Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 155/2021-56
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou mělo být určeno žalovanému zaplatit žalobci pohledávku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení, dále částku částka, úrok ve výši 100,45% p.a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 10% p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou mělo být určeno žalovanému zaplatit žalobci pohledávku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, dále částku [částka], úrok ve výši 100,45% p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 10% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se na žalovaném svou žalobou domáhal vydání platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by mu proti žalovanému byla přiznána částka částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení, dále částka částka a úrok ve výši 100,45% p.a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 10% p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, a to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí včetně nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo to datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši částka, k jehož vyplacení žalovanému došlo datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,4% p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách á částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjnem 2018, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující k posouzení úvěruschopnosti, jakož i z dalších zdrojů, jako jsou doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, apod. Byla též ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou u žalovaného dostatečné. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalovaným žalobci uhrazeny pouze částky částka dne datum, částka dne datum a částka částka ze dne datum, celkem tedy částka částka. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši částka, při zesplatnění celého dluhu došlo k vypočtení nové jistiny ve výši částka. Dále podle smlouvy vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, když nebyla při zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina. Žalobce tedy požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka (odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši částka a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka s příslušenstvím, dále smluvní pokutu v celkové výši částka s příslušenstvím, náhradu nákladů ve výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje datum k datu vyhotovení žaloby ve výši částka a úrok za poskytnutí úvěru z částky částka ode dne datum do zaplacení, a to ve výši 100,45%). Dále požaduje též zákonný úrok z prodlení
2. Soud ve věci nařídil jednání.
3. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, respektive smlouvy o úvěru (a z oznámení o schválení úvěru) bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu číslo. Byla dohodnuta celková výše úvěru částka s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku částka, když doba trvání úvěru byla na 36 měsíců ve splátkách á částka. Zápůjční úroková sazba činila 162,40%, RPSN úvěru pak 168,14%. Dále byly dohodnuty v bodu 6.1. smlouvy smluvní pokuty v důsledku prodlení, smluvní pokuta ve výši částka, náhrada nákladů ve výši částka, zesplatnění celého úvěru při řádném nesplácení, dále v bodě 6.5. smlouvy smluvní pokuta při nezaplacení nové jistiny v úvěru v den zesplatnění ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru denně, v bodě 2.2., že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, z něhož bylo zjištěno, že dluh měl být splacen v 36 splátkách á částka.
5. Z výpisu záznamu z registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaný v něm není evidován.
6. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno jeho prodlení a byl vyzván k okamžité úhradě celkem částky částka.
7. Dne datum byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru.
8. Z předsmluvního formuláře pak bylo zjištěno, že jsou v něm obsaženy údaje o spotřebitelském úvěru, které posléze byly uvedeny ve smlouvě o úvěru.
9. Výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru byla žalovanému zaslána též datum.
10. Z dokladu o vyplacení úvěru pak bylo zjištěno, že dne datum žalobce poukázal na účet žalovaného číslo bankovní účet částku částka.
11. Z listin y označené jako„ Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši částka, jako výdaje bylo zaznamenáno životní minimum ve výši částka, výdaj na bydlení částka, celkem byly tedy jako výdaje označena částka částka, rezerva částka a tedy volné zdroje částka. Klient dále uvedl svého zaměstnavatele, dále to, že nežije s partnerem a žije u rodičů.
12. Z prohlášení klienta, které bylo též podepsáno žalovaným, bylo kromě jiného zjištěno, že potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku ani ve stavu úpadku hrozícího.
13. Z předžalobní výzvy a doručného listu bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána datum.
14. Z výplatních pásek za měsíc červenec a srpen 2018 byl zjištěn čistý příjem částka a částka.
15. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl od datum do datum zaměstnán u podniku Technických služeb právnická osoba
16. Z výpisu z účtu žalovaného číslo bankovní účet za období od datum do datum pak bylo zjištěno, že přes účet nejsou placeny žádné žalovaného výdaje.
17. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
18. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen příjmení) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
22. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
26. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (byly pouze doloženy 2 výplatní pásky, pracovní smlouvy žalovaného, 1 výpis z jeho účtu a informace z registrů dlužníků), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši částka s částkou ke splácení ve výši částka (tedy i částek připadajících dále na úroky a náklady s úvěrem), a to v 36 měsíčních splátkách á částka, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že bylo ověřeno z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek, že žalovaný je zaměstnána s čistým příjmem částka při zjištěných výdajích, které vycházejí ze životního minima ve výši částka, nákladů na bydlení částka, a to bez jakýchkoliv dalších výdajů, když tyto měsíční výdaje byly pouze odhadnuty. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
29. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl tedy po 36 měsíců schopen splácet částku částka, když zejména posuzoval pouze příjmy žalovaného, a to za krátké časové období, když navíc pracovní smlouvu měl žalovaný uzavřenu pouze na dobu určitou, neodpovídající počtu měsíců splácení, a to vzhledem k dohodnuté částce, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit ve výši částka.
30. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018 , kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne datum IIIÚS číslo, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobo d.
31. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka, ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku částka a tedy by za 36 měsíců (tedy 3 roky) by přeplatil o částka, což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalované pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ní (bod 3 smluvních podmínek ke smlouvě u kolonky„ Splácení úvěru“, byť žalobce tuto smluvní pokutu v tomto řízení neuplatňuje). Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.
32. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je absolutně neplatná podle § 588 OZ , neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku částka jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Žalobce pak tvrdil, že na dluh žalovaný ve 3 splátkách zaplatil částku částka a soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný se ani na úkor žalobce nijak neobohatil a proto žalobu zamítl.
33. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listin y.
34. Ještě soud poznamenává, že žalobce byl u jednání soudu v souladu s § 118a odstavec 1 a 3 o.s.ř. soudem o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně náležitého prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Po tomto poučení strana žalující žádná tvrzení ani důkazy soudu nenabídla. Soud zejména tedy učinil závěr, že předmětná smlouva nebyla uzavřena platně z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného dohodnutý dluh splácet a tedy vzhledem k tomu, že z takovéto neplatné smlouvy žalovanému nevznikla žádná povinnost zaplatit jakoukoliv částku a vzhledem k tomu, že žalovaný půjčenou skutečně obdrženou částku od žalobce zaplatil (respektive přeplatil), soud nemohl žalobě vyhovět, byť jen částečně ani z titulu bezdůvodného obohacení.
35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. tak, že ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.