Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 235/2021-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 712,33 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 712,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 712,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 712,33 Kč (jako součtu částek 2 000 Kč a 712,33 Kč) s příslušenstvím v podobě nákladů řízení s odůvodněním, že tyto částky žalovaný dluží žalobkyni na základě účastnické smlouvy číslo o poskytování služeb elektronických komunikací, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným dne 2. 10. 2018, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Uzavřená smlouva se řídila Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně dále v rámci dohody zapůjčil žalovanému přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a to modem COMPAL MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA * (38437DD0D8C5), vzhledem však k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdkyně žalobkyně jednostranně ukončila v důsledku tohoto porušení povinností ze strany žalovaného smluvní vztah odstoupením od smlouvy ze dne 7. 11. 2019. Dle čl. 7 obchodních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně, jestliže uživatel nevrátí poskytnuté přijímací zařízení nejpozději do 7/14 dnů od data ukončení smlouvy, právo účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2000 Kč dle Ceníku. Toto ujednání je obsaženo také přímo ve Smlouvě - konkrétně se jedná o ustanovení písm. f) ve spodní části formuláře smlouvy, které výslovně stanoví, že se účastník zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí poskytnuté přijímací zařízení včas a v pořádku. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení částky 712,33 Kč sestávající z částky 500 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku, kdy cena poplatku vyplývá z ceníku právní předchůdkyně žalobkyně a dále částky 212,33 Kč za pronájem přijímacích zařízení dle smlouvy, které žalovaný nezaplatil i přesto, že byl k jejich úhradě vyzván jednotlivými měsíčními vyúčtováními ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Konkrétně je žalovaný v prodlení s úhradou vyúčtování č. 271684301 splatného dne 20. 6. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 0,07 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 273206627 splatného dne 20. 7. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 274723332 splatného dne 20. 8. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 276254648 splatného dne 20. 9. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0) a č. 277786010 splatného dne 20. 10. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 2,26 Kč za pronájem WIFI ED3.0). Žalovaný předmětný dluh neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zanikla v důsledku fúze sloučením společností právnická osoba a právnická osoba, jako zanikajících společností, se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností právnická osoba a právnická osoba
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud usneseními ze dne 19. 7. 2021 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím právního zástupce dne 22. 7. 2021 a žalovanému pak dne 5. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, žádná ze stran sporu se však k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že obě s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se písemně dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně bude žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací v jí provozované síti v podobě služeb dohodnutých ve smlouvě číslo uzavřené dne 2. 10. 2018, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, a poskytne žalovanému k pronájmu ve smlouvě specifikované zařízení, a to modem COMPAL MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA * (38437DD0D8C5), v ceně sjednaného měsíčního nájmu, a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Přímo ve smlouvě si strany ujednaly, že jestliže žalovaný nevrátí poskytnuté přijímací zařízení včas a v pořádku ve smyslu 7.4 a 7.5 obchodních podmínek, je povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, jak tato vyplývá z Ceníku služeb. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušil, když přestal hradit sjednané platby, když konkrétně neuhradil vyúčtování č. 271684301 splatného dne 20. 6. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 0,07 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 273206627 splatného dne 20. 7. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 274723332 splatného dne 20. 8. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 276254648 splatného dne 20. 9. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 70 Kč za pronájem WIFI ED3.0) a č. 277786010 splatného dne 20. 10. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 2,26 Kč za pronájem WIFI ED3.0.), pročež právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 7. 11. 2019 odstoupila od předmětné smlouvy a vyzvala žalovaného jednak k zaplacení částky 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, jednak k vrácení pronajatého zařízení ve lhůtě 14 dnů od data ukončení smlouvy při současném upozornění, že v opačném případě bude právní předchůdkyně nárokovat sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za pronajaté zařízení. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikající společnosti.
5. Podle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Soud v souladu s argumentací žalobkyně o pravomoci soudu k projednání dané věci dospěl k závěru, že je skutečně dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010).
9. Soud má za to, že mezi stranami sporu, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, tedy byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Žalovaný své povinnosti porušil, když nehradil provedená vyúčtování za pronájem poskytnutých přístrojů řádně a včas (když konkrétně neuhradil vyúčtování č. 271684301 splatného dne 20. 6. 2019 (z tohoto je v soudním řízení nárokováno 0,07 Kč za pronájem WIFI ED3.0), č. 273206627 splatného dne 20. 7. 2019, č. 274723332 splatného dne 20. 8. 2019, č. 276254648 splatného dne 20. 9. 2019 a č. 277786010 splatného dne 20. 10. 2019, a to ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, pročež jí tak vzniklo v souladu se smlouvou právo odstoupit od předmětné smlouvy, což rovněž učinila, následně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 500 Kč jako poplatku za odpojení a k vrácení pronajatého zařízení, a protože žalovaný i přes výzvu k vrácení původně pronajatého zařízení v důsledku zániku smlouvy toto ve stanovené lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni i nárok na úhradu smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě přitom soud posoudil i ve smyslu ust. §§ 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť smluvní vztah mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvu (právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel) uzavřenou adhezním způsobem, pročež se na smlouvu a závazky z ní vzniklé dle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ust. §§ 1798 -1801 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem, která chrání slabší stranu (doložka, která porušuje ust. § 1800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek, je neplatná relativně - viz ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku - nečitelnost či nesrozumitelnost doložky nezakládá sama o sobě rozpor s dobrými mravy, natož s veřejným pořádkem, tj. aplikovatelnost ust. § 588 o. z.). Dle ust. § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit; dle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Dle ust. § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , pak musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ve výše uvedených ust. §§ 1813 a 1815 o. z. je provedena směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle jejíhož čl. 3 je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Současně platí, že podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, pokud byla sepsána předem a spotřebitel tak nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Podle čl. 5 téže směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při posuzovaní smluvního ujednání dle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , je vždy nutno postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Pro posouzení věci je podstatné, že smluvní pokuta (nejedná se o ujednání o předmětu plnění nebo ceně) byla sice sjednána pouze na straně žalovaného - spotřebitele, pro případ porušení jeho povinností ze smlouvy, tato však byla sjednána přímo v samotné smlouvě, nicméně jen pro případ, pokud by spotřebitel svým zaviněním nevrátil pronajaté zařízení poté, co bude smlouva ukončena. Dle názoru soudu tak zde není dána významná nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran a smluvní pokuta je v daném případě i přiměřená. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán (§ 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem. Jasnost a srozumitelnost sdělení se vnímá ve dvou podobách, a to formální a obsahové (viz Hulmák, M a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část § 1721 - § 2054 . Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, str. str. 428 a 410). Z hlediska formální stránky je dle soudu významné, že žalobkyně smluvní pokutu začlenila přímo do textu samotné smlouvy, žalovaný od samotného počátku jednání o uzavření smlouvy věděl, že je zde sankce v případě nevrácení pronajatého zařízení ve formě smluvní pokuty, i přesto všechno předmětnou smlouvu uzavřel. Veden těmito důvody proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit jak dluh za pronájem předmětného zařízení, tak poplatek za odpojení služby a konečně i sjednanou smluvní pokutu za nevrácení předmětného zařízení žalovaným (tj. 2 000 Kč). Přitom právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, která uzavřela jako pronajímatel a poskytovatel služeb elektronických komunikací, předmětnou smlouvu s žalovaným, zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikající společnosti, pročež žalobkyně tak byla ve sporu aktivně legitimována.
10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 31. 3. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
12. Soud proto zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 600 Kč jako sazba odměny dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci po 200 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky, dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše zvýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně). I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.