Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
118 C 17/2021-78
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 42 852 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 36 406 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 406 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, částky 6 446,79 Kč, úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 2. 2. 2021 do 23. 2. 2021 ve výši 1 599,62 Kč, úroku ve výši
8,25 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 2. 2021 dosáhne částky 117 324 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 36 406 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 406 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, částky 6 446,79 Kč, úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 2. 2. 2021 do 23. 2. 2021 ve výši 1 599,62 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 2. 2021 dosáhne částky 117 324 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 36 406 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 406 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, dále úhrady smluvní pokuty ve výši 6 446,79 Kč a úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 2. 2. 2021 do 23. 2. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 051,34 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu 2. 2. 2021 dosáhne částky 117 324 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 23. 5. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované dne 28. 5. 2019 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 166,39 % ročně ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 259 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná řádně neplnila povinnosti ze smlouvy, neboť nehradila řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč. S účinností ke dni 31. 1. 2021 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 34 109,75 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky; žalovaná však ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 34 109,75 Kč (odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 27 051,34 Kč a přirostlému úroku ve výši 7 058,41 Kč), smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované ve výši 6 446,79 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 27 051,34 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení ve výši 102,09 % ročně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 o. s. ř. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu.
4. Z listin y označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo“ ze dne 28. 5. 2019 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 5. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná podepsala návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 30 měsíčními splátkami ve výši 3 259 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 97 770 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 166,39 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.3 písm. b) bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů či v případě prodlení s úhradou dvou splátek. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Z předsmluvního formuláře soud zjistil parametry úvěru. Z prohlášení klientů soud zjistil, že se žalovaná seznámila s informacemi o úvěru.
5. Z výplatní pásky vystavené společností právnická osoba soud zjistil, že žalovaná obdržela mzdu za březen 2019 ve výši 16 326 Kč a za duben 2019 ve výši 16 007,30 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 23. 5. 2019 soud zjistil, že průměrná měsíční čistá mzda činila částku 17 290 Kč, a to za období od 4. 2. 2019 do 30. 4. 2019. Z dokumentu„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má celkové příjmy ve výši 17 200 Kč a výdaje ve výši 6 610 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 2. 2019 soud zjistil, že jako zaměstnavatel je uvedena společnost právnická osoba a jako zaměstnanec je uvedena žalovaná. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2020.
6. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána úhradě splátky číslo dále byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána úhradě splátky číslo dále byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána úhradě splátky číslo dále byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 31. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla z důvodu zesplatnění vyzvána k úhradě částky 36 406 Kč. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru žalovanou. Žalovaná uhradila celkem částku 55 503 Kč. Z vyjádření znalce soud zjistil, že znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou.
7. Z oznámení o využití ochranné doby ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná využila tzv. ochranou dobu do 31. 7. 2020 v souvislosti s pandemií COVID-19 podle zákona č. 177/2020 Sb. Z dopisu ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla informována o trvání ochranné doby od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020 a dále byla informována o novém splátkovém kalendáři. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 36 406 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od odeslání výzvy. Z výpisu ze záznamů registru příjmení a z výpisu z nebankovního registru soud zjistil, že pro žalovanou neobsahují žádné záznamy. Z dokladu vyplácení úvěru soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 28. 5. 2019 částku 35 000 Kč na účet č. bankovní účet.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne 23. 5. 2019 akceptovaného dne 28. 5. 2019 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 166,39 % ročně splatit 30 měsíčními splátkami ve výši 3 259 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 97 770 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 35 000 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 6. 2019. Žalovaná zaplatila celkem 55 503 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 36 406 Kč.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnila strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle ZoSÚ a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránka žalované při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů
o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (3 000 Kč), byť by šlo
o vlastní formu bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitelky, když neposoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
16. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vyplacení úvěru žalované ve výši 35 000 Kč a současně provedení úhrad ze strany žalované ve prospěch žalobkyně ve výši 55 503 Kč, bylo na místě uzavřít, že žalovaná v celém rozsahu vydala bezdůvodné obohacení získané přijetím plnění bez právního důvodů, a proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by náhrada nákladů řízení náležela žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Jelikož žalované žádné náklady v řízení nevznikly a protože byla žalovaná v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o.s.ř. , nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.