Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 283/2021-36

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 13 120 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 780 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 7 498,89 Kč a úrokem z prodlení z částky 6 780 Kč ve výši 7,25 % ročně od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 780 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 7 498,89 Kč a úrokem z prodlení z částky 6 780 Kč ve výši 7,25 % ročně od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 13 120 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 8. 1. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba žalované půjčku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku 6 400 Kč – dále jen„ celkový poplatek“, to vše v 40 týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně. Celý dluh měl být splacen do 15. 10. 2007. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny 8 000 Kč a celkového poplatku 5 120 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak vedle této pohledávky požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 14 724,76 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 2. 2007 do 18. 12. 2020) a běžícího úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ “).

4. Z předložených listin soud učinil následující zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 1. 2007 soud zjistil, že žalobkyně (její pr. předchůdce) žalované poskytla dne 8. 1. 2007 částku 10 000 Kč a ta se zavázala půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 6 400 Kč, celkem tedy 16 400 Kč, a to vše v 40 týdenních splátkách. Splátky byly splatné u osoby uvedené v čl. 13 podmínek. Smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni.

7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která nejsou ve vzájemném rozporu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila více než tvrzených 3 280 Kč.

8. Právní vztahy stran sporu vyplývající ze smlouvy o půjčce se řídí právní úpravou účinnou do účinnosti„ nového“ (srov. , ).

9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle a n. , , (dále jen„ OZ“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně , (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména a n. ).

10. Podle platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Podle platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. Podle odst. 2 téhož paragrafu platilo, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

15. Souhrnný poplatek u obou smluv nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. ).

16. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení , je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

17. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžnímiy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

18. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupná na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) lednu 2007 13,05 % p. a. V posuzované věci byl sjednán souhrnný poplatek, mající funkci úroku ve výši 6 400 Kč, tedy 64 % jistiny (při přepočtu na rok je úroková sazba 83,4 % p. a.).

19. Úroková míra tedy mnohonásobně přesahovala míru obvyklou. Zároveň je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla vyloučena, neboť smluvní podmínky obsahují předtištěný údaj o míře RPSN, rozlišený pouze co do délky trvání půjčky.

20. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru osobou uvedenou v čl. 13 smluvních podmínek, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úrokové sazby, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Ze smlouvy, která je formulářového charakteru, je patrné, že způsob splácení byl stanoven právě žalobkyní, bez ohledu na vůli žalovaného. Žalobkyně tedy jednala v rozporu se zásadou profesionality, jestliže zvolila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobce). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobce na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích.

21. Nelze argumentovat ani tím, že suma souhrnného poplatku je konečnou cenou půjčených peněz, která se s prodlením dlužníka nenavyšuje. Bylo jedině na žalobkyni (jejím pr. předchůdci), kdy svoji pohledávku bude vymáhat. Skutečnost, že tak činí až po 14 letech od konce doby půjčky, svědčí spíše o jejím nedbalém přístupu ke svým právům, než o její dobré vůli nechat dlužníka užívat půjčené peníze„ zdarma“.

22. Vzhledem k délce doby, na kterou byly peníze půjčeny (cca 10 měsíců), nelze vyšší úrokovou míru odůvodnit ani krátkodobostí půjčky. Jediným důvodem pro úrokovou míru vyšší než obvyklou tedy zůstává riziko žalobkyně jakožto poskytovatele nebankovní půjčky. Ani toto zvýšené riziko však nelze považovat za takové, aby odůvodňovalo tak extrémní úrokovou míru, jaká byla spotřebiteli vnucena v posuzované věci. Ujednání o souhrnném poplatku je proto pro rozpor s dobrými mravy dle neplatné.

23. Jestliže tedy žalovaný splácel své závazky, muselo se při neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku (a nemožnosti nahradit jej obvyklou výší úroku, neboť tehdejší právní úprava neumožnovala moderaci úroku) jednat o splátky na jistinu. Jistina činila 10 000 Kč, žalovaná zaplatila 3 280 Kč.

24. Soud proto žalobě vyhověl v částce 6 720 Kč a úroku z prodlení z této částky ( ) ve výši dle nař. vlády č. ve znění do 30. 6. 2010.

25. Strany byly ve věci víceméně stejně úspěšné, soud proto podle rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.