Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
6 C 37/2021-60
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Kantoříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 62 329,24 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 992 Kč s 9,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 24 992 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 37 337,24 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 6 462,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 992 Kč s 9,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 24 992 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 37 337,24 Kč s příslušenstvím zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 6 462,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 329,24 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce. Na základě první smlouvy ze dne 13. 10. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti v den zavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Tyto peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 14 809 Kč, představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ve výši 3 041 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 154 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 614 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po 531 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dlužnou částku uhradil celkem 13 750 Kč Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 6. 1. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v řízení nárokovala částku 18 059 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 353,29 Kč a dlužné části poplatku ve výši 7 705,71 Kč, dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 3 411,12 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 043,09 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 353,29 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 353,29 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení. Na základě druhé smlouvy ze dne 23. 12. 2017 pak právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Tyto peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 24 139 Kč, jež představuje úrok v sazbě 29 % ve výši 7 352 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 760 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9 027 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 6. 2019. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, když uhradil pouze částku 8 258 Kč a poslední splátka byla uhrazena dne 6. 1. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v řízení nárokovala částku 44 270,24 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 591,92 Kč a dlužné části poplatku ve výši 17 678,32 Kč, dále pak kapitalizovaného úroku ve výši 4 519,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 513,49 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 26 591,92 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 591,92 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení. K zaplacení obou výše specifikovaných částek žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou, žalovaný však ničeho neuhradil.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 1. 2. 2021 č. j. 19959/2021-5, proti kterému podal žalovaný včasný odpor.
3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Smlouvy, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky, žalovaný považuje za neplatné, neboť právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před podpisem výše uvedených smluv. Žalovaný nepatří mezi majetné osoby s vysokým mzdovým příjmem, v době uzavření smluv bylo proti němu také vedeno několik exekučních řízení. Žalovaný námitku neplatnosti smluv vznesl opakovaně, a to i vůči zástupci původního věřitele. Žalovaný má za to, že z důvodu neplatnosti smluv představuje plnění jemu poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně plnění z právního důvodu, který odpadl, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , které jsou smluvní strany povinny si vzájemně vydat.
4. Žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že její právní předchůdce svou povinnost splnil, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 23. 12. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i text předmětné smlouvy, který uvádí:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Až po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 31. 12. 2017 a ze dne 14. 10. 2017 pak vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smluv majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z příjmové faktury, výplatních pásek, z výpisů bankovního účtu za měsíce červenec až září 2017 a současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a s ohledem na výši požadované zápůjčky pak dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného tuto zápůjčku splácet je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě.
5. Při výslechu u jednání soudu žalovaný uvedl, že si nejprve vzal první půjčku, kterou se snažil splatit a vždy se v tomto směru dohadoval s obchodním zástupcem. Poté mu bylo nabídnuto refinancování půjčky, a v to SMS zprávě. Když dával obchodnímu zástupci další splátku původní půjčky, zeptal se jej, jestli je možné refinancování, i když má exekuce. ulice zástupce mu řekl, že to prověří. Před Vánocemi pak žalovanému přišla další nabídka na refinancování, a jelikož potřebovat peníze, tak této nabídky využil. Při první půjčce přijel obchodní zástupce, sepsali smlouvu a žalovaný dostal peníze. Má za to, že podepisoval jen smlouvu, na nic jiného si nevzpomíná. Předkládal pouze občanský průkaz, žádné z dokumentů, které jsou uvedeny v zákaznických kartách, nepředkládal. ulice zástupce se jej ptal na to, zda má děti, jaké má náklady a kolik vydělá, poté částku upravil podle sebe tak, aby to prošlo schválením. Žalovaný nemohl předložit výpisy z účtu, neboť v uvedené době měl exekuce a žádný účet neměl. Bankovní účet žalovaný měl v době, kdy mu bylo asi 22 až 23 let a měl ho asi po dobu jednoho roku. Poté již žádný bankovní účet neměl. U druhé smlouvy pak byl postup úplně stejný. Žalovaný si při podpisu zkontroloval své osobní údaje a zákaznické karty podepsal. Smlouvu moc nečetl. Při refinancování již byla smlouva předvyplněná. V roce 2018 byl žalovaný nemocný, našli mu cystu v mozku. Byl na neschopence a nemohl pracovat. Projednával to tehdy s obchodním zástupcem. Byl se také poradit s advokátem a snažil se domluvit, že by dluh uhradit bez navýšení. Právního předchůdce žalobkyně informoval o tom, že smlouvu považuje za neplatnou. Provident se poté odmlčel a ozvala se mu až dopisem žalobkyně. Žalovaný volal na jejich infolinku a chtěl se domluvit na splátkovém kalendáři.
6. Ze zákaznických karet a úvěrových smluv bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dvě úvěrové smlouvy, první dne 14. 10. 2017 a druhou dne 23. 12. 2017. Na základě první úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto peněžité plnění ve výši 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 041 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 614 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 154 Kč. V zákaznické kartě je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 17 260 Kč měsíčně a výdaje ve výši 7 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty je uvedena pracovní smlouva, tři výpisy z bankovního účtu z období od července do září 2017 a dále faktury ze shodného období. Na základě druhé úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto peněžité plnění ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 7 352 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 760 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 027 Kč. V zákaznické kartě je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 30 864 Kč. Mezi ověřenými dokumenty je uvedena pracovní smlouva a příjmové faktury. Z tabulky předložené žalobkyní vyplynulo, že žalovaný na pohledávku ze smlouvy ze dne 13. 10. 2017 celkem uhradil částku 13 750 Kč a na pohledávku ze smlouvy ze dne 23. 12. 2017 částku 8 258 Kč. Pohledávky za žalovaným pak byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 25. 11. 2020 vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z výpisu z centrální evidence exekucí je zřejmé, že v okamžiku uzavírání úvěrových smluv bylo proti žalovanému vedeno 9 exekucí.
7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle § 78 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 tohoto zákona, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo k jednání na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 24 992 Kč, představující součet obou nesplacených jistin, tedy z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy mezi žalovaným a právních předchůdcem žalobkyně nebyly platně uzavřeny, neboť nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení nebyla schopna doložit listin y, na jejichž základě měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena. Žalobkyně tvrdila, že tyto listin y byly před podpisem smluv předloženy, ale oproti tomu je zde tvrzení žalovaného, že kromě občanského průkazu nepředkládal žádné dokumenty. Nemožnost předložení těchto dokumentů pak žalobkyně vysvětlovala tím, že již nejsou k dispozici, neboť není povinnost je archivovat. Toto její tvrzení je vyvráceno zákonným ustanovením § 78 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností. Poskytovatel při plnění povinnosti uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah. Splnění této zákonné povinnosti právní předchůdce žalobkyně nedostál. Dále bylo v řízení prokázáno, že proti žalovanému bylo v roce 2017 vedeno 9 exekučních řízení pro pohledávky ve výši cca 150 000 Kč, z čehož nepochybně vyplývají důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud tedy uzavřel, že obě smlouvy jsou v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú. neplatné. Na základě tohoto závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud neplatil, což v prvním případě činí 3 250 Kč a ve druhém případě 21 742 Kč. Pouze v rozsahu těchto částek lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku z prodlení soud žalobu zamítl. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením dlužné částky, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož žalovanému náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení by v případě plného úspěchu žalovaného byly tvořeny odměnou advokáta za 6 a půl úkonů právní služby po 3 620 Kč (příprava a převzetí věci, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci samé, zastoupení u ústních jednání dne 29. 6. 2021 a dne 24. 8. 2021 a nahlížení do spisu dne 29. 6. 2021 a dne 20. 8. 2021) v souladu s § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), náhradou hotových výdajů advokáta za 7 zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovné za tři cesty obec obec a zpět po 248 Kč (2x21km při 5,9 Kč za kilometr) dle § 13 odst. 1 a. t., včetně 3x náhrady za promeškaný čas po 200 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. a DPH ve výši 21% ze všech zmíněných částek v částce 5 664,54 Kč. příjmení výše nákladů řízení tedy činí 32 638,54 Kč. Jelikož byl žalovaný v řízení úspěšný pouze v rozsahu 59,90 % a neúspěšný v rozsahu 40,10 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,80 %, tedy v částce 6 462,43 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř je žalobkyně povinna náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.