Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
19 C 222/2021-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 245 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 2 245 Kč, jako smluvní pokuta zastavuje, pro zpětvzetí žaloby v této části.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 17. 5. 2021 ve výši 8,25 % ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se ve zbytku, a to co do
-) zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 235,07 Kč
zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 2 245 Kč, jako smluvní pokuta zastavuje, pro zpětvzetí žaloby v této části. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 17. 5. 2021 ve výši 8,25 % ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se ve zbytku, a to co do -) zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 235,07 Kč zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 245 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru č. 1159587275-0 ze dne 16. 11. 2017 (dále
jen„ smlouva“). Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku představující jistinu
ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet. Následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jím sdělený bankovní účet. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 17. 12. 2017, a to v jediné splátce. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti sjednanou částku neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení, v důsledku čehož vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, jakož i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, a to s účinností ke dni 24. 7. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 12. 3. 2021. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v částce 2 245 Kč, dále úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 235,07 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky
10 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení (tento požaduje až ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky). Na základě nedostatečně prokázaného řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně soudem tázána, zda na podaném návrhu trvá. Následně dne 5. 8. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 2 245 Kč,
která představuje smluvní pokutu. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 235,07 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 16. 11. 2017 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru č. 1159587275-0, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný
se zavázal čerpané peněžní prostředky splatit dne 17. 12. 2017 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč poskytla, a to převodem
na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě (bankovní účet), žalovaný však uvedenou částku
do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradil (prokázáno Čerpáním úvěru ze dne 4. 12. 2019). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 24. 7. 2019 (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 a podacím archem). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 925 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 385,62 Kč, a to nejpozději do 22. 3. 2021. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno citovanou Výzvou před podáním žaloby a podacím archem).
5. Dne 5. 8. 2021 došlo ze strany žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby, a to co do částky
2 245 Kč představující smluvní pokutu (prokázáno citovaným částečným zpětvzetím žaloby). Soud
proto v souladu s § 96 odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen
„ o. s. ř. “) řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, a to výrokem I.
6. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ničeho, ani nepředložila žádný důkaz. Proto byla žalobkyně soudem upozorněna na nedostatečně prokázanou úvěruschopnost žalovaného. Současně soud žalobkyni upozornil, že v takovémto případě bude nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli z titulu spotřebitelského úvěru. Následně žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to co do částky 2 245 Kč, která představuje smluvní pokutu. Žalobu ve zbytku ponechala žalobkyně zachovánu, tedy co do nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč,
co do zákonného úroku z této částky, a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení
ve výši 1 235,07 Kč.
8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit.
Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
9. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku
10 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný
na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně
ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 10 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl,
a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení a částky
1 235,07 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, soud žalobu zamítl, a to s odkazem
na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení
(viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020 ).
Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému
(dne 16. 5. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud
proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 17. 5. 2021,
do zaplacení.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky
na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení
toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou
jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“),
je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem
ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná
se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu
46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho,
zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
26. O náhradě nákladů řízení uvedených ve výroku IV. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce
2 071 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 245 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných ve věci dle
§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, a d) - písemné podání nebo návrh ve věci samé a.t. a z částky 150 Kč za úkon dle § 11 odst. 2 písm. h) – jednoduchá výzva k plnění a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 221 Kč. Za zastavenou část řízení neměl
na náklady řízení dle § 146 odst. odst. 1 písm. b) právo žádný z účastníků.
27. Po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 2 245 Kč, jde o řízení, jehož předmět nepřevyšuje 10 000 Kč, proto v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. není v tomto případě odvolání do meritorního rozhodnutí o tomto předmětu řízení přípustné.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dní od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu
v obec.
Proti výroku II. – III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.