Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 113/2021-65

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovaným: 1) celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované a žalované

2) jméno celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované a žalované

o zaplacení 28.602,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná 1) je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 20.256,19 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím s uvedené částky od 24. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá vůči žalované 2) v celém rozsahu a vůči žalované 1) v části žádající zaplacení

a) 8.346,57 Kč,

b) kapitalizovaného úroku ve výši 278 Kč,

c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 235,95 Kč,

d) ročního úroku ve výši 8,9 % jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení,

e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2021 do 23. 11. 2021 a z částky 8.346,57 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná 1) je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 779 Kč.

IV. Mezi žalobcem a žalovanou 2) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná 1) je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 20.256,19 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím s uvedené částky od 24. 11. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá vůči žalované 2) v celém rozsahu a vůči žalované 1) v části žádající zaplacení a) 8.346,57 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 278 Kč, c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 235,95 Kč, d) ročního úroku ve výši 8,9 % jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2021 do 23. 11. 2021 a z částky 8.346,57 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná 1) je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 779 Kč. IV. Mezi žalobcem a žalovanou 2) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce po obou žalovaných společně a nerozdílně domáhal zaplacení 28.602,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 235,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 278 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,9 % ročně jdoucího z částky 28.602,76 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že se jedná o nesplacenou část úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 22. 3. 2019 mezi žalovanými jako dlužníky a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba Předchůdce žalobce poskytl žalovaným na základě této smlouvy peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalované se zavázaly vrátit kromě jistiny také úrok ve výši 8,9 % ročně a zaplatit poplatky podle ceníku.

2. Žalovaná 1) se k věci nevyjádřila a soudního jednání se – ač řádně obeslána – nezúčastnila. Žalovaná 2) při soudním jednání uvedla, že žalovaná 1) je její dcera, která ukončila předčasně studium a poté si chtěla vzít půjčku, kterou měla slíbenu u právnická osoba Žalovaná 2) se půjčce bránila, neboť její dcera měla jen malý příjem, a při jednání v bance upozorňovala na to, že půjčku nebude chtít, ale ani moci, splácet, protože jejím jediným příjmem byl invalidní důchod. Přesto banka (předchůdce žalobce) úvěr první žalované (na její účet) poskytla; žalovaná 2) žádné prostředky z úvěru neobdržela. Tyto skutečnosti žalovaná 2) potvrdila při svém výslechu a soud je bere za svá skutková zjištění.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2019 (založené na č. l. 35-38 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, právnická osoba, poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč za 8,9% úrok a poplatky podle ceníku. Z výpisu z úvěrového účtu (č. l. 41-43) soud zjistil, že žalovaná 1) čerpala úvěr dne 22. 3. 2019 a zaplatila na něj formou splátek celkem 9.743,81 Kč.

4. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, předložil žalobce toliko tři výplatní pásky za měsíce prosinec 2018 až únor 2019. Z nich je patrné, že (zřejmě) žalovaná 1) si v uvedených měsících vydělala 9.990 Kč, 4.590 Kč a 3.420 Kč čistého. Již z pohledu běžné životní zkušenosti je zřejmé, že jde o výdělek, který nestačí k pokrytí ani esenciálních výdajů na živobytí, natož na splácení úvěru.

5. Soud žalobou uplatněný nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném ve věci jiného spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

10. Z výše uvedených skutkových zjištění je patrné, že předchůdce žalobce zcela nedostatečně zjišťoval úvěruschopnost žalovaných; jedna z nich měla zanedbatelný příjem, druhá pobírala invalidní důchod.

11. Proto nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy potřebnou a zákonem předvídanou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná.

12. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované 1) peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo ke dni poskytnutí hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 30.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná 1) uhradila na dluh celkem 9.743,81 Kč. Žalobce, jemuž byly pohledávky postoupeny, má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalované jeho právní předchůdce, a částkou odpovídající součtu částečných úhrad, což činí 20.256,19 Kč.

13. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení a Prvním okamžikem, kdy se žalovaná mohla prokazatelně seznámit s existencí dluhu vůči žalobci, je pak den, kdy jí byla (náhradním způsobem) doručena žaloba, tj. 22. 11. 2021 (viz obálku na č. l. 60 soudního spisu). Nejpozději další den mohla žalovaná na dluh plnit, a protože tak neučinila, dostala se od 23. 11. 2021 s plněním dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne prodlení do zaplacení.

14. Vůči žalované 2), která žádné prostředky neobdržela a tedy se nijak neobohatila, bylo nutné žalobu zamítnout. Také ve zbytku žalobou uplatněného nároku vůči žalované 1), tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, soud žalobu zamítl.

15. Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

16. Žalovaná 2) se žalobě ubránila, avšak žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala; soud proto o náhradě mezi ní a žalobcem rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

17. Pokud jde o náklady řízení, jež soud uložil zaplatit žalované 1), musel soud při posuzování procesního úspěchu stran zohlednit též rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství; pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobce tak byl úspěšný v části vyčíslené na 20.293,93 Kč, neúspěšný byl v části vyčíslené na 10.909,71 Kč. Žalobce byl tedy se svým nárokem procesně úspěšný z 65 % a náleží mu tak poměrná část (30 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč ( , advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč ( advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH ( ), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.145 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.