Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 303/2021-97
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 14,3 % ročně za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku částka k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 14,3 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalobce se žalovaným Smlouvu o úvěru na základě, které se žalovanému zavázal na jeho běžný účet č. bankovní účet poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. Za sjednání úvěru, byl žalovaný dle čl. II. odst. 4 Smlouvy povinen uhradit poplatek ve výši 1 % z úvěrového rámce částka, tj. částka. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal a splácení úvěru probíhalo započítáním příchozích plateb na předmětný účet. Za čerpání kontokorentního úvěru se žalovaný dle čl. II, odst. 1 Smlouvy zavázal hradit úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v Sazebníku, tj. ke dni podpisu Smlouvy ve výši 14,30 % ročně. V případě překročení (přečerpání) úvěrového rámce byl povinen žalovaný dle čl. III. odst. 8 Smlouvy hradit úroky z prodlení z debetního zůstatku přesahujícího úvěrový rámec (z nepovoleného debetního zůstatku) ve výši roční repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, to je 8,05 % ročně. Úroky z úvěru a úroky z prodlení byly v období od datum do datum v souladu s výše uvedeným naúčtovány k tíži zůstatku na účtu na konci každého kalendářního měsíce, čímž se staly součástí jistiny úvěru. Úrok z úvěru i úrok z prodlení se od prvního dne následujícího měsíce vypočítávaly z takto zvýšené jistiny. V období od datum do datum čerpal žalovaný úvěr v celkové výši částka, dále byly k jistině pohledávky připsány úroky z úvěru v celkové výši částka a úroky z prodlení v celkové výši částka. Zaúčtované poplatky představují celkem částku částka, z toho částka jako poplatek za přistavení úvěru částka činily poplatky, které byly z účtu žalovaného odepisovány ke dni poskytnutí služby a účtovány dle aktuálního Ceníku. Na úvěr zaplatil jen částka, žalobci proto dluží celkem částka, které nezaplatil ani přes písemnou výzvu.
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel na straně jedné uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému úvěr ve formě úvěrového limitu v částce částka. Žalovaný se pak zavázal splácet takto poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 14,3% ročně z dlužné částky. Žalovaný využil poskytovanou částku částka, když celkem takto čerpal částka, avšak ji řádně nesplácel a dostal se do prodlení, neboť uhradil pouze částka. Na poplatcích pak žalobce ke dni podání žaloby dlužil částka, na úrocích částka a na úrocích z prodlení částka. Dlužnou částku nezaplatil ani dodatečně po výzvě žalobce.
Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, když především z pohybu na běžném účtu žalovaného, jež vedl, měl přesnou představu o finanční situaci žalovaného za dlouhé období předcházející žádosti o úvěr. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka nevrátil, respektive vrátil jen malou část, a to částka, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě podle § 2395 občanského zákoníku .
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku ) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Sjednaný smluvní úrok ve výši 14,3% je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl, když úroky ve výši částka, to je úroky splatné do datum, přirostly k původní jistině.
Požadované poplatky v celkové výši částka považuje soud rovněž za přiměřené a v souladu s dobrými mravy, když se jedna o jednorázový poplatek částka za poskytnutí úvěru a poplatky za použití bankovní karty v celkové výši částka, když v souladu s ceníkem žalobce byla účtována částka částka za výběr z bankomatu a částka za platbu kartou nebo dotaz na zůstatek.
Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Úroky z prodlení splatné do datum ve výši částka také přirostly k původní jistině.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.