Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 43/2020-52

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o zaplacení 31 000 Kč

takto:

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 000 Kč, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u anonymizována tři slova obec pod sp. zn. spisová značka. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení, které probíhalo 10 let a 9 měsíců, z čehož 10 let a 2 měsíce představovaly podle žalobce průtahy na straně soudu. Na délce řízení se žalobce nepodílel. Žalobce dále podrobně popsal průběh řízení. Žalobce uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění, k projednání jeho nároku však ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 19. 5. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 150 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Tuto žádost shledala částečně důvodnou a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 119 000 Kč. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu anonymizována tři slova obec sp. zn. spisová značka, a zdůraznila, že celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 11 měsíců. Žaloba byla žalobci doručena dne 17. 4. 2009 a řízení pravomocně skončilo dne

26. 3. 2020. V řízení soud I. stupně rozhodoval třikrát a odvolací soud taktéž třikrát. Řízení bylo složité po stránce skutkové zahrnující řadu jednání soudu a výslechy svědků a taktéž procesně složité z důvodu opakovaných žádostí o odročení jednání a mimosoudního jednání účastníků. Dále žalovaná shledala podíl žalobce na délce řízení spočívající v neposkytnutí součinnosti soudu. Význam řízení žalovaná označila za mírně snížený z důvodu, že původní žalovanou částkou bylo 116 736 Kč, v průběhu řízení se částka snížila na 34 300,40 Kč a žalobce je právnickou osobou - akciovou společností, jejíž tržby z prodeje zboží v roce 2019 činily 337,7 mil. Kč a byl tudíž silnější stranou ve sporu. V řízení žalovaná shledala jediné období nečinnosti od prosince 2010 do září 2012, ale celkovou délku řízení označila za nepřiměřenou i s přihlédnutím k rušení rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem. Žalovaná při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce 160 000 Kč, když vyšla z částky 16 000 Kč za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku pak žalovaná snížila o 15 % za složitost věci, o 10 % pro podíl žalobce na délce řízení a o 5 % z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro žalobce. Naopak základní částku zvýšila o 5 % z důvodu opakovaných rušení rozhodnutí odvolacím soudem. Výslednou částku ve výši 119 000 Kč považovala žalovaná nadále za přiměřenou, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Usnesením č. j.  - 50 ze dne 29. 3. 2021 soud řízení (k částečnému zpětvzetí žaloby) ohledně částky 119 000 Kč zastavil z důvodu plnění žalované po podání žaloby. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2021. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 31 000 Kč.

4. Soud ve věci postupoval podle ust. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

5. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě (žádost o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ze dne 18. 5. 2020, potvrzení žalované o doručení žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 5. 2020) a k vyjádření žalované (stanovisko žalované ze dne 16. 2. 2021) a z obsahu spis anonymizována tři slova obec sp. zn. spisová značka, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno u anonymizována tři slova obec (dále jen„ soud“) žalobou podanou dne 16. 3. 2009 jméno příjmení na žalobce (v průběhu posuzovaného řízení dále jen„ žalovaný“), kterou se domáhal zaplacení částky 116 736 Kč s příslušenstvím z titulu mandátní smlouvy ze dne 1. 7. 2003. Žalobce zařizoval pro žalovaného vybrané obchodní záležitosti, za což měl nárok na odměnu, kterou žalovanému vyfakturoval. Faktury znějící na celkovou částku 116 736 Kč žalovaný neuhradil s odůvodněním, že žalobce své nároky nedoložil a neprokázal. Žalovaný naopak před podáním žaloby tvrdil, že mu žalobce dluží 164 890 Kč coby náhradu škody. Dne 18. 3. 2009 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný obdržel žalobu dne 17. 4. 2009 a dne 18. 5. 2009 předložil soudu své vyjádření k žalobě, v němž považoval žalobu za nedůvodnou. Dne 22. 7. 2009 žalobce zaslal soudu repliku k vyjádření žalovaného, kterou soud přeposlal žalovanému dne 7. 8. 2009. K pokynu ze dne 13. 1. 2010 soud nařídil

na 14. 5. 2010 jednání, na kterém jednání odročil na 14. 9. 2010. Žalobce předložil soudu důkazy dne 17. 5. 2010. Dne 10. 8. 2010 soud vyzval žalovaného k doložení listin,

na což žalovaný reagoval dne 30. 8. 2010 tak, že se mu y nepodařilo dohledat. Na jednání dne 14. 9. 2010 soud vyzval žalobce k označení důkazů a jednání odročil na 3. 12. 2010. Žalobce předložil své vyjádření s návrhy důkazů dne 1. 10. 2010. Dne 14. 10. 2010 soud vyzval některé společnosti k součinnosti ohledně zprostředkování služeb žalobcem. V následujících dnech obdržel požadované y. K pokynu ze dne 15. 11. 2010 soud sdělil účastníkům, že se jednání dne 3. 12. 2010 nebude konat z důvodu na straně soudu. K pokynu ze dne 10. 9. 2012 soud vyzval další společnosti k poskytnutí součinnosti. K pokynu ze dne 22. 5. 2013 soud nařídil na 19. 7. 2013 jednání. V mezidobí došlo ke změně v obsazení senátu. Na jednání dne 19. 7. 2013 soud provedl velké množství listinných důkazů, vyzval žalobce k doplnění tvrzení a jednání odročil na 15. 10. 2013. Dne 14. 10. 2013 účastníci požádali o odročení jednání za účelem jednání stran o smíru, čemuž soud vyhověl a jednání odvolal. K pokynu ze dne 3. 12. 2013 soud nařídil na 14. 2. 2014 jednání. Žalobce požádal dne 12. 2. 2014 o odročení jednání z důvodu nemoci a soud jednání zrušil. K pokynu ze dne

7. 3. 2014 soud nařídil na 2. 5. 2014 jednání. Žalobce doplnil tvrzení a důkazy podáním ze dne 14. 3. 2014. Na jednání dne 2. 5. 2014 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 24. 6. 2014. Na jednání žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 13 576,92 Kč s příslušenstvím a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále pokračoval v dokazování listinnými důkazy, vyslechl dva svědky a jednání odročil na 9. 9. 2014. Žalobce podáním ze dne 24. 6. 2014 doplnil tvrzení a důkazy a vzal žalobu částečně zpět. Usnesení o zastavení řízení co do částky 13 576,92 Kč s příslušenstvím nabylo právní moci dne

23. 7. 2014. K pokynu ze dne 5. 9. 2014 soud jednání ze dne 9. 9. 2014 odvolal z důvodu, že žalobce nedodal adresy navržených svědků. K pokynu ze dne 9. 9. 2014 soud vyzval žalobce k předložení adres svědků a žalobce je sdělil dne 19. 9. 2014. K pokynu ze dne

15. 12. 2014 soud nařídil na 17. 3. 2015 jednání. Svědek se z jednání dne 15. 1. 2015 omluvil. Dne 23. 1. 2015 soud vyzval žalovaného ke sdělení adresy svědkyně, který v podání ze dne 6. 2. 2015 adresu odmítl sdělit. Na jednání dne 17. 3. 2015 soud vyslechl svědky a jednání odročil na 16. 6. 2015. Na něm soud vyslechl zbývající svědky a jednání odročil na 29. 9. 2015. Dne 5. 8. 2015 soud vyzval žalovaného ke sdělení adresy své bývalé zaměstnankyně, což žalovaný odmítl a omluvil účast žalovaného na jednání. Soud následně dne 24. 9. 2015 jednání z tohoto důvodu odročil. K pokynu ze dne 8. 10. 2015 soud nařídil na 3. 11. 2015 jednání. Žalovaný dne 9. 10. 2015 požádal o odročení jednání z důvodu kolize a soud jednání zrušil. K pokynu ze dne 4. 11. 2015 soud nařídil na 18. 12. 2015 jednání. Na jednání soud vyslechl žalovaného a jednání odročil na neurčito. K pokynu ze dne 5. 1. 2016 soud nařídil na 1. 4. 2016 jednání. K výzvě soudu žalovaný dne 8. 1. 2016 sdělil období, ve kterém u něj byla svědkyně navržená žalobcem zaměstnaná za účelem, aby soud zjistil její adresu. Soud následně vyzval ČSSZ ke sdělení adresy svědkyně, která reagovala dne 13. 1. 2016. Při jednání dne 1. 4. 2016 soud vyslechl svědkyni a jednání odročil na 13. 5. 2016. Žalovaný zaslal soudu dne 10. 5. 2016 důkazy. Na jednání dne 13. 5. 2016 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 22. 7. 2016. Usnesením ze dne 27. 6. 2016 soud přiznal svědkovi svědečné. Na jednání soud dokončil dokazování listinnými důkazy, účastníci přednesli závěrečné návrhy a soud jednání odročil na 29. 7. 2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 29. 7. 2016 soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 34 300,40 Kč s příslušenstvím a co do částky 68 858,68 Kč ji zamítl. Žalobci dále uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a oběma účastníkům náklady státu. V odůvodnění uvedl, že v rozsahu částku 34 300,40 Kč žalobce prokázal, že mu vzniklo právo na provizi ze zaplacených obchodů žalovaného. V zamítavé části žalobce neprokázal zprostředkování těchto obchodů. Písemné vyhotovení rozsudku obdrželi účastníci dne

31. 10. 2016. Žalovaný podal dne 10. 11. 2016 odvolání. K pokynu ze dne 6. 1. 2017 soud vyplatil svědečné, dne 16. 1. 2017 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání a dne 19. 1. 2017 zaslal odvolání žalobci. Spis byl název soudu předložen dne 15. 2. 2017. K pokynu ze dne 9. 3. 2017 nařídil odvolací soud na 16. 5. 2017 jednání. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2017 název soudu rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že soud I. stupně žalobce nepoučil dle ustanovení a účastníkům nevysvětlil, proč došlo ke změně v obsazení senátu, čímž došlo k porušení práva účastníka řízení na zákonného soudce. Rozsudek soudu I. stupně nabyl v zamítavém výroku II. právní moci dne 16. 11. 2016. Soud dne 20. 6. 2017 vyzval žalobce a žalovaného k předložení listin. K pokynu ze dne 20. 6. 2017 soud nařídil na 12. 9. 2017 jednání. Žalobce požádal o prodloužení lhůty a žalovaný předložil své vyjádření dne 10. 7. 2017. Žalobce následně své vyjádření předložil dne 14. 8. 2017 a dne 28. 8. 2017 soud vyzval žalovaného k předložení dalších listin. Žalovaný dne 8. 9. 2017 sdělil, že se mu požadované y nepodařilo dohledat. Na jednání dne 12. 9. 2017 soud vyslechl svědka, kterému přiznal svědečné, a jednání odročil na 31. 10. 2017. Dne 14. 9. 2017 soud vyzval žalovaného k předložení dalších listin. K pokynu ze dne 26. 9. 2017 soud vyplatil svědečné. Žalovaný soudu dne 9. 10. 2017 sdělil, že požadované y nemá. K pokynu ze dne 30. 10. 2017 soud zrušil jednání ze dne 31. 10. 2017 z důvodu nepředložení všech důkazů a téhož dne vyzval žalovaného k předložení listin. Druhý den soud nařídil na 12. 12. 2017 jednání. Žalovaný zaslal soudu dne 14. 11. 2017 své vyjádření. Na jednání dne 12. 12. 2017 soud vyslechl dva svědky a jednán odročil na 19. 1. 2018. Usnesením ze dne 10. 1. 2018 soud rozhodl o svědečném a vyplatil jej dne 2. 2. 2018. K pokynu ze dne 18. 1. 2018 a 25. 1. 2018 soud jednání odročil na 13. 2. 2018. Na jednání soud vyhlásil rozsudek, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 34 300,40 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení a oběma účastníkům náklady státu. Písemné vyhotovení rozsudku obdrželi účastníci dne 28. 2. 2018. Žalovaný podal odvolání dne 13. 3. 2018. Spis byl název soudu předložen dne

10. 5. 2018 Odvolací soud k pokynu ze dne 8. 10. 2018 nařídil na 30. 10. 2018 jednání. Žalovaný požádal o odročení jednání dne 9. 10. 2018, čemuž soud vyhověl a jednání odročil na 20. 11. 2018. Na jednání název soudu vyhlásil usnesení, kterým rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné. Dne 6. 2. 2019 podal žalovaný návrh na opravu usnesení název soudu v označení žalovaného. Usnesením ze dne 11. 2. 2019 název soudu záhlaví usnesení opravil. Soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů dne

8. 4. 2019, přičemž žalobce požádal o prodloužení lhůty do 30. 6. 2019. Podáním ze dne

27. 6. 2019 žalobce doplnil tvrzení. Jednání původně nařízené na 9. 10. 2019 soud k pokynu ze dne 3. 10. 2019 na žádost žalobce odročil na 27. 11. 2019. Při jednání soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému a státu náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 12. 2019. Žalovaný podal dne 19. 12. 2019 proti nákladovému výroku odvolání, které vzal následně zpět. Spis byl název soudu předložen dne 13. 2. 2020 Odvolací soud usnesením ze dne 25. 2. 2020 odvolací řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 3. 2020.

7. Podáním ze dne 18. 5. 2020 uplatnil žalobce u žalované nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u anonymizována tři slova obec pod sp. zn. spisová značka. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, což odůvodnil zejména délkou předmětného řízení. Žalovaná žádost obdržela dne 19. 5. 2020 a ve svém stanovisku ze dne 16. 2. 2021 shledala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobce shledala důvodným v částce 119 000 Kč a tuto částku vyplatila žalobci.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické

a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust.

se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž

k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst.

1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví

v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak

i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne

21. 6. 2005).

13. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 11 měsíců. Žaloba byla žalobci doručena dne 17. 4. 2009 a řízení pravomocně skončilo dne 26. 3. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

15. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát a odvolací soud dvakrát. Odvolací soud potřetí rozhodoval již jen o zastavení odvolacího řízení. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

16. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení byl nárok na zaplacení provize vyplývající z mandátní smlouvy za uskutečnění mnoha obchodů prostřednictvím žalující strany) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů, výslechy svědků a účastníků) vyšší míru složitosti skutkové. Zároveň soud žádal o součinnost různé právnické osoby za účelem prokázání poskytnutí zprostředkovacích služeb žalující stranou. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. S výslechy svědků souviselo rozhodování o svědečném, omlouvání svědků z jednání a problémy se zjištěním jejich adres, které žalující strana neznala a žalobce je odmítal sdělit. Účastníci řízení po celou dobu řízení doplňovali svá tvrzení a návrhy na dokazování. Účastníci opakovaně žádali o odročení jednání, požádali o poskytnutí času pro mimosoudní jednání a žalobce vzal žalobu částečně zpět. Všechny tyto úkony soud zohlednil v kritériu procesní složitosti věci. Významnou složitost právní soud neshledal.

17. Na rozdíl od žalobce má soud za to, že se na délce řízení podílel. I on v průběhu celého řízení doplňoval svá tvrzení a návrhy na provedení dokazování. Největší podíl žalobce na délce řízení však soud shledal v neposkytnutí součinnosti soudu spočívající ve sdělení adres svědkyň navržených žalující stranou a opakovaných žádostech o odročení jednání. Žalobce dále nezaplatil soudní poplatek spolu s podáním odvolání, ale až na výzvu soudu, ačkoliv je soudní poplatek splatný podáním návrhu, a podané odvolání vzal v závěru řízení zpět.

18. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a přehlédnout nelze především dvě dlouhodobější období nečinnosti, a to konkrétně od zrušení jednání soudem dne 3. 12. 2010 do pokynu k oslovení třetích subjektů dne

10. 9. 2012, tj. období nečinnosti 21 měsíců a od předložení spisu název soudu dne 10. 5. 2018 do dání pokynu k nařízení jednání dne 8. 10. 2018, tj. průtah 5 měsíců. Celkové průtahy činily 26 měsíců.

19. Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. Nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy na jediném jednání, neboť je strany navrhovaly a dokládaly až v průběhu celého řízení. V řízení však došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacím soudem, který soud shledal za nesprávný úřední postup, neboť v druhém případě šlo o zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

20. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. ). V daném případě se jednalo o majetkoprávní spor, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Naopak soud má ve shodě s žalovanou za to, že je třeba přihlédnout k postavení žalobce coby právnické osoby. Závěrem soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. , dle kterého není obecně důvodné, aby náhrada za nemateriální újmu v penězích svou výší několikanásobně přesahovala peněžité plnění, které je předmětem posuzovaného řízení, pokud pro to nesvědčí mimořádnost některého ze zákonných kritérií.

21. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl

k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci

v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá právní, skutková i procesní složitost, byť řízení probíhalo

na dvou stupních soudní soustavy a byť žalobce částečně zapříčinil délku řízení, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 11 měsíců, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílely soudy, neboť v řízení byla zjištěna období nečinnosti soudu, a to v celkové délce 26 měsíců. Uvedená„ nečinnost“ soudu zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce.

22. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou

a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho

ke vzniku nemajetkové újmy. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení rozhodně nebyl až tak významný, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.

23. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 10 let a 11 měsíců, tedy byla vysoká, nikoliv však extrémní, stanovil soud základní částku nad spodní hranicí uvedeného intervalu – tedy 16 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 16 000 Kč), za každý další rok 16 000 Kč (tj. celkem 8 x 16 000 Kč) a za 1 měsíce 1 333 Kč (tj. celkem 11 x 1 333 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 144 000 Kč.

24. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 15 % za složitost věci, snížením o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení a snížením o 5 % z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro žalobce. Naopak soud základní částku zvýšil o 5 % za postup soudů. Soud proto základní částku 144 000 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií ponížil o 25 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 119 000 Kč.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci odpovídající zadostiučinění ve výši 119 000 Kč již poskytla (a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno), soud žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust. vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) dle ust. , d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč, v paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle adv. tarifu – tj. 900 Kč, v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a 21% DPH ve výši 2 142 Kč; celkem tedy náklady činí 14 342 Kč.

27. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ).

28. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.