Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 252/2021-47
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 25 104 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky
9 104 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 5. 2021 do 27. 9. 2021.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 9 104 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 5. 2021 do 27. 9. 2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne 4. 9. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách webová adresa poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 2. 10. 2020 společně s poplatkem
za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 16 000 Kč za období od 3. 10. 2020 do 9. 5. 2020 v celkové výši 3 504 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 16 000 Kč od 3. 10. 2020 do 9. 5. 2020 v kapitalizované výši 791,11 Kč a dále od 10. 5. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou.
2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele.
Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu
ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím,
aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval
podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “),
podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu, údaje o svém zaměstnání a měsíčním příjmu, při registraci žalovaný žalobkyni předložil výpisy ze svého bankovního účtu č. bankovní účet. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo žalovaný
je ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši
16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28 dní, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, roční úroková sazba je uvedena 0 %, RPSN je uvedena 1987 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 16 000 Kč, řádně a včas ho však nesplatil, a to ani před výzvy žalobkyně. K zaplacení žalované částky byl žalovaný naposledy vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 4. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
6. Soud má z provedeného dokazování za prokázané najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zjišťovala
a ověřovala příjmy žalovaného z výpisu z účtu žalovaného a z jeho výplatních pásek. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z databáze EUCB a CRIF. Žalobkyně však vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště
na území České republiky.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky
do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná
nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru
v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele,
v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ,
neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
18. S přihlédnutím k níže uvedenému je navíc zřejmé, že otázku úvěruschopnosti žalovaného
je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, a k této neplatnosti
je proto soud povinen přihlédnout již z úřední povinnosti, nikoli k námitce účastníka.
21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná.
22. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány z výpisu z účtu žalovaného
a z výplatních pásek, ze kterých vyplývá, že měl žalovaný součet příjmů ve výši několika desítek tisíc korun českých, což bylo pro žalobkyni dostatečné pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 16 000 Kč s poplatkem ve výši 5 600 Kč. Takový postup musel být zcela zjevně postupem, který nesměřoval ke skutečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného,
a to přestože měla k dispozici výpisy z jeho účtu z období za březen, duben a květen 2020
a červenec, srpen a září 2019. Z těchto výpisu soud zjistil, že veškeré příchozí i odchozí položky, které na účet přišly, případně z účtu odešly, jsou téměř totožné, a žalovanému
tak na účtu nezbývají žádné další peněžní prostředky (viz. výpis účtu za období duben 2020
a květen 2020, kde zůstatek činil 13,42 Kč, resp. 92,83 Kč). S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných
od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady,
na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila
a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru
číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem
o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků (k tomu srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je přesvědčen, že uvedené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je mimo jiné, s odkazem na § 78 ZoSÚ, v této otázce přísnější úpravou.
23. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, respektive má za prokázané,
že úvěruschopnost zkoumala zcela nedostatečně. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu
o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný
je proto žalobkyni povinen uhradit pouze částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil,
a o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil. Z dokazování soud zjistil,
že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nesplatil a je proto povinen plnění v této výši žalobkyni vydat. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 16 000 Kč. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok
z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby do dispozice žalovaného
(od 28. 9. 2021), a to do úplného zaplacení dluhu. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
24. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl,
a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.