Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
4 C 124/2021-35
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 18 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 615,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 756,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 012,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 012,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 4 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 930,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 756,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 615,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 756,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 012,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 012,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 4 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 930,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 756,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 18 900 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO – dále též jen„ příjmení jméno“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem.
2. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 2. 8. 2015 (dále jen smlouva č. 1) byly žalované poskytnuty příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 5. 10. 2017 a celkově na pohledávku uhradil jen 2 490 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi příjmení jméno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 4 600 Kč (skládající se z dlužné jistiny 3 542,72 Kč a dlužného poplatku za služby ve výši 1 057,28 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 756,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 930,03 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení
3. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 22. 11. 2015 (dále jen smlouva č. 2) byly žalovanému poskytnuty příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit příjmení jméno peněžní prostředky ve výši 26 100 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 450 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 5. 10. 2017 a celkově na pohledávku uhradil jen 11 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi příjmení jméno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 14 300 Kč (skládající se z dlužné jistiny 11 012,69 Kč a dlužných úhrad za služby 3 287,31 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 756,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 615,24 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 11 012,69 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 11 012,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 28. 9. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně příjmení jméno splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného; jehož majetková situace před uzavřením smlouvy č. 1 byla ověřena ze živnostenského listu a dokladů SIPO o výdajích žalovaného, v případě smlouvy č. 2 pak též ze živnostenského listu a dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Současně si příjmení jméno ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. příjmení jméno ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o půjčce č. 166016 (smlouva č. 1) soud zjistil, že dne 2. 8. 2015 došlo mezi příjmení jméno jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se příjmení jméno zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 17 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce příjmení jméno, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.
8. Ze smlouvy o půjčce číslo (smlouva č. 2) soud zjistil, že dne 22. 11. 2015 došlo mezi příjmení jméno jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se příjmení jméno zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 26 100 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce příjmení jméno, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.
9. příjmení příjmení jméno z datum byl žalovaný informován o výši dlužné částky (částka bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z příjmení jméno postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek příjmení jméno za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 3. 9. 2020 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.
10. Z karty zákazníka datované ke dni 2. 8. 2015 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 1) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije s rodiči, jako zaměstnání je uvedeno, že je OSVČ v pozici pomocné a dokončovací práce jeho příjem je 14 500 Kč (označen jako mzda). Jeho výdaje tvoří 3 000 Kč na nájem/inkaso, 3 700 Kč na výdaje domácnosti, 1 000 Kč na splátky/alimenty a 300 Kč za telefon. Jeho celkové příjmy jsou 14 500 Kč a celkové výdaje 8 000 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 6 500 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, pracovní smlouva a doklad SIPO.
11. Z karty zákazníka datované ke dni 22. 11. 2015 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 2) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije s rodiči, je OSVČ, jeho příjem je 20 00 Kč (označen jako mzda). Jeho výdaje tvoří 2 000 Kč na nájem/inkaso, 3 700 Kč na výdaje domácnosti, 4 000 Kč na spoření /pojištění, 3 500 Kč na splátky/půjčky a 400 Kč za telefon. Jeho celkové příjmy jsou 20 000 Kč a celkové výdaje 12 900 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 7 100 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, pracovní smlouva a SIPO.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (příjmení anonymizováno) a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv, a to podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přičemž současně šlo o spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 o. z., na jejichž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ, přičemž u smlouvy č. 1 ve výši 10 000 Kč a u smlouvy č. 2 ve výši 15 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.
18. Na obě smlouvy, resp. oba spotřebitelské úvěry přitom dopadá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 9 ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.
19. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
20. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“
21. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (příjmení anonymizováno) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do dvou karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy pracovními smlouvami a doklady SIPO. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.
22. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané.
23. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčku (spotřebitelské úvěry), a proto jsou obě smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 8. 2015 a ze dne 22. 11. 2015 neplatné.
24. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
25. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na smlouvu o zápůjčce (smlouva č. 1) ve výši 10 000 Kč vrátil příjmení jméno částku ve výši 12 800 Kč; tedy byla uhrazena celá jistina pohledávky. Na smlouvu o zápůjčce (smlouva č. 2) ve výši 15 000 Kč pak žalovaný vrátil příjmení jméno částku ve výši 11 800 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 3 200 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o zápůjčce č. 2 je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzván nejdříve v oznámení příjmení jméno o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 10. 1. 2020 a dne 20. 1. 2020 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 21. 1. 2020 je proto žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 3 200 Kč.
27. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 3 200 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení.
28. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).