Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 348/2021-48
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 805 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to
vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 905 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 381,79 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 204,93 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 420,94 Kč
za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 569,46 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 669,46 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4 900 za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení
a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 851,48 Kč za dobu
od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 905 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 381,79 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 204,93 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 420,94 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 569,46 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 669,46 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4 900 za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 851,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 10. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši
7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 628 Kč, a to
v 45 měsíčních splátkách ve výši 251 Kč s poslední splátkou ve výši 244 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 5 569,45 Kč a poplatků ve výši 3 618,54 Kč dále úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení, který za dobu do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 1 624,12 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 1. 4. 2019 do zaplacení, který za dobu do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 947,27 Kč (nárok č. 1). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 799 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši
236 Kč s poslední splátkou ve výši 233 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem částku 7 000 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 1 851,48 Kč a poplatků ve výši 1 765,52 Kč dále úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 7. 2019 do zaplacení, který za dobu do
18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 757,67 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 6. 8. 2019 do zaplacení, který za dobu do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 257,66 Kč (nárok č. 2). Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud ve vazbě k nároku č. 1 zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 10. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 288 Kč sestávajícím z úroku ve výši 932 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 628 Kč (celkem tedy částku 11 288 Kč) splatit v 45 měsíčních splátkách ve výši 251 Kč s poslední splátkou ve výši 244 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce číslo). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 2 100 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, tabulka umoření). Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 617 Kč sestávajícím z úroku ve výši 799 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč (celkem tedy částku 10 617 Kč) splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč s poslední splátkou ve výši 233 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce číslo). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 7 000 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, tabulka umoření).
4. právnická osoba, IČO, následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byly předmětné pohledávky za žalovaným postoupeny
na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 6. 1. 2021 (oznámení o postoupení pohledávek).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl před uzavřením každé ze smluv o zápůjčce hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech
a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 9. 2018 vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, žije v nájmu, pracuje jako manipulační dělník a jeho zaměstnavatelem je právnická osoba, adresa, obec. Pobírá mzdu ve výši 20 957 Kč měsíčně. Co se týče výdajů, v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti, odhadované výdaje žalovaného činí 4 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami za měsíce 7 a 8/2018 a nájemní smlouvou. Uvedené listin y však soudu předloženy nebyly. V žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 2. 2019 pak bylo vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, žije v nájmu, pracuje jako dělník, jeho zaměstnavatelem je právnická osoba, adresa, obec. Pobírá mzdu ve výši 23 158 Kč měsíčně a ostatní příjmy jsou 15 000 Kč měsíčně. Co se týče výdajů, v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti, odhadované výdaje žalovaného činí 4 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty, a to pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 12/2018 a 1/2019. Uvedené listin y však soudu předloženy nebyly.
6. Z úřední činnosti soud zjistil, že přede dnem podepsání smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 2. 2019 a smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2018 bylo na žalovaného vedeno několik exekučních řízení
sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka (listina AAZ046R).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávky za žalovaným z obou smluv o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba, dopisem ze dne 6. 1. 2021.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 , nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
14. Ačkoliv na obou předložených smlouvách o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že obě smlouvy o zápůjčce jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce v obou případech vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznických kartách a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 17. 9. 2018 uvedl, že pobírá mzdu ve výši 20 957 Kč měsíčně. Výše mzdy měla být ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 7 a 8/2018, tyto listin y však nebyly soudu předloženy, tedy nelze ověřit skutečnost, zda deklarovaná výše příjmů žalovaného odpovídá reálnému stavu věci. Žalovaný dále uvedl, že jeho odhadované výdaje činí 4 000 Kč. V zákaznické kartě ze dne 10. 2. 2019 žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 23 158 Kč měsíčně, a ostatní příjmy tvoří 15 000 Kč měsíčně, tyto ovšem nebyly nijak blíže specifikovány. Původ příjmů žalobkyně neobjasnila ani na výzvu soudu, z čehož lze usuzovat, že zde byly připsány záměrně žalovaným za účelem dosažení požadovaného úvěru. Odhadované výdaje (opět bez bližší specifikace) činí 4 000 Kč. Je vysoce nepravděpodobné, že by v obou posuzovaných případech veškeré měsíční výdaje žalovaného činily pouze 4 000 Kč, když sám žalovaný uvedl, že žije v nájmu, přičemž na nájemné, zálohy na energie a služby spojené s bydlením a další nezbytné výdaje (jídlo, ošacení, telefon apod.) činí měsíční výdaje bezpochybně částku mnohem vyšší. Nezbývá tedy než konstatovat, že žalovaným uvedená částka je velmi podhodnocená a zcela zjevně neodpovídá reálnému stavu. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti k dalším osobám a nemá zápůjčku u jiné společnosti. V kolonce zákaznické karty ze dne 10. 2. 2019„ interní splátky anonymizováno“ není uveden žádný údaj. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, přičemž poslední splátka z této smlouvy měla být uhrazena do 22. 12. 2019, je nepochybné, že při uzavírání smlouvy dne 10. 2. 2019 tento dluh žalovaného trval a měl být zahrnut do výdajů žalovaného. Mzda žalovaného měla být v obou případech ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami, ačkoliv ani jedna z listin nebyla soudu doložena, výdaje však nebyly ani blíže specifikovány. Právní předchůdce žalobkyně tak v obou případech pouze ověřil výši mzdy žalovaného (dle tvrzení žalobkyně) a další tvrzené příjmy a výdaje nijak neověřoval. V obou případech právní předchůdce žalobkyně ohledně výdajů a dalších příjmů žalovaného vycházel pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci i s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat nejméně výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listin y, tedy ani v zákaznické kartě uvedené výplatní pásky. Navíc k obezřetnosti v rámci posuzování bonity žalovaného měla vést právního předchůdce žalobkyně skutečnost, že na žalovaného bylo toho času vedeno několik exekučních řízení. Tyto skutečnosti týkající se špatné platební morálky žalovaného právní předchůdce žalobkyně lustrací ve veřejných rejstřících např. CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a dalších, vědět mohl a měl.
16. Lze se tedy jen domnívat, zda by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně dané zápůjčky žalovanému poskytl. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet tento úvěr neměl, o čemž svědčí také skutečnost, že z celkové poskytnuté částky jistiny ve výši 13 000 Kč uhradil pouze 9 100 Kč, což svědčí o to, že žalovaný měl záměr dané finanční závazky splatit, ale s největší pravděpodobností na to neměl finanční prostředky. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
17. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla v obou případech právním předchůdcem řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
18. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smluv o zápůjčce v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
20. Jestliže jsou tedy smlouvy o zápůjčce neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvách o zápůjčce.
21. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky
ve výši 13 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 10. 2. 2019 a smlouva o zápůjčce ze dne
17. 9. 2018). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení
dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil celkem částku 9 100 Kč (7 000 Kč + 2 100 Kč), kterou soud započetl jako plnění
na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 4 900 Kč (13 000 – 9 100), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené
jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
23. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 7. 2021, a to výzvou
ze dne 28. 6. 2021, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala
13. 7. 2021 a počínaje dnem 14. 7. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %).
24. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 4 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 5 043,78 Kč (4 900 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 143,78 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 18 999,16 Kč (9 188 Kč + 3 617 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 194,16 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 27 %. Úspěch žalovaného tak představuje
73 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 46 % (73 % - 27 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.