Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 143/2021-61

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 978 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 248 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 248 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31,75 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky

1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,51 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 248 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 248 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31,75 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,51 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované úhrady částky 2 978 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného revolvingového úvěru. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo kdy sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem částku 15 480 Kč, avšak uhradila pouze částku

14 232 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 29. 10. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 1 448 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně kromě dlužné částky 2 978 Kč požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 31,75 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 1 448 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 55,86 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 978 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do požadované částky ve výši 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, neboť uvedenou částku uplatňovala z důvodu administrativního pochybení.

4. S ohledem na shora uvedené soud řízení co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a s úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení v souladu s  -4 (dále jen „ “) zastavil tak, jak je uvedeno, ve výroku I. tohoto rozsudku.

5. Na výzvu soudu ze dne 16. 6. 2021, č.j. -10, žalobkyně mj. uvedla, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalované, když uvedla, že vycházela z úvěrového rámci ve výši 20 000 Kč, měsíční splátky ve výši 800 Kč, čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně, z příjmu ostatního člena domácnosti žalované ve výši 22 000 Kč, měsíčních výdajů žalované na bydlení ve výši 8 000 Kč, ze životního minima na jednu osobu ve výši 3 400 Kč a dále z další splátky úvěru ve výši 4 873 Kč měsíčně.

6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

8. Z úvěrové smlouvy číslo včetně úvěrových podmínek, občanského průkazu žalované a dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo s dohodnutou výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Smluvní strany si sjednaly úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, žalobkyně pak žalované poskytla částku ve výši 15 480 Kč. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je 25 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 22 000 Kč. Její zaměstnavatel je pak HaHotels Group. Dále uvedla, že je svobodná a nemá žádné děti. Bydlí v podnájmu. Žalovaná má střední vzdělání.

9. Z potvrzení banky bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet č. bankovní účet dne 9. 9. 2019 částku ve výši 15 480 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalované (č. bankovní účet) za období červen až srpne 2019 má soud za prokázané, že žalované byla v průměru vyplacena měsíční mzda ve výši 23 000 Kč. V měsíci červnu byl konečný zůstatek na účtu kolem 200 Kč, v měsíci červenci byl zůstatek ve výši 5 400 Kč a v měsíci srpnu byl zůstatek na účtu záporný.

11. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nemá v dané databázi veden žádný závazek po splatnosti

12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná platí částku 4 873 Kč měsíčně na jiné úvěrové závazky.

13. Z platební bilance vedené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 15 480 Kč, a že uhradila částku 14 232 Kč.

14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 10. 2020 včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k jejímu uhrazení, a to do 14 dní od sepsání předmětné výzvy. Uvedená výzva pak byla odeslána žalované dne 30. 10. 2020.

15. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu ze dne 19. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby.

16. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalované částku 15 480 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním číslo. Na poskytnutou částku ze strany žalované byla uhrazena částka ve výši 14 232 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalované z jí uvedených tvrzení, dále vycházela z bankovního účtu žalované a také z registru SOLUS. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 10. 2020, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepisu výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobně.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 1 248 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v smlouvě o úvěru s opakovaným čerpáním číslo uzavřené mezi účastníky.

29. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z údajů žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalované čistá měsíční mzda činní 25 000 Kč, avšak z předloženého výpisu z účtu žalované tato v průměru dosahu 23 000 Kč měsíčně čistého. Dále žalobkyně vycházela i z příjmu dalšího člena rodiny žalované, a to ve výši 22 000 Kč měsíčně, avšak uvedenou skutečnost žádným způsobem nezkoumala. Dále žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná hradí měsíčně 8 000 Kč na bydlení, avšak opět z předloženého výpisu z účtu žalované plyne, že tato částka byla spíše vyšší, když každý měsíc žalovaná hradila částku ve výši 10 000 Kč. Výdaje žalované jsou tak daleko vyšší a naopak její příjmy jsou daleko nižší. Dále pak soud poukazuje na skutečnost, že z výpisu z účtu je patrné, že v jednom měsíci byl konečný zůstatek na účtu žalované pouze ve výši 300 Kč a další měsíc byl zůstatek dokonce záporný. Z uvedeného je tedy patrné, že žalovaná není schopna splácet měsíčně částku ve výši 800 Kč. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s 

30. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

31. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení

neplatná.

32. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 480 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 14 232 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný pouze v rozsahu částky 1 248 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud v kapitalizované výši 23,41 Kč od 13. 11. 2020 (následující den po uplynutí 14 denní lhůty k úhradě dlužné částky, kterou žalobkyně stanovila žalované v dopise ze dne 29. 10. 2020) do 3. 2. 2021 a dále od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s  ve spojení s  Lhůtu k plnění soud určil podle (výrok II.).

33. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

34. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle ve spojení s  , , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalované, která byla ve věci úspěšnější (tj. 58 %) než žalobkyně (tj. 42 %), však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto je soud nepřiznal ani jednomu z účastníků.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto rozsudku je odvolání přípustné.

Proti výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.