Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 288/2021-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 66 750,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 10 364,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 191,09 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 331 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 10 364,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 191,09 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 331 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 7. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 66 750,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V žalobě tvrdí následující: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 14. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 62 656 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč (tzv. Komfort čerpání) splatných vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný sjednané splátky včas
a řádně nehradil. Žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé částky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení delším 30 dnů, tedy na smluvní pokutu v celkové výši 558,50 Kč. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila žalobkyně po marné výzvě žalovanému k úhradě dne 25. 5. 2021 od úvěrové smlouvy, odstoupení se stalo účinným dne 30. 6. 2021 a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalovaného. Dlužná částka ve výši 66 750,11 Kč představuje podle žalobkyně nesplacenou jistinu úvěru ve výši 59 044,24 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 5 559,02 Kč, pojistné 988,35 Kč, náklady za vymáhací proces 600 Kč a nesplacenou smluvní pokutu ve výši 558,50 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní dne 1. 7. 2021 písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů získaných od žalovaného - žalovaný uvedl, že pracuje u právnická osoba družstvo obec jako pracovník v zemědělství, lesnictví a rybářství, má měsíční příjem 25 000 Kč, je nájemník a má náklady na bydlení 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 5 000 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem žalobkyně ověřila proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žalobkyně dále učinila dotaz na databázi příjmení, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu.
3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 14. 10. 2020 smlouvu
o revolvingovém úvěru číslo. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb a produktové podmínky pro spotřebitelské úvěry. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč a s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, a to včetně úroků ve výši 22,68 % ročně do 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení
a případné náklady na vymáhací proces ve výši 600 Kč a další poplatky spojené s upomínáním. (Prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru číslo).
6. V bodu číslo, číslo a číslo všeobecných obchodních podmínek je uvedeno, že žalobkyně může jakoukoliv smlouvu ukončit odstoupením v případě podstatného porušení povinností žalovanou podle smlouvy nebo právních předpisů (všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb).
7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala od žalovaného údaje o úvěruschopnosti – žalovaný uvedl, že pracuje u právnická osoba družstvo obec jako pracovník v zemědělství, lesnictví a rybářství, má měsíční příjem 25 000 Kč, je nájemník, má náklady na bydlení 5 000 Kč a finanční závazky ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále učinila dotaz na databázi příjmení, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru).
8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne 19. 4. 2021 s tím, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, odstoupí žalobkyně od smlouvy o úvěru, čímž dojde k zesplatnění úvěru (výzva ze dne 19. 4. 2021).
9. Vzhledem k tomu, že žalovaný na zaslanou výzvu nereagoval, zaslala žalobkyně dne 25. 5. 2021 dopis o odstoupení od úvěrové smlouvy a o zesplatnění úvěru ke dni 30. 6. 2021. Žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 66 750,11 Kč představující jistinu ve výši 59 044,24 Kč, úroky ve výši 5 559,02 Kč, pojistné 988,35 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 558,50 Kč (odstoupení od smlouvy).
10. Žalovaný vyčerpal celkem částku 61 386 Kč Celkem žalovaný uhradil dne 21 12. 2020 částku 5 000 Kč (prokázáno přehledem splátek ke dni 18. 5. 2021).
11. K zaplacení dlužné částky ve výši 66 750,11 Kč byl žalovaný ještě vyzván dopisem žalobkyně ze dne 1. 7. 2021. Žalovaný však poté ničeho neuhradil (výzva k zaplacení dluhu ze dne 1. 7. 2021).
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 14. 10. 2020 smlouvu
o úvěru, v souladu s níž žalovaný čerpal finanční prostředky v rozsahu poskytnutého úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích; žalobkyně v řízení netvrdila, že by tyto údaje ověřovala, nebo že by žalovaný tyto údaje doložil doklady (žalobkyně pouze tvrdila, že údaje od žalovaného porovnala s tabulkou předpokládaných výdajů na bydlení a s tabulkou předpokládaných příjmů).
13. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon číslo“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 zákona číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 ods.t 1 zákona číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona číslo). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného podle údajů uvedených žalovaným ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně však uvedené údaje nijak neověřovala, žalovaný je nijak nedoložil.
24. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C číslo; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy číslo, s. 381).
25. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
26. Pro úplnost soud dodává, že za dostatečné není možné považovat pouhé tvrzené prověření žalovaného v rejstříku příjmení, které samo o sobě nikterak neprověřuje příjmy a výdaje žalovaného. Bez skutečného posouzení příjmů a výdajů žalovaného (které neproběhlo – viz výše) tedy postačující není.
27. Žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona číslo), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
28. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 61 386 Kč. Žalovaný žalobkyni celkem splatil částku 5 000 Kč – tuto částku je celou nutno započítat na úhradu jistiny, neboť úhrada příslušenství nebyla platně sjednána. Žalovanému tedy zbývá uhradit částku 56 386 Kč (61 386 – 5 000). Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl.
29. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 56 386 Kč, tedy z 84,5 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 10 364,11 Kč, tedy z 15,5 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 69 % (84,5 – 15,5) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 448 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1 , § 7 , § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši dvakrát 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení
a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu), jednou 1 890 Kč za výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) a třikrát 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 10 350 ve výši 2 173,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 69 % z částky 14 972 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 10 331 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.