Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 286/2021-128

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 1 750 Kč s příslušenství

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny 3 500 Kč od 29. 7. 2018 do 3. 10. 2020, smluvní úrok ve výši 8,50 % ročně z jistiny 3 500 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny 3 500 Kč od 29. 7. 2018 do 3. 10. 2020, smluvní úrok ve výši 8,50 % ročně z jistiny 3 500 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne

datum a doplněnou podáním doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne datum zaplacení částky 5 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právnická osoba anonymizována dvě slova (dále též jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne 28. 6. 2018 distančně prostřednictvím prostředků elektronické komunikace k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru

č. spisová značka. Žalované byly na základě této smlouvy dne 28. 6. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to na účet žalované č. bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit ve lhůtě do 28. 7. 2018. Dle čl. III. odst. 1 Smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané výši 36 % ročně (žalobkyně však ve smyslu požaduje ponížený smluvní úrok, a to ve výši 8,50 % ročně). V čl. VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaná v prodlení se splacením dluhu, je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení s tím, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout limit 0,1 % z částky a že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a postupitelem přešla veškerá práva spojená s pohledávkou na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalobkyně žalované oznámila přípisem ze dne datum. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 25. 9. 2020, žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila. V návaznosti na výzvu soudu k doplnění žaloby stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzoval postupitel zejména

po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány,

a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, přičemž u žalované nenašel žádný negativní záznam. Žalovaná při registraci u postupitele uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 13 000 Kč. Výše příjmů byla ověřena z výpisu plateb žalované.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací,

které nabylo právní moci dne datum, byla věc postoupena Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Podáním doručeným soudu dne 21. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do co částky 3 500 Kč.

4. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, bylo řízení na základě zpětvzetí žalobkyně ze dne datum částečně zastaveno co do částky 3 500 Kč.

5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

6. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací vyzval soud žalobkyni a žalovanou,

aby se ve lhůtě 7dnů od doručení usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byly poučeny o tom, že pokud se nevyjádří

ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne datum uvedla, že souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto soudem bez nařízení jednání. Jelikož žalovaná nijak nereagovala, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením

7. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Mezi právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovanou došlo dne 28. 6. 2018 k uzavření smlouvy

o spotřebitelském úvěru č. spisová značka. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, to na účet žalované č. bankovní účet uvedený

ve smlouvě Dle čl. III. odst. 1 Smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit z dlužné částky úrok

ve sjednané výši 36 % ročně. V čl. VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy bylo dále sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou dlužné splátky, má úvěrující vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení s tím, že souhrn výše všech uplatněných pokut, které náleží úvěrující, nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Pohledávka za žalovanou byla ze právnická osoba anonymizována dvě slova postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne

datum na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným prostřednictvím pošty na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala dopisem ze dne 25. 9. 2020. Výzva byla žalované zaslána na adresu jejího trvalého bydliště, dne 2. 10. 2020 byla uložena u pošty, což bylo žalované oznámeno, a následně byla dne 20. 10. 2020 vložena do domovní schránky žalované. Z připojeného trestního spisu bylo dále soudem zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla v adhézním řízení přiznána právní předchůdkyni žalobkyně pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru ve výši 3 500 Kč.

9. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je

to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,

že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka

v době uzavření smlouvy.

15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení nařízení vlády číslo výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí,

v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

19. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 6. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru

č. spisová značka, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3 500 Kč

a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 28. 7. 2018. V případě prodlení se splacením dluhu byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení s tím, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout limit 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Věřitel úvěr žalované poskytl dne 28. 6. 2018 převodem na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele

a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr,

aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona

č. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti

a dotýká se společnosti jako celku.

20. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru,

který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle

čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku

23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

21. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalované spočívající pouze v rešerších v databázích (bez jediného listinného důkazu o provedení těchto rešerší) a dotazem na žalovanou, nechť sdělí výši svých příjmů. Výše příjmů byla dále ověřena z výpisu plateb žalované. Zcela absentuje zjišťování výdajů žalované. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít,

že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

22. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně zcela absentuje.

23. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.

24. Vzhledem k tomu, že ohledně dlužné jistiny ve výši 3 500 Kč byla žaloba žalobkyní vzata zpět,

a v této části bylo řízení zastaveno, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalobní pohledávku v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Stran počátku splatnosti soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne 25. 9. 2020. Výzva byla žalované doručena dne 2. 10. 2020, kdy se dostala do sféry dispozice žalované uložením na poště, dne 3. 10. 2020 tedy nastala splatnost tohoto dluhu dle ust. § 1958 odst. 2

o. z., pročež první den prodlení nastal 4. 10. 2020 Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem Ve zbytku stran zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II).

25. Ve zbytku požadavku žalobkyně, co do smluvních úroků a smluvní pokuty, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

26. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení dle ustanovení § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2

, když žalovaná byla v dané věci převážně úspěšná a měla by tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.