Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 93/2021-54
Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 348,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 5 458,72 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 268 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se částečně zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 481,84 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 940 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 940 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – název soudu soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit název soudu na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1 677,05 Kč k rukám právního zástupce anonymizováno jméno příjmení, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 5 458,72 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 268 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se částečně zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 481,84 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 940 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 940 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – [název soudu] soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit [název soudu] na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1 677,05 Kč k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 940 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 481,84 Kč, kapitalizovaným úrokem 50 Kč, zaplacení částky 5 408,72 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela
s žalovaným dne 1. 4. 2019 smlouvu o úvěru, a to ve znění smlouvy o úvěru ze dne 18. 6. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 17 390 Kč spolu s příslušenstvím do 18. 7. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, tím mu vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náhradu výdajů za upomínání. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 13 940 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 543 Kč a paušální náklady na upomínání ve výši 50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020.
3. Podáním ze dne 8. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 5 458,72 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok 50 Kč a smluvní pokutu 5 408,72 Kč. V souladu s návrhem žalobkyně soud řízení do těchto částek částečně zastavil dle § 96 odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.
8. Smlouvami o úvěru ze dne 18. 6. 2019 a 1. 4. 2019 a obchodními podmínkami bylo prokázáno, že společnost právnická osoba (dále také jako„ původní věřitel“) se těmito smlouvami uzavřenými přes internet zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč za úrokovou sazbu 53,85 % ročně (RPSN činila 982,80 %). Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 17 390 Kč do 18. 7. 2019. Strany si ve smlouvě ujednali smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny pro případ porušení povinnosti žalovaným a dále poplatek 50 Kč za písemnou upomínku.
9. Výpisy z bankovního účtu bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil částku 15 000 Kč žalovanému převodem na bankovní účet.
10. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne
8. 9. 2020 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací arch).
11. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 3. 2021.
12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
13. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného.
14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s poplatkem ve výši 2 390 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
16. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí
a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
22. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence
v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
23. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitel nepostupoval dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů nikterak nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru,
a to konkrétně ve výši 15 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dluží na jistině 13 940 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní
o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní
a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 13 940 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
25. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžalobní výzvě byla žalovanému odeslána doporučeně dne 11. 3. 2021, dne 14. 3. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou nejpozději do 19. 3. 2021. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 20. 3. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
26. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější než žalovaný v rozsahu 34 %, soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., a za písemné podání žaloby dle ust.
§ 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl., se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu). Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 600 Kč. Dále žalobkyni přísluší odměna za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) v sazbě 150 Kč. Dále žalobkyni přísluší odměna za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) v sazbě 1 900 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu 3x režijní paušál á 100 Kč a 1x režijní paušál á 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. Jelikož advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přiznána 21 % DPH z odměny. Dále byla přiznána náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Celkem by tedy při plném úspěchu žalobkyni náleželo na náhradě nákladů řízení 4 932,50 Kč. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 34 %, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v částce 1 677,05 Kč.
27. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku a uhradit jí náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
28. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
29. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.