Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
28 C 33/2021-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 149 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 149 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do 24. 8. 2021 a ve výši 0,5% ročně z částky 3 000 Kč od 25. 8. 2021 dále, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 283,32 Kč a kapitalizovaného úroku 100 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 664,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 149 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do 24. 8. 2021 a ve výši 0,5% ročně z částky 3 000 Kč od 25. 8. 2021 dále, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 283,32 Kč a kapitalizovaného úroku 100 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 664,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 4 149 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 1. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, právnická osoba a. s., žalovanému poskytla hotovostní úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 31. 10. 2018. Žalovaný svou povinnost nesplnil, pročež mu vznikla povinnost uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 1. 11. 2018 do 19. 11. 2019, tj. 1 149 Kč, i náklady upomínání ve výši 100 Kč. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 žalobkyni.
2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 2. 11. 2021, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku k žalobkyni soud zjistil, že je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové, oddíl C, vložka číslo.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba adresovala žalovanému sdělení, jímž ji uvědomila o tom, že pohledávku za žalovaným na zaplacení částky 4 252 Kč s příslušenstvím postoupila žalobkyni.
7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení částky 4 252 Kč s příslušenstvím s tím, že po marném uplynutí dodatečné lhůty k plnění se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.
8. Z podacího archu je zřejmé, že právnická osoba příjmení spol. s r. o. podala za žalobkyni dne 8. 1. 2020 k České poště doporučenou zásilku adresovanou žalovanému.
9. Z podacího archu je zřejmé, že právnická osoba příjmení spol. s r. o. podala za zástupce žalobkyně dne 9. 9. 2020 k České poště doporučenou zásilku adresovanou žalovanému.
10. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce písemně potvrdil přijetí platby za prodané portfolio dne 12. 12. 2019.
11. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 12. 12. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomenula o zaplacení částky 3 273 Kč sestávající z dlužné jistiny 3 000 Kč, smluvní pokuty 123 Kč a poplatku za upomínku 150 Kč.
12. Z karty zákazníka vyplývá, že ke smlouvě číslo původní věřitel eviduje pohledávku za žalovaným ve výši 3 000 Kč, pokutu 1 152 Kč, poplatek 100 Kč a celkový dluh k vymáhání 4 252 Kč.
13. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný podepsal písemnou dohodu, jíž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 3 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejnách (trafikách) právnická osoba, a. s. a žalovaný se zavázal jej žalobkyni vrátit do 30ti dnů ode dne poskytnutí úvěru s tím, že může za poplatek požádat o prodloužení doby splatnosti vždy o dalších 30 dnů.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek v české jazykové verzi soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila soubor pohledávek a v něm i pohledávku za žalovaným žalobkyni dne 19. 12. 2019.
15. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl informován, že mu je poskytován úvěr ve výši 3 000 Kč, peníze mu budou buď zaslány na sdělený účet nebo vyplaceny v hotovosti, splatnost úvěru je 30 dnů s možností prodloužení až na 360 dní, přičemž při prodloužení bude třeba zaplatit až 10 590 Kč. Roční procentní sazba nákladů je 0%, při prodloužení splatnosti až na 360 dní však činí 1 081,60 %. V případě opožděných plateb bude účtována smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, poplatek 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku, poplatek 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce 1 200 Kč za první upomínku…
16. Z obchodních podmínek se podává, že vysvětluje jednotlivé pojmy užívané smlouvou a duplicitně upravuje způsob poskytnutí úvěru, prodloužení jeho splatnosti a další práva a povinnosti smluvních stran.
17. Z upomínky ze dne 10. 11. 2018 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomenula o zaplacení částky 3 077 Kč a vyzvala k její okamžité úhradě.
18. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 1. 12. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomenula o zaplacení částky 3 190 Kč a vyzvala ji k okamžité úhradě.
19. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 1. 10. 2018 prostřednictvím pracovníku právnická osoba a. s. v hotovosti částku 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázal vrátit do 30ti dnů.
20. Z žádného tvrzení žalobkyně nevyplynulo, a soud uvedenou skutečnost nezjistil ani z provedených důkazů, že předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ovšem tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o doplnění tvrzení stran způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání.
21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
27. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb. , ale též zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
28. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
29. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
30. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně. Od žalovaného si ani dle svých tvrzení nevyžádala žádné informace o příjmech a výdajích, jež měly být doloženy listinami, a na základě výsledků dokazování se lze právem domnívat, že žalobkyně žádným způsobem osobní a majetkové poměry žalovaného nezkoumala. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , o tom, že dosud neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalované úvěr splácet.
31. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
32. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím právnická osoba a. s. poskytla částku 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 3 000 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně skutečně obohatil. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
33. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, a ocitl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne, kdy žalobkyně prokazatelně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky. Protože z žádného důkazu nevyplynulo, že se předchůdkyní žalobkyně či žalobkyní zasílané výzvy k úhradě dostaly do dispozice žalovaného, je za takovou výzvu nutno považovat až žalobu, kterou se podařilo doručit do vlastních rukou žalovaného na adresu, kde se zdržuje, dne 23. 8. 2021. Neboť podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu, což v daném případě vzhledem k výše dlužné částky znamená ihned, tedy dne 24. 8. 2021, tím, že svou povinnost nesplnil, je ode dne 25. 8. 2021 v prodlení a žalobkyní od tohoto data do zaplacení z částky 3 000 Kč náleží zákonný úrok z prodlení, přičemž za období předcházejí soud žalobu zamítl.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.