Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 178/2020-62
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci příjmení jméno a právnická osoba částku 3.000 Kč a dále zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky
3.000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] částku 3.000 Kč a dále zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce dne datum u soudu žalobu, kterou se domáhal původně po žalovaném zaplacení celkem částky 4.500 Kč s příslušenstvím. Žalobce vzal poté částečně svou žalobu zpět, a to pokud jde o smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč a dále požadované úroky a soud v této části řízení ve věci zastavil. Předmětem řízení tak zůstala jistina ve výši 3.000 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení.
V žalobě je uvedeno, že žalovaný dne 15. 1. 2018 uzavřel se společností právnická osoba se sídlem adresa anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet úvěr ve výši 3.000 Kč. Tento úvěr nebyl dosud splacen. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 26. 7. 2019. Žalobce požaduje k nezaplacené jistině ve výši 3.000 Kč ještě zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po postoupení pohledávky tj. ze dne 12. 6. 2019 do zaplacení.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.
Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce soudu doložil Smlouvu o úvěru datovanou 15. 1. 2018 č. anonymizováno, v níž jsou uvedena generália žalovaného a je zde také uvedena částka
3.000 Kč, kterou jako úvěr mohl čerpat, přičemž dále doložil výpis z anonymizováno banky, že částka 3.000 Kč byla na vrub účtu žalovaného poskytnuta.
Soud dále vyšel i z vyjádření zástupce žalovaného, který se dostavil k jednání s tím, že tento uvedl, že částka 3.000 Kč, kterou žalovaný obdržel, nebyla dosud tímto uhrazena.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření namítal neplatnost smlouvy vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal dostatečnou důvěryhodnost, resp. úvěruschopnost žalobce pro poskytnutí úvěru. K tomu však soud uvádí, že vzhledem k výši poskytnuté částky má za to, že prokazováním úvěruschopnosti u tak nízkého úvěru, tedy při částce 3.000 Kč, není v podstatě ekonomické. Pokud jde o neplatnost smlouvy, zde soud uvádí, že, i když i žalobce uváděl, že pokud by nebylo vyhověno z důvodu posouzení úhrady požadované částky na základě poskytnutého úvěru, tedy z hlediska platné smlouvy, tak navrhuje, aby věc byla posouzena z důvodu bezdůvodného obohacení. Soud se tedy nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného, neboť by rozhodnutí bylo stejné i v případě posouzení jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že poskytnutá jistina, tedy částka 3.000 Kč, nebyla vrácena, je důvodné, aby soud žalobě tak, jak byla podána, vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá občanskoprávním předpisům. Soud žalovaného proto k úhradě žalované částky včetně úroku z prodlení zavázal.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení, podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, jak již výše bylo uvedeno, že původně žalovaná částka byla vyšší, a to o náhradu na úhradu smluvní pokuty, kterou vzal žalobce zpět, přičemž se jedná o samostatný nárok, má soud za to, že je důvodné, aby bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníku nebudou přiznány náklady řízení, kdy každý byl úspěšný v jednom ze samostatně uplatněných nároků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí.