Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 185/2021-86
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, PhD., v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 78 399,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 181,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 181,16 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 19 218,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 759 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 399,64 Kč od 29. 1. 2021 do 2. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 218,48 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 78 399,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 818 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 181,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 181,16 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 19 218,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 759 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 399,64 Kč od 29. 1. 2021 do 2. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 218,48 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 78 399,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 818 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 78 399,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právnická osoba (dále jen„ banka“) a žalovanou byla dne 30. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka číslo. Na základě uzavřené smlouvy banka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Úvěrové prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 6,9 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržovala smluvní podmínky, banka dopisem ze dne 17. 2. 2020 prohlásila celý úvěr za splatný.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla postoupena pohledávka žalobkyni. Dluh žalované vůči žalobkyni činí na jistině částku 78 399,64 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 částku 3 759 Kč. Banka posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, kdy žalovaná uvedla příjem ve výši 13 500 Kč a zároveň čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 45 000 Kč. Dále vycházela z historických dat Českého statistického úřadu, pokud jde o výdaje. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti závazky ve výši 4 420 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 40 818,84 Kč.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil a žalované, která se k jednání nedostavila ani se neomluvila.
3. Z předsmluvních informací, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 30. 10. 2017, všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, sazebníku poplatků, výpisu z úvěrového účtu, platební historie soud zjistil, že se banka jako věřitel zavázala poskytnout žalované jako klientovi úvěr do výše 100 000 Kč, sjednaná výše úrokové sazby činila 6,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách včetně platby za pojistné po 1 479,40 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 11. 2017. Dle obchodních podmínek je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení v případě, že klient bude v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance. Podle výpisu z úvěrového účtu byl celý úvěr čerpán dne 30. 10. 2017 a nebyl řádně splácen. Dopisem ze dne 19. 2. 2020 banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 17. 2. 2020 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 4. 3. 2020. Z dohody o splátkách ze dne 26. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná svůj dluh vůči bance uznala co do výše 80 000 Kč a zavázala se jej uhradit ve splátkách po 1 600 Kč měsíčně s tím, že je-li klient v prodlení s úhradou jakýchkoliv tří splátek, stává se zbývající část dluhu splatnou, a to 5. dnem po dni splatnosti třetí dlužné splátky. Dle platební historie žalovaná nezaplatila splátky od května 2020 do prosince 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 23. 2. 2021 podaným dle podacího listu dne 25. 2. 2021 k poštovní přepravě byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z vnitřního informačního systému soudu soud zjistil, že žalobkyně vymáhá po žalované další postoupenou pohledávku od banky ve výši 25 999,74 Kč s příslušenstvím z titulu kontokorentního úvěru anonymizováno.
4. V posuzovaném případě byla mezi bankou a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny s ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zkoumány faktické výdaje žalované, když bylo vycházeno z historických dat Českého statistického úřadu (nebyly zkoumány faktické náklady na bydlení atd.). Není zřejmé, zda a s jakým výsledkem byly prověřovány celkové měsíční příjmy domácnosti 45 000 Kč. Žalovaná, která deklarovala příjem ve výši 13 500 Kč, pak byla v době podání žádosti značně zadlužena, když i s novou splátkou měla hradit na závazky vůči bance celkem 5 778,40 Kč. příjmení dostatečně nezohlednila předchozí zadlužení povinné. Úvěruschopnost nebyla prověřována řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované ve smlouvě uvedená finanční hotovost byla poskytnuta. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatila celkem částku 40 818,84 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 59 181,16 Kč. Při zkoumání výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o termín vrácení poskytnuté jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celé částky dopisem podaným k poštovní přepravě dne 25. 2. 2021, v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí den 1. 3. 2021, žalovaná tak měla plnit dne 2. 3. 2021 a od následujícího dne je v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí k uznání dluhu žalovanou, že toto uznání založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že její závazek v době uznání trval. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř. o. s. ř. , které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení, jak uvedeno shora, byla prokázána jiná výše dluhu.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 67 %, žalovaná měla úspěch v rozsahu 33 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 93 085Kč (částka ve výši 78399,64 Kč + úrok z prodlení ve výši 3 759 Kč, úrok z prodlení ke dni 25. 11. 2021 ve výši 6 465 Kč, úrok ke dni 25. 11. 2021 ve výši 4 461 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku 62 766Kč (59 181 Kč + úrok z prodlení ke dni 25. 11. 2021 ve výši 3 584,91 Kč Kč) pouze v rozsahu 34 % (67 % - 33 %). Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 5818 Kč, tj. 34 % z celkových nákladů řízení ve výši 17 112 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3136 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 4 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon právní služby v poloviční výši 2130 Kč (formulářová výzva k plnění), tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 2426 Kč.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Žalovaná se k jednání nedostavila a žádné skutečnosti týkající se lhůty k plnění neuvedla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).