Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 C 20/2021-19

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 41 060 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 069 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 579,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.03.2020 do 23.04.2020 ve výši 463,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 67 528,00 Kč ve výši 10% ročně od 24.04.2020 do 25.05.2020 ve výši 600,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 477,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.05.2020 do 30.07.2020 ve výši 1 145,41 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 426,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.07.2020 do 26.08.2020 ve výši 430,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 375,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.08.2020 do 29.09.2020 ve výši 494,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 324,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.09.2020 do 26.10.2020 ve výši 354,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 273,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.10.2020 do 31.12.2020 ve výši 775,01 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 222,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.01.2021 do 01.02.2021 ve výši 330,86 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 171,00 Kč ve výši 10% ročně od 02.02.2021 do 25.02.2021 ve výši 214,47 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 120,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.02.2021 do 25.03.2021 ve výši 210,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 069,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.03.2021 do zaplacení,

pohledávku ve výši 18 991,01 Kč a

úrok ve výši 100,45 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31.03.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 56 089,06 Kč od 31.03.2020 do 30.07.2020 ve výši 18 106,02 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 54 929,68 Kč od 31.07.2020 do 26.08.2020 ve výši 3 924,18 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 49 878,68 Kč od 27.08.2020 do 29.09.2020 ve výši 4 487,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 44 827,68 Kč od 30.09.2020 do 26.10.2020 ve výši 3 202,47 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 39 776,68 Kč od 27.10.2020 do 31.12.2020 ve výši 6 946,50 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 34 725,68 Kč od 01.01.2021 do 01.02.2021 ve výši 2 940,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 29 674,68 Kč od 02.02.2021 do 25.02.2021 ve výši 1 884,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 24 623,68 Kč od 26.02.2021 do 25.03.2021 ve výši 1 824,20 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 19 572,68 Kč od 26.03.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 218 203,00 Kč,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 069 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 579,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.03.2020 do 23.04.2020 ve výši 463,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 67 528,00 Kč ve výši 10% ročně od 24.04.2020 do 25.05.2020 ve výši 600,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 477,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.05.2020 do 30.07.2020 ve výši 1 145,41 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 426,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.07.2020 do 26.08.2020 ve výši 430,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 375,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.08.2020 do 29.09.2020 ve výši 494,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 324,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.09.2020 do 26.10.2020 ve výši 354,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 273,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.10.2020 do 31.12.2020 ve výši 775,01 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 222,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.01.2021 do 01.02.2021 ve výši 330,86 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 171,00 Kč ve výši 10% ročně od 02.02.2021 do 25.02.2021 ve výši 214,47 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 120,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.02.2021 do 25.03.2021 ve výši 210,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 069,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.03.2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 18 991,01 Kč a úrok ve výši 100,45 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31.03.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 56 089,06 Kč od 31.03.2020 do 30.07.2020 ve výši 18 106,02 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 54 929,68 Kč od 31.07.2020 do 26.08.2020 ve výši 3 924,18 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 49 878,68 Kč od 27.08.2020 do 29.09.2020 ve výši 4 487,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 44 827,68 Kč od 30.09.2020 do 26.10.2020 ve výši 3 202,47 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 39 776,68 Kč od 27.10.2020 do 31.12.2020 ve výši 6 946,50 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 34 725,68 Kč od 01.01.2021 do 01.02.2021 ve výši 2 940,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 29 674,68 Kč od 02.02.2021 do 25.02.2021 ve výši 1 884,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 24 623,68 Kč od 26.02.2021 do 25.03.2021 ve výši 1 824,20 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. z částky 19 572,68 Kč od 26.03.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 218 203,00 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22 069 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku a smluvní pokuty ve výši 18 991,01 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 57 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 051 Kč spolu s úrokem ve výši 162,39 % ročně, počínaje od července 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 15 153 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 29. 3. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 70 082,68 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 000 Kč. Po zesplatnění celého úvěru žalovaná ve splátkách uhradila žalobkyni částku v celkové výši 50 510 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 991,01 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 100,45 % ročně z původní jistiny úvěru 56 089,06 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 218 203 Kč, přičemž výše dlužné jistiny byla postupně snižována o žalovanou uhrazené částky po zesplatnění úvěru. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 20. 6. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 57 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 36 splátkách ve výši 5 051 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,39 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 20. 6. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 21. 6. 2019, který byl doručen žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z y Hodnocení klienta soud zjistil, že se pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 19 700 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 400 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 4 810 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 13 890 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (svobodná) a formě bydlení (u rodičů). Z y Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Z Pracovní smlouvy ve znění Dodatku číslo Dodatku číslo soud zjistil, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Mzdové podmínky stanovil samostatný výměr. Za měsíc duben 2019 činila čistá mzda žalované 19 757 Kč tato částka byla připsána na účet č. bankovní účet dne 15. 5. 2019. Za měsíc květen 2019 činila čistá mzda žalované 19 752 Kč tato částka byla připsána na účet č. bankovní účet dne 14. 6. 2019 (zjištěno z Výplatních lístků za 4/ 2019 a 5/ 2019 ve spojení s PrtScr obrazovky telefonu). K datu 20. 6- 2019 11:14:39 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené y Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že hodnota skóre žalované je 237, tj. smlouva spadá do kategorie I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dne 20. 6. 2019 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 57 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 65 663 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 22. 6. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 25. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 3. a 4. splátky. Dne 21. 11. 2019 žalovaná požádala žalobkyni o odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti (zjištěno z Žádosti o úpravu splátkového kalendáře), které žalobkyně vyhověla (zjištěno ze Sdělení ze dne 22. 11. 2019 včetně upraveného splátkového kalendáře). Výzvou k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 7. a 8. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 26. 3. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 7., 8. a 9. splátky a dopisem ze dne 29. 3. 2020 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala ji k uhrazení částky 72 579 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 3. 6. 2021 žalobkyně odeslala žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z důvodu nadbytečnosti nečinil soud žádná skutková zjištění z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou stránku žalované. Dle hodnocení klienta v registru NRKI je smlouva klienta hodnocena jako smlouva s vyšším rizikem s limitací výše poskytnutého úvěru, popř. jeho zamítnutím. Zjištěná výše příjmu žalované ze zaměstnání byla sice prokázána předloženým potvrzením zaměstnavatele, ale současně z této y vyplývá, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, která uplyne ještě před prvním rokem splácení úvěru. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (u rodičů) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 400 Kč. Uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit klientem pouze výpis prokazující připsání výplaty od zaměstnavatele na jeho účet. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. a ZoSÚ, o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( o. z.).

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 57 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná však již uhradila před podáním žaloby žalobkyni částku v celkové výši 65 663 Kč, tedy uhradila více, než dostala. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

13. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.