Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 349/2021-38
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 568,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to
vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky
18 568,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 522,92 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 431,25 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení
ve výši 1,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení
a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 568,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 522,92 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 431,25 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 21. 10. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši
25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 776 Kč s poslední splátkou ve výši 758 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 18 568,28 Kč, dále úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení, který za dobu do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 7 431,25 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení, který za dobu do
18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 4 522,92 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 21. 10. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši
21 542 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 472 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč (celkem tedy částku 46 542 Kč) splatit v 59 měsíčních splátkách ve výši 776 Kč a s poslední splátkou ve výši 758 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce číslo). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil na svůj dluh ničeho (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, tabulka umoření).
4. právnická osoba, IČO, následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena
na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 6. 1. 2021 (oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl před uzavřením smlouvy o zápůjčce hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech
a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 10. 2018 vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnost k jiným osobám, žije v nájmu, pracuje jako slévárenský dělník, jeho zaměstnavatelem je anonymizováno - anonymizováno obec. Pobírá mzdu ve výši 14 360 Kč měsíčně a ostatní příjmy činí 12 000 Kč. Co se týče výdajů, v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty, a to pracovní smlouvou (od 1. 7. 2017 na dobu neurčitou), výplatními páskami (za měsíce 8 a 9 roku 2018) a nájemní smlouvou. Uvedené listiny však soudu předloženy nebyly.
6. Z úřední činnosti soud zjistil, že přede dnem podepsání smlouvy o zápůjčce (21. 10. 2018) byla na žalovaného vedeno několik exekuční řízení sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka (listina AAZ046R).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba, dopisem ze dne 6. 1. 2021. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
14. Ačkoliv na smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o zápůjčce je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce v obou případech vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 21. 10. 2018 uvedl, že pobírá mzdu ve výši
14 360 Kč měsíčně a další příjmy ve výši 12 000 Kč, které ale nebyly nijak specifikovány. Výše mzdy měla být ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami, ve vztahu k dalším příjmům listina neobsahuje žádný údaj o tom, o jaké příjmy se jedná a jak měly být ověřeny. Původ příjmů žalobkyně neobjasnila ani na výzvu soudu, z čehož lze usuzovat, že zde byly připsány záměrně žalovaným za účelem dosažení požadovaného úvěru. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, nemá zápůjčky u jiných společností a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Je vysoce nepravděpodobné, že by veškeré měsíční výdaje žalovaného činily pouze 6 000 Kč, když sám žalovaný uvedl, že žije v nájmu, přičemž na nájemné, zálohy na energie a služby spojené s bydlením a další nezbytné výdaje (jídlo, ošacení, telefon apod.) činí měsíční výdaje bezpochybně částku mnohem vyšší. Žalovaným uvedená částka je tedy velmi podhodnocená. Navíc právní předchůdce žalobkyně i ohledně těchto výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci i s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat nejméně výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny, tedy ani v zákaznické kartě uvedenou pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Navíc k obezřetnosti v rámci posuzování bonity žalovaného měla vést právního předchůdce žalobkyně skutečnost, že na žalovaného bylo toho času vedeno několik exekučních řízení, přičemž tyto skutečnosti právní předchůdce žalobkyně lustrací ve veřejných rejstřících např. CEE a dalších, vědět mohl a měl.
16. Lze se tedy jen domnívat, zda by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně daný úvěr žalovanému poskytl. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet tento úvěr neměl, o čemž svědčí také skutečnost, že z poskytnuté částky 25 000 Kč neuhradil na splacení svého dluhu ničeho. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
17. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
18. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, neboť žalovaný na svůj dluh od začátku nesplácel.
19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o zápůjčce v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
20. Jestliže je tedy smlouva o zápůjčce neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o zápůjčce.
21. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky
ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 21. 10. 2018). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Na jistině tak zbývá uhradit celou částku 25 000 Kč, k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené
jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).
23. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 7. 2021, a to výzvou
ze dne 28. 6. 2021, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala
ke dni 13. 7. 2021 a počínaje dnem 14. 7. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,50 %).
24. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu
od 14. 7. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 25 733,56 Kč (25 000 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 733,56 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 64 018,45 Kč (43 568,28 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 20 449,87 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 40 %. Úspěch žalovaného tak představuje 60 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 20 % (60 % - 40 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.