Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 291/2021-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 23 307,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 079 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 079 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 228,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč od 22. 12. 2020 do 7. 6. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 963,43 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 683,52 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 385 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 079 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 079 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 7 228,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč od 22. 12. 2020 do 7. 6. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 963,43 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 683,52 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 385 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 6. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 23 307,93 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili.
4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, předpisem splátek, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy o postoupení pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky, poštovním podacím archem, potvrzením o úplatě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. Důkaz listinou označenou jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud pro nadbytečnost neprováděl.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci:
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 19. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejíž přílohu tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky převzala žalovaná v místě svého bydliště, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s příslušenstvím ve výši 18 894 Kč skládajícím se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč měla žalovaná uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 19. 4. 2020. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze částku 5 921 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, do níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a skutečnosti týkající se její finanční situace; v žádosti jsou uvedeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její úvěruschopnosti. Na základě žádosti byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr, přičemž s ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a ze dne 8. 2. 2021. Předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 4. 6. 2021 a doručena 7. 6. 2021, žalovaná zbývající část žalované částky nezaplatila.
6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (specifikace pohledávky za žalovanou) a oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v místě jejího bydliště při podpisu úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla a je podnikatelem, jehož předmětem činnosti je poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a jelikož tak finanční prostředky poskytla žalované jako spotřebiteli v rámci své podnikatelské činnosti, je poskytnutý úvěr spotřebitelským úvěrem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li poskytován spotřebitelský úvěr, pak platí, že jeho poskytovatel má povinnost před uzavřením příslušné smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a případně i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru dle svých neprokázaných tvrzení posoudila úvěruschopnost žalované na základě vyplněné žádosti o úvěr, přičemž s ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Jak plyne ze žádosti o úvěr, žalovaná byla v době poskytnutí úvěru svobodná, s dokončeným středním vzděláním, bydlela u rodičů, neměla osobní bankovní účet, byla zaměstnaná. Jako měsíční příjmy uvedla žalovaná mzdu ve výši 16 416 Kč, jako měsíční výdaje pak částku 5 970 Kč za bydlení a energie a částku 1 000 Kč jako náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady. K prokázání popsaných skutečností měla mít právní předchůdkyně žalobkyně předloženy výplatní pásky, pracovní smlouvu a občanský průkaz. V žádosti o úvěr však chybí jakékoliv bližší specifikace uváděných listin, tedy mimo občanský průkaz, který je však pro posouzení úvěruschopnosti zcela nerelevantní, a to ačkoliv tyto detailní informace formulářová žádost o poskytnutí úvěru přímo vyžaduje. Není tak zřejmé, jak dlouho a na jaké pozici byla žalovaná zaměstnána, zda byl její pracovní poměr uzavřen na dobu určitou nebo neurčitou, není zjevné, kolik výplatních pásek bylo pro účely ověření tvrzeného příjmu žalované předloženo, a nelze tak učinit jiný závěr, než že posouzení příjmů žalované nebylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno s odbornou péčí, resp. na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Co se týče tvrzených výdajů žalované, na jejich ověření pak právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala, když si k těmto nevyžádala žádné podklady. S ohledem na to, že při posuzování úvěruschopnosti se zejména porovnávají příjmy a výdaje spotřebitele (srov. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně bylo zcela nedostatečné, když není zřejmé, zda byly dostatečně, pokud vůbec, ověřeny příjmy žalované, a když z žádosti o poskytnutí úvěru plyne, že výdaje žalované nebyly ověřeny vůbec, pročež tak lze jen stěží uvažovat, že by porovnání příjmů a výdajů zjištěných výše popsaným způsobem mohlo mít objektivní relevanci. Soud proto učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že z posouzení úvěruschopnosti žalované nemohlo vyplývat, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, pročež je úvěrová smlouva neplatná, a to absolutně (srov. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 věta první občanského zákoníku), kdy tento závěr koresponduje i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
19. Zdejší soud tak posoudil nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně postoupena, nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud zaplatila z jí poskytnuté částky 22 000 Kč částku 5 921 Kč, zbývá dle závěru soudu k úhradě jistiny 16 079 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy, tedy od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.
20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují: odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, jakož i požadovaný soudní poplatek ve výši 933 Kč. Dohromady náklady řízení tak představují částku 2 385 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.