Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 157/2021-38
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne 4. 11. 1966
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 333,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 925,74 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení a částku 759,49 Kč, to vše do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 408,17 Kč, částky 1 868,10 Kč a smluvního úroku
ve výši 16,90 % ročně z částky 13 925,74 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky
se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 925,74 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení a částku 759,49 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 408,17 Kč, částky 1 868,10 Kč a smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 13 925,74 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 13. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 29. 9. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 333,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 750 Kč, vždy nejpozději
do 17. dne v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 16,90% ročně poplatky dle ceníku. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dále uvedla, že z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek, úvěr ke dni 22. 7. 2020 zesplatnila, neboť k tomuto dni byl žalovaný v prodlené s více než 2 splátkami. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 13 925,74 Kč, spolu s poplatky ve výši 408,17 Kč, částkou 1 868,10 na dlužném úroku ve výši 16,90% ročně počítaného z jistiny úvěru od 31. 10. 2018 do 22. 3. 2021, částku 759,49 Kč na dlužném zákonném úroku z prodlení za období od 23. 7. 2020 do 22. 3. 2021 z nesplacených splátek a dále smluvní úrok ve výši 16,90% ročně z částky 13 925,74 Kč
od 23. 3. 2021 do zaplacení a 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 13 925,74 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací, které mu byly žalovaným poskytnuty v žádosti
o úvěr. Žalovaný uvedl příjem ve výši 14 119 Kč, což bylo ověřeno na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že stanovila životní výdaje po zohlednění jeho situace ve výši 5 847 Kč. A dále tvrdila, že zjistila, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný poskytnuté následující úvěry: kreditní kartu splátkovou mimo anonymizována dvě slova s limitem 50 000 Kč (ta však byla doplacena), dále kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 15 000 Kč a úvěr u obec anonymizováno se splátkou 1 544 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla činit 750 Kč. Na základě těchto informací dospěla žalobkyně k závěru, že celkové splátkové zatížení žalovaného bude činit celkem 3 544 Kč, když příjem žalovaného shledala dostatečným k pokrytí splátek i životních výdajů.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 31. 10. 2018 a ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne
31. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu částka (spotřebitelský úvěr), a to tak, že finanční prostředky bude žalovaný čerpat ze svého úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný
se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši částka, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 16,90% ročně, cena za využití úvěrového účtu„ Peníze na klik“ byla sjednána
ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru, tj. za převod finančních prostředků z úvěrového účtu
na splátkový účet a dále byla sjednána cena za vedení splátkového účtu, z něhož se žalovaný zavázal úvěr splácet. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 1. 2019
do 30. 11. 2019 bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným.
5. Upomínkami ze dne 28. 4. 2020 a ze dne 20. 6. 2020 byl žalovaný upomenuta o úhradu dlužné částky. Zesplatnění ze dne 22. 7. 2020 bylo žalovanému zasláno přípisem z téhož datu na adresu jeho trvalého bydliště. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 25. 3. 2021.
6. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak z úplného výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2018 (z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, jeho splácení a dále příjmy a výdaje žalovaného za dané období), z informací poskytnutých žalobkyni žalovaným a z žádosti o poskytnutí úvěru.
7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 31. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 15 000 Kč, a to tak, že finanční prostředky žalovaný čerpal ze svého úvěrového účtu
č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách
ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 750 Kč, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 16,90% ročně, cena za využití úvěrového účtu„ Peníze na klik“ byla sjednána ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru, tj. za převod finančních prostředků z úvěrového účtu na splátkový účet a dále byla sjednána cena za vedení splátkového účtu, z něhož se žalovaný zavázal úvěr splácet. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 22. 7. 2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným a údajů vyplývajících z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně.
8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím,
zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne
31. 10. 2018, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného
ve výši 14 119 Kč byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace ve výši 5 847 Kč, věděla, že žalovaný splácel v době žádosti o úvěr tři úvěry: kreditní kartu splátkovou mimo anonymizována dvě slova s limitem 50 000 Kč (ta však byla doplacena), dále kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 15 000 Kč a úvěr u obec anonymizováno se splátkou 1 544 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla činit 750 Kč.
14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru,
že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo
od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalovaného, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené např. s placením energií, dopravou, apod.
15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
16. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
17. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.
18. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši 13 925,74 Kč a tyto prostředky dosud nesplatil,
a proto žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 13 925,74 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády
č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně, co požadované úhrady poplatků ve výši 408,17 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 868,10 Kč za období od 31. 10. 2018 do 22. 3. 2021 a dále smluvním úroku
ve výši 16,90% ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení z částky 13 925,74 Kč, zamítl (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Soud přiznal zástupkyni žalobkyně požadovanou výši náhrady nákladů, neboť neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části řízení. Přiznaná částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 800 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 452 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle
vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, když právní služby byly spatřovány v předžalobní výzvě, převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu
(§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 1 200 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 452 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.