Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 193/2021-44

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, když danou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o Bezúročné rezervě uzavřené dne 1. 6. 2016 mezi ním a společností právnická osoba (dále jen bankou. Součástí dané smlouvy byly obchodní podmínky banky. Podle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání kladného zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč, platební transakce se banka zavázala provést i za situace, kdy k jejich realizaci nepostačoval kladný zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu, ale zároveň za podmínky, že provedením platebních transakcí nedojde k přečerpání kladného zůstatku ve větší míře, než je smluvená výše 1 000 Kč. Z peněžních prostředků poskytnutých v rámci bezúročné rezervy žalovaný nebyl povinen platit úrok po dobu, kdy mu byly poskytovány bankovní služby v rámci tarifu. Žalovaný byl oprávněn bezúročnou rezervu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Současně se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Banka svou povinnost z úvěrové smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla, žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. V takovém případě byla banka oprávněna zcela ukončit oprávnění žalovaného čerpat peněžní prostředky dle smlouvy o službě bezúročná rezerva, pročež banka vyzvala žalovaného dopisem ze dne 15. 5. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky, na který však žalovaný nereagoval a dluh neuhradil. Protože už žalovanému nebyly poskytovány bankovní služby dle tarifu, poskytnutý úvěr 1 000 Kč se v souladu s čl. II. smlouvy nadále úročil úrokovou sazbou pro službu povolený debet ve výši 21,90 % p.a. dle úrokového lístku. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 2. 7. 2019 mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizováno, která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2019, uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno a bankou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále i jen ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 21. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného řízení a dokazování učinil soud skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 6. 2016 uzavřena písemná smlouva o Bezúročné rezervě, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání kladného zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč, žalovaný byl oprávněn bezúročnou rezervu průběžně čerpat s tím, že nesměl přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Současně se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Banka svou povinnost z úvěrové smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla, žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, pročež banka v souladu se smlouvou vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky a dále úročila částku 1 000 Kč úrokovou sazbou pro službu povolený debet ve výši 21,90 % p.a. dle úrokového lístku. Právní předchůdkyně žalobkyně následně převedla svoji pohledávku za žalovaným nejprve na právnická osoba anonymizováno, a tato společnost pak na žalobkyni, vždy za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo v obou případech žalovanému oznámeno.

5. Podle ust. , , Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi bankou jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu zápůjčku ve výši 1 000 Kč, nedílnou součástí smlouvy se přitom v souladu s dohodou stran byly i ujednání o smluvních úrocích. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu , . Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. až 1867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděl, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu. Vzhledem k výši poskytnuté částky pak danou smlouvu nebylo nutné přezkoumat ve smyslu , který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky žalovanému skutečně poskytla, avšak žalovaný naopak svůj závazek ze smlouvy poskytnuté finanční prostředky ve stanovené době splatnosti vrátit nesplnil a porušil, a to ani přes výzvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, na kterou byla pohledávka předchůdkyně žalobkyně postupně převedena ve smyslu ust. a násl. , .

7. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil částku 1 000 Kč spolu s úroky ze smlouvy ve výši 21,9 % ročně z této částky od 16. 5. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění, a zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně ze stejné částky do zaplacení, neboť žalovaný svůj dluh nesplnil řádně a včas a dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. a násl. , , do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. , odpovídala, resp. odpovídá, výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 9. 10. 2019, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o zápůjčkách, o úvěrech), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o přepravě uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu vyhl. č. a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu vyhl. č. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

10. Tyto celkové náklady řízení tak činí 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 1 vyhl. č. ve spojení s , d) vyhl. č. 177/1996 Sb za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě sepisu předžalobní výzvy, přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby po 200 Kč a 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokátka, jež v řízení osvědčila, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právní zástupkyně žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.