Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 279/2021-55
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 873,27 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 375, Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 3. 2019 do 22. 5. 2020.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 766 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 873,27 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 375, Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se zamítá, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 3. 2019 do 22. 5. 2020. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 766 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 873,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 375 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 22. 11. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, a to za úrokovou sazbu 8,5 % měsíčně a za poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaná čerpala celkem částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Žalovaná dosud dluží jistinu ve výši 15 000 Kč a shora uvedené příslušenství.
2. Podáním doručeným soudu dne 19. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do příslušenství pohledávky, tj. co do úroku ve výši 4 873,27 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalobkyně nedisponuje podklady týkajícími se posouzení úvěruschopnosti žalované.
3. V souladu s podáním žalobkyně soud řízení výrokem I částečně zastavil dle § 96 odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a to ke dni 8. 11. 2021. Současně se žalobou byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě, a proto soud věc rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka společnost právnická osoba sjednala se žalovanou přes internet smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se původní věřitelka zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč za úrokovou sazbu 8,5 % měsíčně a za poplatek ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. RPSN činila dle smlouvy 262,91 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet postupem dle čl. V smlouvy (viz smlouva o revolvingovém úvěru č.l. 12 až 13 smlouvy, obchodní podmínky č.l. 14 až 18 smlouvy).
6. Původní věřitelka však nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet (resp. k tomu žalobkyně nemá dle svých tvrzení žádné podklady).
7. Žalobkyně prokázala, že původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky na její bankovní účet č. bankovní účet, a to ve výši 10 000 Kč dne 22. 11. 2018 a 5 000 Kč dne 11. 12. 2018 (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 19 a 20 spisu).
8. Žalovaná neuhradila ničeho, v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazní.
9. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na společnost právnická osoba a tato společnost postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2020 č.l. 26 až 42).
10. Předžalobní výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 15. 5. 2020, přičemž předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do 7 dnů (viz předžalobní výzva a podací lístek č.l. 42 a 44 spisu).
11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
13. Původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru sjednané přes internet, ačkoliv předtím nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet (nebo to alespoň nedoložila). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná dosud neuhradila ničeho.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
19. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
20. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalované. Soud má proto za to, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.
21. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy ve výši 15 000 Kč a žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tedy vrátit jistinu úvěru. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud neuhradila ničeho, a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč.
22. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžalobní výzvě byla žalované odeslána doporučeně dne 15. 5. 2020, dne 15. 5. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do 7 dnů do 22. 5. 2020. Pokud neplnila, ocitla se počínaje dnem 23. 5. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 10 % ročně.
23. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do částky 15 000 Kč (tj. v rozsahu 67 % z celkové částky 22 248,27 Kč), žalovaná byla úspěšná co do částky 7 248,27 Kč (tj. v rozsahu 33 %), neboť o tuto částku bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně. Po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení advokátem za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Odměna advokáta byla stanovena dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí žaloby, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad (pokud žalobkyně nedisponovala doklady o tom, že původní věřitelka zjišťovala úvěruschopnost žalované, neměla v žalobě žalovat příslušenství pohledávky, následně by nemusela brát žalobu částečně zpět). Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč (tj. v rozsahu 34 % z částky 2 252 Kč).
24. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 15 000 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 200 Kč.
25. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.