. 2021, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
Dne 11. 7. 2017 byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 17,9 % ročně splatit ve 45 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 744 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 20. 8. 2019, poslední splátka dne 20. 4. 2023. Úvěr měl být poskytnut převodem na úvěrový účet žalovaného č. bankovní účet nejpozději do 19. 8. 2019. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené době (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 11. 7. 2019). Sjednaný úvěr žalobkyně žalovanému poskytla dne 11. 7. 2019 (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019). Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne 11. 7. 2019, ve které žalovaný uvedl, že má hlavní příjem ve výši 10 124 Kč a vedlejší příjem ve výši 14 024 Kč měsíčně, nájem činí 6 000 Kč, ostatní splátky činí 0 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 11. 7. 2019). Důchod žalovaného byl ověřen výplatními doklady za měsíce duben až červen 2019, v dubnu 2019 měl žalovaný další příjem (mzda + nemocenské dávky) ve výši 11 512 Kč, v květnu 2019 měl žalovaný další příjem (nemocenské dávky) ve výši 12 135 Kč a v červnu 2019 měl žalovaný další příjem (mzda + nemocenské dávky) ve výši 5 810 Kč. Žalovaný splácel další úvěry ve splátkách po 8 510 Kč a 250 Kč měsíčně, hradil pojištění ve výši 425 Kč měsíčně. Ke dni 30. 6. 2019 měla žalovaný na svém bankovním účtu zůstatek ve výši 523,08 Kč. Žalovaný neměl vedeno insolvenční řízení (prokázáno ústřižky výplatních dokladů z 5. 4. 2019, 6. 5. 2019 a 6. 6. 2019, výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019, výpisem z interní databáze původního věřitele a výpisem z insolvenčního rejstříku). Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, za dobu od 11. 7. 2019 do 3. 6. 2020 uhradil celkem 4 999 Kč (prokázáno podklady pre súdné konanie ze dne 1. 8. 2020). Přípisem ze dne 3. 6. 2020 odeslaným dne 8. 6. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 3. 6. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 25 352 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 6. 2020 a podacím archem ze dne 8. 6. 2020 a sledováním zásilek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne 6. 8. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020 a podacím archem ze dne 6. 8. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 28 396,99 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021, podacím archem a sledováním zásilek).
4. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku , na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 11. 7. 2019 poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soud má za to, že žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřoval s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně sice prověřil výši důchodu žalovaného (10 026 Kč), vycházel však z dalšího přivýdělku žalovaného ve výši 14 122 Kč, přičemž z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že v měsících duben až červen 2019 předcházejících uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný v pracovní neschopnosti a jeho mzda spolu s nemocenskými dávkami činila v dubnu 2019 částku 11 512 Kč, v květnu 2019 částku 12 135 Kč a v červnu 2019 částku 5 810 Kč. Zároveň právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, zejm. náklady na bydlení, energie, dojíždění, stravování a ošacení, když se pouze spokojil s prohlášením žalovaného v žádosti o výši nájemného 6 000 Kč a o dalších výdajích v nulové výši. Dle žalobních tvrzení měl původní věřitel vycházet z výdajů žalovaného ve výši 10 649 Kč stanovených na základě svého interního ekonomického modelu vycházejícího ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, není však zřejmé, z jakých podkladů bylo vycházeno a tento výpočet nebyl soudu doložen. Ze svých interních databází původní věřitel zjistil, že žalovaný splácí další dva úvěry ve splátkách po 8 510 Kč a 250 Kč měsíčně, ačkoli žalovaný uvedl, že žádné další závazky nesplácí. Prověření případných dalších závazků žalovaného u jiných subjektů nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno. Navíc z předloženého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen tvořit žádné rezervy, když zůstatek jeho účtu ke dni 30. 6. 2019 činil 523,08 Kč. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumal původní věřitel náklady na bydlení, ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumal, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky než poskytnuté původním věřitelem a jaká je výše měsíčních splátek, když vycházel pouze z údajů uvedených v žádosti žalovaného, přičemž bylo zjevné, že žalovaný v žádosti zejména u výše splátek dalších závazků uvedl nepravdivé údaje. Právní předchůdce žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval příjmy a výdaje žalovaného, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud má proto za to, že je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 24 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to, jak vyplývá z žalobkyní doložených podkladů pro soudní jednání, částkou v celkové výši 4 999 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 19 001 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč – úhrada ve výši 4 999 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 19 001 Kč, a to ode dne 1. 11. 2020, jak požadovala žalobkyně, když žalovaný byl sice k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván rozhodnutím o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 3. 6. 2020, soud je však žalobou vázán. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 34 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 33 % uplatněného nároku (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 16 034 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 931 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, každý právní úkon po 300 Kč), z odměny advokáta dle § 7 AT ve výši 4 120 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (účast při jednání dne 23. 9. 2021 a dne 23. 11. 2021, každý úkon po 2 060 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby do podání žaloby dle ust. § 14b odst. 2 AT (za každý právní úkon po 100 Kč) a ve výši 600 Kč ke dvěma úkonům právní služby (2x účast u jednání) dle ust. § 13 AT. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou z obec k jednání soudu dne 23. 9. 2021 do obec a zpět, a to za 8 půlhodin po 100 Kč, což činí částku 800 Kč, a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 360 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 5,1 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu ve výši 27,80 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. , kdy tyto cestovní výlohy činí částku 2 094 Kč a náhradu za ztrátu času spojenou s cestou z obec k jednání soudu dne 23. 11. 2021 do obec a zpět, a to za 8 půlhodin po 100 Kč, což činí částku 800 Kč, a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 367 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 10,1 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu ve výši 33,80 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. , kdy tyto cestovní výlohy činí částku 2 868 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, má zástupce žalobkyně i nárok na úhradu 21% DPH ve výši 2 621 Kč v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 16 034 Kč. Z toho 34 % představuje 5 452 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán. Požadovanou odměnu advokáta za úkon právní služby spočívající v doplnění tvrzení a návrhu na provedení dokazování ze dne 12. 10. 2021 a paušální náhradu hotových výdajů advokáta k tomuto úkonu právní služby soud žalobkyni nepřiznal, neboť je odpovědností advokáta, aby veškerá tvrzení potřebná k projednání návrhu byla uvedena již v žalobě, případně u prvního jednání soudu, a to včetně návrhu na provedení důkazů k takto tvrzeným skutečnostem.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.