Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 348/2021-30

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 22 823,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 11 223,20 Kč s úrokem 29 % ročně z 12 998,18 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % ročně z 12 998,18 Kč od datum do datum a z 1 398,18 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,50 % ročně z 11 600 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 600 Kč s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 11 600 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 11 223,20 Kč s úrokem 29 % ročně z 12 998,18 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % ročně z 12 998,18 Kč od [datum] do [datum] a z 1 398,18 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,50 % ročně z 11 600 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 600 Kč s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 11 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 823,20 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené datum mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaným (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 12 823 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek pouze 2 400 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s placením tak společnosti vedle původního nároku vzniklo též právo na zaplacení úroku 29 % ročně z dlužné částky a na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.

2. Úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná.

3. Společnost anonymizováno datum postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení (dále jen „ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 12 823 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na datum.

7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek pouze 2 400 Kč Poslední platbu učinil žalovaný datum.

8. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila jako příjem žalovaného částku 44 304 Kč skládající se z čistého příjmu žalovaného ve výši 18 304 Kč a z dalšího příjmu domácnosti žalovaného ve výši 26 000 Kč. Jako výdaje zjistila právnická osoba částku 1 500 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný měl vyživovací povinnost k 1 osobě.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právnická osoba uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila právnická osoba pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum.

11. Skutkový závěr soudu je následující. Žalovaný uzavřel se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na základě které obdržel od právnická osoba plnění ve výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 2 400 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a zjistila příjem žalovaného ve výši 44 304 Kč a výdaje žalovaného ve výši 1 500 Kč. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila právnická osoba na žalobkyni datum. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum

12. Právní posouzení soudu je následující. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedené judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěru způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. V souzené věci právnická osoba nejednala s odbornou péčí, když sice ověřila část příjmů žalovaného ve výši 18 304 Kč pracovní smlouvou a výplatními páskami, pokud však jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 26 000 Kč není ze zákaznické karty zřejmé, jaké další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a zejména z jakých zdrojů právnická osoba tyto příjmy ověřila. Dále právnická osoba řádně neprověřila výši měsíčních výdajů žalovaného. Pokud měl žalovaný (dle údajů v zákaznické kartě) vyživovací povinnost k 1 osobě, je objektivně nemožné aby jeho měsíční náklady činily pouze 1 500 Kč O tom nelze než učinit závěr, že právnická osoba porušila svou zákonnou povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak neplatná.

25. Protože je smlouva z výše popsaných důvodů absolutně neplatná (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Společnost Provident poskytla žalovanému celkem plnění ve výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 2 400 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 600 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním.

26. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že ani jedné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož úspěch účastníků je relativně shodný. Z žalobního nároku 22 823,20 Kč soud žalobkyni přiznal 11 600 Kč s příslušenstvím a co do částky 11 223,20 Kč žalobu zamítl.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.