Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 248/2021-46

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 23 066 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 731 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 9 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 408,97 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 939,38 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 492,79 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 18,95 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, co do částky ve výši 8 435 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 947,47 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 731 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 9 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 408,97 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 939,38 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 492,79 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 18,95 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, co do částky ve výši 8 435 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,88 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 947,47 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném úhrady částky 14 631 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 18,95 % ročně z částky 11 223,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 408,97 Kč a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 939,38 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 8 435 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 470,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,03 % ročně z částky 6 490,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,88 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 947,47 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO číslo (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 16. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 9. 8. 2020. Žalovaný uhradil 7 269 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný a předchůdkyně uzavřeli dne 18. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 13. 4. 2020. Žalovaný uhradil 13 465 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením obou smluv, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaných do karet zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „“).

3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 16. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 21 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 9. 8. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, uhradil 7 269 Kč. Další platby již na dluh neprovedl.

4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 21 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 365 Kč do 13. 4. 2020. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 13 465 Kč. Žalovaný netvrdil, že by uhradil ještě další částky.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých dne 16. 6. 2019 a dne 18. 2. 2019 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši po 12 000 Kč a žalovaný se tyto částky s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozích odstavcích. Soud smlouvy zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelské, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smluv byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Z karty zákazníka předložené ke zkoumání úvěruschopnosti ve vztahu ke smlouvě z 16. 6. 2019 (viz čl. 22-23 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl v období uzavření spotřebitelské smlouvy zaměstnán jako zámečník u Správy pohledávek anonymizováno obec část obce s čistým měsíčním průměrným příjmem 16 000 Kč, měl další příjmy (bez bližšího odůvodnění, o jaké příjmy se jednalo) ve výši 10 000 Kč, žil s partnerkou, jejíž příjem činil 8 142 Kč. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájemním bytě, výdaje na bydlení činily 9 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje 14 000 Kč měsíčně, splácel úvěry ve výši 5 700 Kč měsíčně. Celkové výdaje byly uvedeny částkou 29 200 Kč měsíčně s tím, že žalovaný uvedl, že má dvě nezaopatřené děti. Po odečtení výdajů od příjmů předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného příjmu 4 942 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjmy žalovaného složenkami a výdaje nájemní smlouvou. Žádnou z listin, které k ověření příjmu, příp. výdajů, žalovaného předchůdkyně použila, žalobkyně soudu nedoložila.

7. Z karty zákazníka ze dne 18. 2. 2019 vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření spotřebitelské smlouvy z 18. 2. 2019 zaměstnán jako zámečník u Správy pohledávek anonymizováno obec část obce s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč. Toto byl jediný příjem domácnosti. Výdaje na bydlení byly uvedeny částkou 5 573 Kč s tím, že bydlel jako nájemník, osobní výdaje byly uvedeny částkou 12 000 Kč. Celkové výdaje částkou 17 573 Kč. Předchůdkyně vycházela z použitelného příjmu (příjmy mínus výdaje) ve výši 5 427 Kč. K prokázání příjmů z karty vyplynulo, že žalovaný předložil předchůdkyni výplatní pásky, složenky o příjmech, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, a dále předložil nájemní/podnájemní smlouvu. Žádnou z listin, které k ověření příjmu a výdajů žalovaného předchůdkyně použila, však soudu žalobkyně nedoložila.

8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným a zaneseným do karet zákazníka. Tyto informace nijak dle názoru soudu předchůdkyně neověřila. Soud u jednání poučil právního zástupce žalobkyně, aby v souladu s  a 3 dotvrdil, zda v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv vycházela předchůdkyně z jiných podkladů, než pouze z informací získaných od žalovaného a uvedených v kartách zákazníka s tím, že právní zástupce byl poučen, že pokud takto neučiní, neunese důkazní břemeno v tom směru, že by před uzavřením smluv se žalovaným předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními ZoSÚ. Právní zástupce žalobkyně nevznesl další důkazní návrhy ve věci.

9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouvy o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřených úvěrových smluv.

10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně dne 16. 6. 2019 obdržel v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč a uhradil částku ve výši 7 269 Kč. Dále žalovaný prokazatelně obdržel 18. 2. 2019 částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti a uhradil 13 465 Kč. Žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částky.

11. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 7 269 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 12 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 4 731 Kč (12 000 – 7 269). Splatnost uvedené částky nastala 28. 5. 2021 v souladu s  o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 13. 5. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 28. 5. 2021 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 14. 5. 2021 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s  o. z. ode dne následujícího, tj. od 29. 5. 2021, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , tj. 8,25 % ročně do zaplacení. Pokud jde o uzavřenou smlouvu z 18. 2. 2019, žalovaný uhradil 13 465 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uhradil více, než mu bylo poskytnuto, soud nemohl k úhradě bezdůvodného obohacení v této části žalovaného zavázat, a proto co do částky 8 435 Kč a co do úrokového příslušenství, byla žaloba zamítnuta.

12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.