Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
14 C 276/2020-74
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 67 645 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá částky 4 264,78 Kč s příslušenstvím a dále v části úroku ve výši 38,9 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 63 380,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 047,12 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 984 Kč.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 23 187 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá částky 4 264,78 Kč s příslušenstvím a dále v části úroku ve výši 38,9 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 63 380,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 047,12 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 984 Kč. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 23 187 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 26. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované po důkladném prověření jeho úvěruschopnosti (z dokladů i databází SOLUS a NRKI a insolvenčního rejstříku) úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 104,85 % ročně splatit ve 30 měsíčních splátkách po 3 694 Kč. Žádosti žalované o odklad splátek (celkem tři) z důvodu ztráty zaměstnání žalobkyně vyhověla, po dobu odkladu neběžel úrok. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy, od 17. 12. 2018 do 17. 6. 2019 splatila pouze 7x 3 694 Kč a ocitla se v prodlení. V důsledku prodlení přesahujícího 65 dní došlo ke dni 22. 12. 2019 k zesplatnění celého úvěru a žalovaná dluží žalobkyni na„ nové jistině úvěru“ (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok) částku 52 914,32 Kč a dále na smluvních pokutách částky 998 Kč (2x 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení 30 dnů) a 13 332,32 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení počínaje 24. 12. 2019), 2x 200 Kč za každou splátku na nákladech vzniklých v důsledku prodlení a úrok ze zbývající dlužné původní jistiny (44 812,14 Kč) ve výši 73,9 % ročně limitovaný na 120 % splatné částky (132 984 Kč). Podáním doručeným soudu dne 13. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 38,9 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení s tím, že úrok považuje za sjednaný v souladu se zákonem i rozhodovací praxí soudů (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp.zn. 46 ICm 2408/2017 ).
2. Žalobkyně při ústním jednání uvedla, že dále bere žalobu zpět v bodu 1. petitu co do částky 4 264,78 K4 a nadále tedy požaduje částku 50 047,12 Kč.
3. Žalobce ve smyslu ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do shora uvedených plnění a soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. a řízení co do částky 4 264,78 Kč s příslušenstvím a dále části úroku ve výši 38,9 % ročně z částky 44 812,14 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení zastavil.
4. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z hodnocení klienta (č.l. 20-21), výpisu z účtu (č.l. 18-19), dohody o změně pracovní smlouvy (č.l. 42) a výplatnic (č.l. 40 - 41) soud zjistil, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s oprávněním platným od 11. 5. 2018 (výpis ČNB na č.l. 11) před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy a výdaje žalované, která byla v té době zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO, přičemž byla pracovní smlouva na dobu určitou původně sjednána do 31. 3. 2016 a následně prodloužena na dobu neurčitou. V položce„ příjmy“ byla uvedena částka 23 000 Kč a skutečná mzda vyplácená zaměstnavatelem na účet žalovaného činila 27 229 Kč v měsíci srpnu 2018, kdy byl počáteční zůstatek 56 Kč, celkové ve výši mzdy, výdaje 27 221 Kč (mj. výběr z bankomatu 22 000 Kč, splátka ve prospěch žalobkyně 4 646 Kč) a konečný zůstatek 64 Kč, dále 23 379 Kč v měsíci září 2018, kdy byly celkové příjmy 28 379 Kč (dále 5 000 Kč vklad přes bankomat), výdaje 28 415 Kč (mj. výběr z bankomatu 23 000 Kč, splátka ve prospěch žalobkyně 4 646 Kč) a konečný zůstatek 28 Kč, a 24 151 Kč za měsíc říjen 2018. Výdaje zahrnovaly částku 3 410 Kč (životní minimum) za žalovanou, 2 000 Kč za dítě, 4 646 Kč splátky žalobkyni, 2 000 Kč na nájemné a inkaso, 200 Kč na dopravu a ostatní, po odečtení celkových výdajů (12 256 Kč) a rezervy (1 000 Kč) od příjmů činily volné zdroje 10 244 Kč. Ve výpisu z registru NRKI (č.l 14) bylo pouze uvedeno skóre žalované 516 (maximální počet bodů, nízké riziko), ve výpisu z registru SOLUS (č.l. 13) je kromě jména uvedena pouze adresa žalované.
5. Dne 26. 10. 2018 žalovaná dle zjištění soudu dále podepsala se žalobkyní předsmluvní formulář (č.l. 22-24, prohlášení o splnění informační povinnosti zprostředkovatel úvěru z téhož dne na č.l. 16-17) obsahující Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly kromě informací o klientovi (žalovaná) též zahrnuty údaje o podmínkách čerpání formou bezhotovostního převodu, přičemž návrh smlouvy předkládá poskytovateli úvěru (žalobkyně) ke schválení klient (žalovaná), základní výše spotřebitelského úvěru 50 000 Kč, úroková sazba 104,84 % ročně (RPSN v téže výši, vyjádření znalce Mgr. jméno příjmení, Ph.D., příjmení ze dne 25. 10. 2018 k problematice úročení nominální a efektivní úrokovou sazbou s přílohou na č.l. 7 - 10), doba trvání smlouvy 30 měsíců, výše měsíční splátky 3 694 Kč a celková splatná částka 110 820 Kč. V případě opožděných plateb vzniká žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokutu ve výši 499 Kč (nejvýše 2 999 Kč za kalendářní rok) za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a v případě prodlení s úhradou o délce 65 dní se dosud nesplacená jistina, úroky a smluvní pokuty stávají splatnými (tj. dochází k zesplatnění úvěru) a vzniká tzv. nová jistina úvěru se splatností ke dni zesplatnění, případně má žalobkyně až do zaplacení nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč) a úrok z prodlení v zákonné výši. Uvedené informace jsou rovněž součástí smlouvy o úvěru číslo (č.l. 34 – 36) podepsané dne 26. 10. 2018 a akceptované dne 29. 10. 2018 žalobkyní s tím, že po zesplatnění úvěru byl poskytovatel na úrocích za poskytnutí úvěru oprávněn požadovat částku v maximální souhrnné výši 132 984 Kč (120 % celkové splatné částky uvedené v části A smlouvy). Dále žalobkyně zaslala žalované oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 10. 2018 (č.l. 33, dodejka na č.l. 29), k němuž byl přiložen splátkový kalendář (č.l. 33 p.v). Jednotlivé splátky byly vždy stanoveny ve výši 3 936 Kč, skládaly se ze splátky úroku ve výši 214,23 Kč – 3 078,91 Kč (přednostní započtení) a splátky jistiny ve výši 615,09 Kč – 3 479,67 Kč a poslední splátka byla předepsána na den 17. 5. 2021. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 15) soud zjistil, že částka 50 000 Kč byla na vrub účtu žalované číslo bankovní účet připsána dne 29. 10. 2018.
6. Žalovaná dle zjištění soudu zaslala žalobkyni žádost o úpravu splátkového kalendáře a odklad tří měsíčních splátek (č.l. 37) z důvodu ztráty zaměstnání datovanou 13. 7. 2019, k níž připojila dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 28. 6. 2019 (č.l. 37 p.v .-38) a záznam z jednání na úřadu práce dne 2. 7. 2019 (č.l. 39). Žalobkyně žádostí vyhověla a dle zjištění soudu zaslala žalované upravený splátkový kalendář (č.l. 28, odklad splátek č. 8, 9 a 10, splatnost poslední splátky 17-. 8. 2021) s výzvou ze dne 18. 7. 2019 (č.l. 27) k zaslání jeho podepsaného vyhotovení. Dále soud z karty klienta (č.l. 31) zjistil, že žalovaná splatil v období do 17. 6. 2019 celkovou částku 25 858 Kč, následně se po uplynutí doby odkladu dostala do prodlení se splácením, k dlužným splátkám byla upomínána v rámci výzev s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 11. 2019 a 18. 12. 2019 (č.l. 25 – 26) a o zesplatnění spolu s výší pohledávky 54 312 Kč (44 812,14 Kč zbývající část jistiny, 8 102,18 Kč úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění, 998 Kč smluvní pokuty, 400 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením) byla informována v oznámení ze dne 22. 12. 2019 (č.l. 30). K doplacení žalované ke dni 31. 8. 2020 zbývala částka 106 983 Kč (z toho 52 914,32 Kč na nové jistině úvěru, 3 786 Kč zákonný úrok a 998 Kč smluvní pokuty). V předžalobní výzvě ze dne 12. 8. 2020 (č.l. 32, podací arch na č.l. 12) je kromě nové jistiny úvěru (52 914,32 Kč) dále uvedena smluvní pokuta za prodlení se splátkou v délce 30 dní (2x 499 Kč), náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (400 Kč), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 24. 12. 2019 (12 328,03 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní jistiny úvěru v sazbě 73,9 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – OPR- právnická osoba GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaná jej byla povinna spolu s úrokem 104,84 % ročně splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 694 Kč. Žalovaná však tuto povinnost přestala přes umožnění odkladu tří splátek řádně plnit, uhradila pouze 25 858 Kč a dostala se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek a ke dni 22. 12. 2019 v důsledku prodlení v délce 65 dní zesplatnila veškeré závazky žalovaného ve výši 54 312 Kč zahrnující nesplacenou část nové jistiny úvěru (52 914,32 Kč), náklady vzniklé v důsledku prodlení (400 Kč) a smluvní pokuty (998 Kč) a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (12 328,03 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,9 %.
13. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost toliko při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů žalované, které byly (s výjimkou pohledávky vůči žalobkyni zachycené ve výpisech z účtu a částky odpovídající životnímu minimu) ponechány v rovině tvrzení žalované. Z výpisů z účtu žalované před poskytnutím úvěru vyplývá, že zůstatek dosahoval na počátku a konci měsíce částky v řádu desítek korun (jednorázové výběry hotovosti v částce 22 000 Kč a 23 000 Kč), příjem ze zaměstnání tak postačoval k úhradě stávajících splátek úvěru u žalobkyně i životních nákladů žalované a žalobkyně rovněž operovala s rezervou ve výši 1 000 Kč. Zjištěný stav dle názoru soudu umožňoval žalobkyni objektivně posoudit schopnost žalované splácet úvěr, proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek platná. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, uhradila částku 25 858 Kč a soud proto rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu (nad rámec zpětvzetí) vyhověl.
14. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci co do jistiny úvěru navzdory částečnému zpětvzetí převážně úspěch (aritmeticky z 93,6 %), a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 23 187 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 383 Kč, odměny právního zástupce podle § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a účasti při ústním jednání dne 11. 11. 2021 (3x 3 820 Kč), podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu náhrady za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši ½ mimosmluvní odměny za účast při jednání dne 30. 9. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci (1 910 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč), cestovních výdajů v částce 1 296,96 Kč (2x 112 km na trase Liberec – Česká Lípa a zpět, průměrná spotřeba vypůjčeného vozidla 5 l/km, průměrná cena benzinu automobilového 95 oktanů 27,80 Kč, výše cestovní náhrady 4,40 Kč/km), náhrady za promeškaný čas (8x 100 Kč) a částky ve výši 3 437 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.