Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 172/2021-26

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 28 344,60 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 282,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 282,16 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 2 062,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 282,16 od 4. 7. 2018 do 20. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 26 282,16 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 235,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 282,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 282,16 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 062,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 282,16 od 4. 7. 2018 do 20. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 26 282,16 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 235,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 344,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dříve: právnická osoba, nyní právnická osoba), IČO, se sídlem adresa (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č.: bankovní účet (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnila žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku„ Bankovní produkty a služby“ Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke Smlouvě. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal kontokorentní úvěr ve výši 26 282,16 Kč. Žalovaný však Smlouvu řádně neplnil, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 7. 2018. Částka uplatněná v žalobě se pak sestává z jistiny ve výši 26 282,16 Kč a částky úroků z prodlení ve výši 2 062,44 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 19. 11. 2008. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích.

6. Z dispozice ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. bankovní účet zřízen kontokorent s limitem 20 000 Kč, sazba RPSN činila 26,49 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy.

7. Ze všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídili krom jiného , obchodní zákoník, v platném znění, (dále jen„ ObchZ“)

8. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný měl základní vzdělání, pracoval u anonymizována čtyři slova jako dělník/řemeslník, bydlel ve vlastní nemovitosti. Jeho průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 21 377 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti pak 43 000 Kč, zdrojů příjmů 1, bez vyživovaných osob. Dle tvrzení žalovaného, tento neměl mít jiné úvěry s měsíčními splátkami.

9. Z potvrzení společnosti právnická osoba soud zjistil, že tato dne 14. 3. 2017 potvrdila, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil průměrně 21 377 Kč měsíčně.

10. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splácení anonymizováno ze dne 28. 2. 2018 soud zjistil, že kontokorent žalovaného zřízený dle Smlouvy měl činit částku 26 282,16 Kč a tato byla převedena na samostatný účet ke splácení.

11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 3. 7. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jeho úvěr zesplatnila ke dni 3. 7. 2018.

12. Z oznámení o ukončení poskytování produktu anonymizováno k anonymizováno účtu číslo bankovní účet ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o ukončení poskytování služby kontokorentu z důvodu jeho přečerpání.

13. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 žalovaného soud zjistil, že tento dlužil předchůdkyni žalobkyně částku 28 344,60 Kč, z čehož 26 282,16 byla jistina a částka 2 062,44 Kč byly úroky.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020, včetně podacího lístku z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 28 344,60 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

17. Zbyléy založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

19. Dne 19. 11. 2008 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému své bankovní produkty a služby. Ke Smlouvě byla dne 14. 3. 2017 učiněna dispozice, na jejímž rámci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč RPSN tohoto kontokorentu činila 26,49 %. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a dokonce odkazuje na zjištěné interní závazky s měsíční výši splátek 2 750 Kč a externí závazky se splátkami 4 941 Kč, avšak tato skutečnost z předložené žádosti žalovaného o úvěr nevyplývá. Předně nelze přehlédnout, že v žádosti žalovaný uvedl, že nemá žádné jiné splátky. Žalobkyně však tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně sama zjistila, že toto tvrzení není pravdivé, když identifikovala úvěry od ní samotné i úvěry od třetích osob. Ve vztahu k příjmům žalovaného není vůbec zřejmé, z čeho měl pocházet příjem 21 623 Kč měsíčně (43 000 Kč – 21 377 Kč), když zdroj příjmů byl pouze jeden. Předchůdkyně žalobkyně pak zcela rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, a to jak nákladů na živobytí, tak i nákladů na jeho ostatní závazky, a to přesto, že věděla, že údaje tvrzené žalovaným neodpovídají skutečnosti. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, nájemní smlouvu, SIPO atd. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 6. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

20. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

24. Dle , odst. 2 , (dále jen „“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

26. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě kontokorentu. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle odst. 2 K tomuto soud uvádí, že ačkoliv se dispozice, jež je z materiálního hlediska smlouvou o úvěru, měla řídit ObchZ z důvodu, že se jedná o dodatek ke Smlouvě, tak tím, že k jejímu uzavření došlo za účinnosti , tedy 14. 3. 2017, a zároveň byla tato dispozice vyhodnocena jako neplatná, bezdůvodné obohacení se řídí úpravou

30. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

31. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala zdroje tvrzených měsíčních příjmů domácnosti žalovaného a ani jeho výdaje, a to přesto, že sama přiznala, že v údajích sdělených žalovaným nalezla rozpory, minimálně co se týče ostatních závazků žalovaného.

32. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 26 282,16 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle a odst. 2 vrátit žalobkyni. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 26 282,16 Kč. Vzhledem k neplatnosti dispozice jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 20. 8. 2021. Nejpozději dne 21. 8. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. , kdy její výše je určena Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

33. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

34. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 235,73 Kč, přičemž tato částka představuje 47,79 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,11 % při zohlednění příslušenství uplatněného nároku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 344,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč 47,79 % z částky 2 586 Kč činí částku 1 235,73 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle

35. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.