Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 309/2021-49
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 614 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení 4 614 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 598,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 605,05 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení 4 614 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 598,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 605,05 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum a doplněnou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 10 614 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 598,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 605,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). anonymizováno splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. anonymizováno pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. anonymizováno tak na základě uzavřené smlouvy v den jejího uzavření poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit anonymizováno úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když z jeho strany nebylo uhrazeno ničeho. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky (datum) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a anonymizováno mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, může FC požadovat úhradu úroků z prodlení, rovněž se úročí neuhrazená jistina ve výši 6 000 Kč ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 %.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum anonymizováno postoupila pohledávky ze smlouvy se všemi právy s nimi spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení sporných pohledávek činila výše pohledávky ze smlouvy částku 10 614 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužného úroku za trvání smlouvy ve výši 840 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 174 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 605,05 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 598,50 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od datum do datum), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od datum do zaplacení. Po postoupení sporných pohledávek žalovaný neuhradil ničeho.
4. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaný byl v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyly sporné pohledávky uhrazeny a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejich splnění u soudu.
5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.
6. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že anonymizováno poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit anonymizováno v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal anonymizováno zaplatit, činila 10 614 Kč a byla tvořená jistinou ve výši 6 000 Kč, úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatkem ve výši 1 200 Kč a úhradou za životní pojištění ve výši 174 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v hotovosti převzal finanční prostředky.
8. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jenž bydlel jako nájemník - spolubydlící, žalovaný byl svobodný, dosažené vzdělání měl učňovské, neměl žádné nezaopatřené dítě, pracoval jako operátor, neměl zápůjčku u anonymizováno ani mimo anonymizováno, jeho příjem byl ve výši 7 929 Kč, výdaje na bydlení měl ve výši 1 520 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč. Údaje byly ověřeny podle pracovní smlouvy a výplatních pásek. Zákaznickou kartu žalovaný podepsal.
9. Z pracovní smlouvy, výplatních pásek a smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že žalobkyně disponovala těmito dokumenty. Z výplatních pásek se pak podává, že mzda žalovaného byla postižena několika srážkami exekutorských úřadů.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení sporných pohledávek anonymizováno za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo anonymizováno oznámeno postoupení sporných pohledávek v celkové výši 10 614 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když mu bylo dne datum odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.
11. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporných pohledávek.
12. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy uzavřené mezi anonymizováno a žalovaným. Žalovaný při uzavření smlouvy ze dne datum převzal od anonymizováno v hotovosti částku 6 000 Kč, za což se zavázal vrátit anonymizováno částku 10 614 Kč tvořenou jistinou ve výši 6 000 Kč a úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatkem ve výši 1 200 Kč, a dále úhradou za životní pojištění ve výši 174 Kč Částku ve výši 10 614 Kč se pak zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč anonymizováno před poskytnutím zápůjčky při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaný pracuje jako operátor s příjmem ve výši 7 929 Kč, za nájem platil 1 520 Kč, jeho osobní výdaje byly ve výši 4 500 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč, což anonymizováno ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Mzda žalovaného byla postižena několika srážkami exekutorských úřadů. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
13. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Protože anonymizováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila sporné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
17. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
18. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
20. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
21. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi anonymizováno, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. , neboť anonymizováno (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalovanému (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 6 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit anonymizováno věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z. , neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
26. anonymizováno tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporná zápůjčka ve výši 6 000 Kč dle smlouvy ze dne datum. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. číslo jednací).
27. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
28. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci anonymizováno nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že anonymizováno zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, jehož tvrzení si následně ověřila, což se mělo promítnout v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že anonymizováno ověřila tvrzení žalovaného částečně ve vztahu k jeho příjmům (ověření dle pracovní smlouvy a výplatních pásek), avšak již zcela rezignovala na ověření tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Přitom bylo na anonymizováno, aby se příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného zabývala, což však neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalovaného, která si pouze částečně (co do příjmů) ověřila. Přitom z výplatních pásek předložených žalovaným se podává, že jeho mzda byla postižena několika srážkami exekutorských úřadů, pročež údaje uváděné žalovaným v zákaznické kartě ohledně jeho závazků nebyly zjevně pravdivé. anonymizováno tedy zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného. Soud přitom podotýká, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že pro splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ postačuje uvedení podkladů, z nichž byla schopnost dlužníka poskytovaný úvěr splatit ověřena, aniž by věřitel musel současně pořizovat fotokopie dlužníkem předložených podkladů. V daném případě se však z karty zákazníka, kterou žalobkyně soudu předložila jako jediné doklady prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podává, že anonymizováno sice získala nějaké dílčí informace o žalovaném, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalovaného. Žalobkyně se pak omluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. , aby označila další důkazy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti anonymizováno řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
29. Soud tedy uzavírá, že anonymizováno před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytovanou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že anonymizováno jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovaného, poněvadž tato povinnost byla uložena anonymizováno jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalovaného splácet zápůjčku, jednak i na ochranu samotné žalovaného, jenž svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o zápůjčce.
30. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.
31. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
32. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 .
33. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
35. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
36. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
38. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že anonymizováno žalovanému poskytla částku 6 000 Kč dne datum, posoudil soud právní vztah mezi anonymizováno, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (anonymizováno, resp. žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu uvedenou částku. Z žalobních tvrzení pak vyplynulo, že žalovaný neuhradil anonymizováno ničeho, když v řízení současně nevyšlo najevo, že by snad žalovaný uhradil něčeho více. Z uvedeného je tak zřejmé, že na dluh (bezdůvodné obohacení) na základě neplatné smlouvy ze dne datum stále zbývá k vrácení částka 6 000 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že anonymizováno žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. K odeslání oznámení došlo dne datum, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z. ). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne datum, pročež s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
39. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 6 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.
41. Poněvadž soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, nebyl žalovaný mimo poskytnuté částky povinen platit nic jiného, tedy ani úroky, úhradu za administrativní činnost, za pojištění a ani poplatek za hotovostní inkaso. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 4 614 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 598,50 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 1 605,05 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od datum do datum.
42. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.