Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 143/2021-61
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 978 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 248 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 248 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31,75 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky
1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,51 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 248 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 248 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31,75 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,51 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované úhrady částky 2 978 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného revolvingového úvěru. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo kdy sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem částku 15 480 Kč, avšak uhradila pouze částku
14 232 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 29. 10. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 1 448 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně kromě dlužné částky 2 978 Kč požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 31,75 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 1 448 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 55,86 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 978 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do požadované částky ve výši 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, neboť uvedenou částku uplatňovala z důvodu administrativního pochybení.
4. S ohledem na shora uvedené soud řízení co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a s úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení v souladu s § 96 odst. 1 -4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) zastavil tak, jak je uvedeno, ve výroku I. tohoto rozsudku.
5. Na výzvu soudu ze dne 16. 6. 2021, č.j. 4 C 143/2021 -10, žalobkyně mj. uvedla, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalované, když uvedla, že vycházela z úvěrového rámci ve výši 20 000 Kč, měsíční splátky ve výši 800 Kč, čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně, z příjmu ostatního člena domácnosti žalované ve výši 22 000 Kč, měsíčních výdajů žalované na bydlení ve výši 8 000 Kč, ze životního minima na jednu osobu ve výši 3 400 Kč a dále z další splátky úvěru ve výši 4 873 Kč měsíčně.
6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů
7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
8. Z úvěrové smlouvy číslo včetně úvěrových podmínek, občanského průkazu žalované a dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo s dohodnutou výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Smluvní strany si sjednaly úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, žalobkyně pak žalované poskytla částku ve výši 15 480 Kč. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je 25 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 22 000 Kč. Její zaměstnavatel je pak HaHotels Group. Dále uvedla, že je svobodná a nemá žádné děti. Bydlí v podnájmu. Žalovaná má střední vzdělání.
9. Z potvrzení banky bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet č. bankovní účet dne 9. 9. 2019 částku ve výši 15 480 Kč.
10. Z výpisu z účtu žalované (č. bankovní účet) za období červen až srpne 2019 má soud za prokázané, že žalované byla v průměru vyplacena měsíční mzda ve výši 23 000 Kč. V měsíci červnu byl konečný zůstatek na účtu kolem 200 Kč, v měsíci červenci byl zůstatek ve výši 5 400 Kč a v měsíci srpnu byl zůstatek na účtu záporný.
11. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nemá v dané databázi veden žádný závazek po splatnosti
12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná platí částku 4 873 Kč měsíčně na jiné úvěrové závazky.
13. Z platební bilance vedené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 15 480 Kč, a že uhradila částku 14 232 Kč.
14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 10. 2020 včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k jejímu uhrazení, a to do 14 dní od sepsání předmětné výzvy. Uvedená výzva pak byla odeslána žalované dne 30. 10. 2020.
15. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu ze dne 19. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby.
16. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalované částku 15 480 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním číslo. Na poskytnutou částku ze strany žalované byla uhrazena částka ve výši 14 232 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalované z jí uvedených tvrzení, dále vycházela z bankovního účtu žalované a také z registru SOLUS. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 10. 2020, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepisu výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobně.
17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 1 248 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v smlouvě o úvěru s opakovaným čerpáním číslo uzavřené mezi účastníky.
29. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z údajů žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalované čistá měsíční mzda činní 25 000 Kč, avšak z předloženého výpisu z účtu žalované tato v průměru dosahu 23 000 Kč měsíčně čistého. Dále žalobkyně vycházela i z příjmu dalšího člena rodiny žalované, a to ve výši 22 000 Kč měsíčně, avšak uvedenou skutečnost žádným způsobem nezkoumala. Dále žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná hradí měsíčně 8 000 Kč na bydlení, avšak opět z předloženého výpisu z účtu žalované plyne, že tato částka byla spíše vyšší, když každý měsíc žalovaná hradila částku ve výši 10 000 Kč. Výdaje žalované jsou tak daleko vyšší a naopak její příjmy jsou daleko nižší. Dále pak soud poukazuje na skutečnost, že z výpisu z účtu je patrné, že v jednom měsíci byl konečný zůstatek na účtu žalované pouze ve výši 300 Kč a další měsíc byl zůstatek dokonce záporný. Z uvedeného je tedy patrné, že žalovaná není schopna splácet měsíčně částku ve výši 800 Kč. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z.
30. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. , neboť měl za to, že § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
31. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení
§ 588 občanského zákoníku neplatná.
32. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 480 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 14 232 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný pouze v rozsahu částky 1 248 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud v kapitalizované výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 (následující den po uplynutí 14 denní lhůty k úhradě dlužné částky, kterou žalobkyně stanovila žalované v dopise ze dne 29. 10. 2020) do 3. 2. 2021 a dále od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok II.).
33. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).
34. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalované, která byla ve věci úspěšnější (tj. 58 %) než žalobkyně (tj. 42 %), však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto je soud nepřiznal ani jednomu z účastníků.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku je odvolání přípustné.
Proti výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.