Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 270/2021-54

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 5 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 300 Kč, úroku v kapitalizované výši 605,84 Kč a dále úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 4 122,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 298,09 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 122,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 300 Kč, úroku v kapitalizované výši 605,84 Kč a dále úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 4 122,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 298,09 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 122,22 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná zápůjčku ve výši 6 000 Kč řádně nesplácela, uhradila pouze 6 750 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 4 122,22 Kč, poplatek za služby ve výši 1 177,78 Kč, 19,31% p.a. úrok z nesplacené jistiny 4 122,22 Kč od 1. 3. 2019 do 29. 11. 2019 kapitalizovaný částkou 605,84 Kč, a dále od 30. 11. 2019 až do zaplacení, 9,75% p.a. úrok z prodlení z jistiny 4 122,22 Kč od 8. 3. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 298,09 Kč a dále od 30. 11. 2019 až do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum včetně přílohy a o oznámení postupitele o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací právnická osoba a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 6 000 Kč byla žalované v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených smluv). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila.

5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a přídavek na dítě ve výši 500 Kč. Bydlí v nájmu s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem. Za bydlení neplatí ničeho a její osobní měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. Splácí úvěr ve výši 8 000 Kč měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč. Svá tvrzení měla žalovaná podle údajů v kartě zákazníka doložit dokladem o přiznání rodičovské, složenkami o příjmech a nájemní smlouvou.

6. Žalobkyně předložila oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a poštovní poukázky, podle nichž byl žalované od měsíce říjen 2017 vyplácen Úřadem práce České republiky rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a přídavek na dítě ve výši 500 Kč. Dále byla předložena fotokopie první a poslední strany nájemní smlouvy. V záhlaví nájemní smlouvy je žalovaná sice uvedena, ale z první strany smlouvy není zřejmé, jaké náklady na bydlení hradí, byť z ní vyplývá, že byt jí byl přenechán do užívání za nájemné a je povinna hradit i úhrady spojené s užíváním bytu.

7. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na tyto judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak vyplývá z bodu 6 rozsudku, žalobkyně předložila jen y potvrzující příjem žalované. Míru zadlužení žalované neprověřovala a vycházela pouze z jejího tvrzení, že splácí úvěr splátkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné y, z nichž by mohlo být zadlužení žalované prověřeno. Dále žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka. Z nájemní smlouvy byla předložena jen fotokopie první a poslední strany, z níž výši nákladů na bydlení zjistit nelze. Evidentní však je, že náklady na bydlení nejsou nulové, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Jiné doklady, jimiž by mohly být ověřeny výdaje žalované, v kartě zákazníka uvedeny nejsou.

18. Na základě uvedených listin lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, protože úvěr žalované poskytl pouze na základě doloženého příjmu, aniž by ověřoval výdaje žalované a míru jejího zadlužení.

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotazy na evidenci žalované v registrech dlužníků apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k výdajům žalované a jejímu zadlužení reálně dojít nemohlo.

20. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale i dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření zadlužení a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

21. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto nejí jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

22. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

23. Podpis žalované pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí jeho možnosti úvěr splácet.

24. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná byla povinna vrátit poskytnutých 6 000 Kč, které však již zaplacením 6 750 Kč zcela uhradila. Na zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru žalobkyni právo nevzniklo, proto soud žalobu zcela zamítl.

25. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, které by tak podle náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.