Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 112/2021-55

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 718 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 718 Kč, úrok z prodlení ve výši 765,29 Kč, úrok ve výši 2 587,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 572,25 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 28 % ročně z částky 3 572,25 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 718 Kč, úrok z prodlení ve výši 765,29 Kč, úrok ve výši 2 587,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 572,25 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 28 % ročně z částky 3 572,25 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Podle , , v platném znění (dále jen„ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky

5 718 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 587,14 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 765,29 Kč, úrokem 28 % p. a. z částky 3 572,25 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 3 572,25 Kč od datum do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena se společností právnická osoba, anonymizováno, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

3. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v  , (dále jen „ “), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému stejného dne v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 926 Kč a poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 740 K a úrokem ve výši 3 448 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 619 Kč, s polední splátkou ve výši 593 Kč, první splátku byl žalovaný povinen uhradit do 7. kalendářního dne po uzavření smlouvy, každou následující splátku potom do posledního dne dalšího sedmidenního období. RPSN činilo 227,27 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které ohledně svých poměrů uvedl, že bydlí v nájmu, je stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně žalobkyně, je anonymizováno, nemá žádné vyživovací povinnosti a pracuje na hlavní pracovní poměr ve právnická osoba s.r.o., IČO jako anonymizováno s čistým měsíčním příjmem částka. Kromě předmětného úvěru přiznal žalovaný další úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně se splátkami

2 084 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje odhadl na částku 3 500 Kč, jež nijak blíže nespecifikoval. Ze zákaznické karty vyplynulo, že ze strany žalovaného byly předloženy výpisy z bankovního účtu za měsíce září, říjen a listopad 2016 a pracovní smlouva. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 31 396 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne datum, zákaznická karta ze dne datum, tabulka umoření ze dne datum). Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přičemž postupované pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum zaslaným žalovanému dne datum. Následně byl žalovaný v dopise ze dne datum vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky, přičemž nejzazší termín úhrady byl stanoven na datum. Výzva byla zaslána žalovanému doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, výzva k plnění, podací lístek).

5. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu žalovaného, ačkoliv je v zákaznické kartě uvedeno, že tyto doloženy byly. Soud tedy nemohl přezkoumat tvrzené příjmy žalovaného. Z informací uvedených v zákaznické kartě, zejména potom ve vztahu k uvedeným měsíčním výdajům ve výši 3 500 Kč, muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že tato částka je značně podhodnocená, když žalovaný toho času již jeden závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně měl, a na tento splácel měsíčně částku ve výši 2 084 Kč, což je samo o sobě více než polovina měsíčních výdajů uvedených žalovaným. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru poměry, a to potom zejména výdaje žalovaného, dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat, v případě žalovaného, nájemní smlouvu, pravidelné měsíční platby např. ve formě SIPO nebo jiné y vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům, které mohou pomoci zjistit skutečné majetkové poměry žalovaného a tedy jeho možnosti tento úvěr řádně splatit. Navíc, ze strany žalobkyně nebylo nikterak prokázáno, že by její právní předchůdkyně provedla šetření o bonitě žalovaného i nahlédnutím do příslušných rejstříků, zejména rejstříku exekucí, příjmení, NRKI a BRKI a jiných. Jelikož výše uvedené kroky právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, vycházela ze závěru, který zcela zřejmě neodpovídal reálnému stavu věci, kdy jenom splátka předchozích finančních závazků a nájemné činilo (muselo činit) měsíční částku výdajů žalovaného rozhodně vyšší, než kterou uvedl sám žalovaný. Pokud by potom od zbývajícího měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět měla a mohla, a to na navzdory prohlášení žalovaného, že úvěr schopen řádně a včas uhradit je. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

11. obec spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí

č. 2008 číslo stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, resp. její právní předchůdkyně, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit.

12. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle , k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

14. Jestliže je tedy smlouva o zápůjčce neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o zápůjčce. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.

15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 31 396 Kč, na jistině tak již žalovaný nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

16. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný, jenž byl v soudním řízení procesně neaktivní, však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a tyto se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).