Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 32/2021-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 4 150 Kč, úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 8. 2021 a kapitalizovaného zákonnému úroku z prodlení ve výši 1 013,48 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 4 150 Kč, úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 8. 2021 a kapitalizovaného zákonnému úroku z prodlení ve výši 1 013,48 Kč zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 23. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, právnická osoba a. s., žalované poskytla hotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč, kerý se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2018. Žalovaná svou povinnost nesplnila, pročež jí vznikla povinnost uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 24. 5. 2018 do 6. 10. 2019, tj. 4 000 Kč, i náklady upomínání ve výši 150 Kč. Původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 žalobkyni.

2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 2. 11. 2021, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku k žalobkyni soud zjistil, že je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové, oddíl C, vložka číslo.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba adresovala žalované sdělení, jímž ji uvědomila o tom, že pohledávku za žalovanou na zaplacení částky 12 150 Kč s příslušenstvím postoupila žalobkyni.

7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení částky 12 150 Kč s příslušenstvím s tím, že po marném uplynutí dodatečné lhůty k plnění se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

8. Z podacího archu je zřejmé, že právnická osoba příjmení spol. s r. o. podala za žalobkyni dne 8. 1. 2020 k České poště doporučenou zásilku adresovanou žalované.

9. Z podacího archu je zřejmé, že právnická osoba příjmení spol. s r. o. podala za zástupce žalobkyně dne 9. 9. 2020 k České poště doporučenou zásilku adresovanou žalované.

10. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce písemně potvrdil přijetí platby za prodané portfolio dne 12. 12. 2019.

11. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 4. 7. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení částky 8 478 Kč sestávající z dlužné jistiny 8 000 Kč, smluvní pokuty 328 Kč a poplatku za upomínku 150 Kč.

12. Z karty zákazníka vyplývá, že ke smlouvě číslo původní věřitel eviduje pohledávku za žalovanou ve výši 8 000 Kč, pokutu 4 000 Kč, poplatek 150 Kč a celkový dluh k vymáhání 12 150 Kč.

13. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná podepsala písemnou dohodu, jíž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejnách (trafikách) právnická osoba, a. s. a žalovaná se zavázala jej žalobkyni vrátit do 30ti dnů ode dne poskytnutí úvěru s tím, že může za poplatek požádat o prodloužení doby splatnosti vždy o dalších 30 dnů.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek v české jazykové verzi soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila soubor pohledávek a v něm i pohledávku za žalovanou žalobkyni dne 19. 12. 2019.

15. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná byla informována, že jí je poskytován úvěr ve výši 8 000 Kč, peníze jí budou buď zaslány na sdělený účet nebo vyplaceny v hotovosti, splatnost úvěru je 30 dnů s možností prodloužení až na 360 dní, přičemž při prodloužení bude třeba zaplatit až 28 240 Kč. Roční procentní sazba nákladů je 0%, při prodloužení splatnosti až na 360 dní však činí 1 081,60 %. V případě opožděných plateb bude účtována smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, poplatek 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku, poplatek 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce 1 200 Kč za první upomínku…

16. Z obchodních podmínek se podává, že vysvětluje jednotlivé pojmy užívané smlouvou a duplicitně upravuje způsob poskytnutí úvěru, prodloužení jeho splatnosti a další práva a povinnosti smluvních stran.

17. Z upomínky ze dne 7. 6. 2018 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení částky 8 162 Kč a vyzvala k její okamžité úhradě.

18. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 23. 6. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení částky 8 340 Kč a vyzvala ji k okamžité úhradě.

19. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba poskytla žalované dne 23. 4. 2018 prostřednictvím pracovníku právnická osoba a. s. v hotovosti částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30ti dnů.

20. Z žádného tvrzení žalobkyně nevyplynulo, a soud uvedenou skutečnost nezjistil ani z provedených důkazů, že předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, ovšem tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti být poučena podle a 3 o doplnění tvrzení stran způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

27. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

28. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

29. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

30. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně. Od žalované si ani dle svých tvrzení nevyžádala žádné informace o příjmech a výdajích, jež měly být doloženy listinami, a na základě výsledků dokazování se lze právem domnívat, že žalobkyně žádným způsobem osobní a majetkové poměry žalované nezkoumala. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní vyslechnout poučení podle a 3 , o tom, že dosud neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalované úvěr splácet.

31. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

32. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované prostřednictvím právnická osoba a. s. poskytla částku 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalované, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinna ochuzenému, tedy žalobkyni vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč, o které se žalovaná na úkor žalobkyně skutečně obohatila. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, a ocitla se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle , ve výši stanovené a to ode dne, kdy žalobkyně prokazatelně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky. Protože z žádného důkazu nevyplynulo, že se předchůdkyní žalobkyně či žalobkyní zasílané výzvy k úhradě dostaly do dispozice žalované, je za takovou výzvu nutno považovat až žalobu, kterou se podařilo doručit do vlastních rukou žalované na adresu, kde se zdržuje, dne 18. 8. 2021. Neboť podle ust. o. z. byla žalobkyně povinna plnit bez zbytečného odkladu, což v daném případě vzhledem k výše dlužné částky znamená ihned, tedy dne 19. 8. 2021, tím, že svou povinnost nesplnila, je ode dne 20. 8. 2021 v prodlení a žalobkyní od tohoto data do zaplacení z částky 8 000 Kč náleží zákonný úrok z prodlení, přičemž za období předcházejí soud žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.