Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 255/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 71 496 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 729 Kč se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 36 729 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 34 767 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 098,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 532,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 729 Kč
od 19. 12. 2020 do 27. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 36 729 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 729 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 729 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 34 767 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 098,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 532,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do 27. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 36 729 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala,
aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy
o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“) uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 14. 6. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 38 491 Kč, představující kapitalizovaný úrok
za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 183 Kč, odměnou za zpracování, doručení
a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 6. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 3 271 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 36 729 Kč a poplatku ve výši 34 767 Kč, a to marným uplynutím měsíční lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 18. 12. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni,
a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 532,82 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny
36 729 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 15. 6. 2020, po uplynutí měsíční lhůty
od uhrazení poslední splátky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 8 098,74 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 21. 7. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně
z dlužné jistiny 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši
9 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě
s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním
a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 14. 6. 2018 vsmlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč
a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši
38 491 Kč (představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši
13 183 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 14 752 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč), a to ve 24 měsíčních splátkách
po 3 271 Kč, resp. poslední ve výši 3 258 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná
pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to ve výši 29 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 271 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo
na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou
ze dne 18. 12. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným dne 21. 4. 2021.
K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 21. 4. 2021 odeslanou dne 25. 4. 2021 s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí
do 6. 5. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný bydlí v nájmu,
je svobodný, má učňovské vzdělání a je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník
s čistou mzdou ve výši 29 470 Kč měsíčně, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaný dále uvedl, že má další běžné výdaje ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny
či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky
do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná
nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla
před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu
s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětné smlouvy jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to,
zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smluv.
18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného,
však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně výdělkové poměry žalovaného, neboť tyto nejsou dostatečně doloženy. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Za této situace měla právní předchůdkyně žalobkyně postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě
mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele,
a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen,
že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto
i přísnější.
21. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, kdy dosud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatil částku ve výši 3 271 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil
co do částky 36 729 Kč (40 000 Kč – 3 271 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 6 726 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 28. 9. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté,
co se žaloba dostala do dispozice žalovaného.
23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení
by v poměrné výši příslušela žalovanému (s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.