Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 30/2020-73
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 52 358 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 592,69 Kč a úrok 32,42 % ročně z částky 36 761,60 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 327 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 327 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 32 099,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 938 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 1 398,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 43 019 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 477,99 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 019 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 36 692 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 327 Kč ve výši 1,75 % ročně od datum do zaplacení, částku ve výši 10 339,68 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 36 761,60 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 139 564 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 592,69 Kč a úrok 32,42 % ročně z částky 36 761,60 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 327 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 327 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 32 099,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 938 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 398,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 43 019 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 477,99 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 019 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 36 692 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 327 Kč ve výši 1,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši 10 339,68 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 36 761,60 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 139 564 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 358 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 423 Kč počínaje měsícem říjen 2018, které však žalovaný neuhradil řádně a včas, když zaplatil pouze celkem 31 754 Kč a dostal se do prodlení. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a rovněž, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a jeho doklad není evidován jako neplatný. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 1 497 Kč (3x 499 Kč za splátky 13, 14 a 15), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 800 Kč (4x 200 Kč), které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu datum Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 42 641,11 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru žalovaný ještě uhradil 2 919 Kč. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 39 722,11 Kč ke dni zesplatnění to bylo 42 641,11 Kč, což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru 36 761, 30,36 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 879,51 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč s příslušenstvím, když všechny tyto částky požaduje žalobkyně v celku, a to ve výši 42 019 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení z částky 44 938 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 43 019 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 42 019 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a dále dluží smluvní pokutu ve výši 10 339,68 Kč (tj. 0,1% z částky 21 434,45 Kč denně od datum do data vyhotovení žaloby) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 % ročně z 36 761,60 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný uvedené částky nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
3. Před započetím jednání ve věci samé zástupce žalobkyně vzal žalobu částečně zpět tak, že nově se žalobkyně domáhá zaplacení částky 37 426,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 938 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, ve výši 1 398 Kč a zákonný úrok z prodlení 43 019 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, ve výši 437 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 019 Kč ve výši 10 % ročně datum do zaplacení, dále pohledávku ve výši 10 339,68 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 36 761,60 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 139 564 Kč. Tento postup zástupce žalobkyně ničím neodůvodnil.
4. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně před jednáním soudu prvního stupně, soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé.
5. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
6. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná tímto poskytla žalobci, jako klientovi, informace o spotřebitelském úvěru, a to zejména, že výše úvěru činí 40 000 Kč a že celková částka, kterou klient zaplatí se rovná 116 304 Kč.
7. Z listiny nazvané„ Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru, soud zjistil, že žalovaný dne datum učinil nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a oproti tomu se žalovaný zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 48 měsíců (48 splátek) s tím, že splátka činila 2 423 Kč. Z článku 6. části B smlouvy vyplývá, že pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení (čl. 6 1. smlouvy). Jestliže se však žalovaný ocitne v prodlení se splátkou či její části o délce 65 dnů, vzniká žalobkyni oprávnění odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré přirostlé úroky, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, které se všechny stanou součástí nové jistiny úvěru (čl. 6 a 6. smlouvy). V takovém případě je žalobkyně povinna žalovaného před zesplatněním vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu alespoň 30 dnů. V čl. 6 se strany dohodly, že jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení ode dne následující po dni zesplatnění. Mimo to se žalovaný dále zavázal při svém prodlení na požádání žalobkyně uplatnit náklady řízení spojené s vymáháním pohledávek. Žalobkyně nabídku přijala dne datum.
8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum a zaslala mu splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy. Z připojené dodejky bylo zjištěno, že žalovaný tuto listinu převzal dne datum.
9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o úvěru“ a zároveň výpisech z účtu žalovaného) byly dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 40 000 Kč.
10. Z listiny nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 13 splátek po 2 423 Kč a částku 255 Kč, a datum a datum v hotovosti vložil na účet žalobkyně částku 2 919 Kč, celkem tedy uhradil 34 673 Kč
11. Výzvou k zaplacení, upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek číslo číslo zároveň jej upozornila, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem k automatickému zesplatnění celého úvěru. Obdobným způsobem byl podle výzvy k zaplacení zde dne datum, kde byl upozorněn na prodlení se splátkou 14. a 15. a ze dne datum, žalovaný vyzván znovu a upozorněn, že je navíc v prodlení i se splátkou číslo.
12. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že se dostal do prodlení o délce 65 dnů a došlo tak k zesplatnění celého úvěru s tím, že celková částka, kterou má nyní žalovaný zaplatit činí 44 938 Kč.
13. Z listiny„ Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem 23 000 Kč a jeho výdaje tvořila částka 3 410 Kč (životní minimum) a dále částka 2 560 Kč za výdaje druhé osoby v domácnosti, 2 750 Kč zá nájem, 566 Kč za ostatní výdaje, přičemž mu zbývala rezerva 12 714 Kč. Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba, byl svobodný, ve společné domácnosti žil s partnerkou a uvedl, že je vyučen.
14. Z Pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako zaměstnancem a společností právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný zde nastoupil datum.
15. Z výpisů z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného, na který mu v měsících červenci a srpnu rok přišly finanční prostředky od právnická osoba (zaměstnavatel) v průměrné výši 31 379 Kč. Výše mzdy je rovněž potvrzena výplatními páskami žalovaného za měsíce červen a červenec rok.
16. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné informace o dluzích žalovaného, žalovaný byl vyhodnocen se závěrem„ menší riziko“.
17. Listinou s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 42 019 Kč z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
18. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:
19. Žalovaný učinil vůči žalobkyni dne datum návrh dohody, podle které žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, celkem tedy vrátit žalobkyni částku 116 304 Kč, a to ve 48 splátkách po 2 423 Kč. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které byly zaneseny do listiny s hodnocením klienta. Žalovaný byl v té době zaměstnaný s pravidelným příjmem 23 000 Kč, jeho výdaje tvořila jednak částka 3 410 Kč, dále výdaje domácnosti (druhé osoby) 2 560 Kč, náklady na pronajaté bydlení ve výši 2 720 Kč, ostatní výdaje 566 Kč (dohromady 9 286 Kč). Žalobkyně si tyto informace ověřila z pracovní smlouvy, částečných výpisů z účtu, na kterých jsou pouze příchozí transakce ze strany zaměstnavatele žalovaného, společnosti právnická osoba, a dále z výplatních pásek za měsíce červen a červenec rok. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla scoring klienta a rozhodla se dne datum nabídku na uzavření dohody přijmout, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum a dne datum také žalovanému zaslala částku 40 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil žalobkyni 13 splátek po 2 423 Kč, tedy celkem 31 754 Kč. Žalovaný přestal splátky splácet, dostal se do prodlení delší 30 dnů se splátkami 13, 14 a 15, které byly podle splátkového kalendáře splatné dne datum a datum, datum a žalobkyně využila svého práva a uplatnila proti žalovanému smluvní pokutu 499 Kč v souladu s čl. 6 dohody a dále náhradu nákladů spojených s vymáháním své pohledávky dle čl. 6 dohody, k jejichž úhradě žalovaného vyzvala dopisem ze dne datum a datum, ve kterých jej zároveň upozornila na důsledky prodlení trvajícího déle než 65 dnů. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum s tím, že je v prodlení se zaplacením i splátky číslo přičemž smluvní pokuta dle čl. 6 dohody již činila 1 497 Kč a náklady 800 Kč. Protože žalovaný ani poté neuhradil dlužné částky, dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění celého úvěru, upozornila jej na smluvní pokutu, kterou si dohodli v čl. 6 dohody ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru, pokud veškeré prostředky, a to původní jistinu 36 761,60 Kč, úrok ke dni zesplatnění ve výši 5 879,51 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, celkem 44 938 Kč, nezaplatí ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný následně uhradil žalobkyni ještě částku celkem 2 919 Kč. Dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě částky 42 019 Kč z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
23. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
24. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba, ve znění částečného zpětvzetí, není důvodná.
28. Žalobkyně a žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 25 000 Kč na jeho bankovní účet v den uzavření smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
29. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
30. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, tyto měla žalobkyně podložené dostatečně, a to jak pracovní smlouvou a výplatními páskami, tak částečným výpisem z účtu žalovaného, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný příjem. Z žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že žalobkyně na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalovaného neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima (a to i za další osobu žijící v domácnosti), které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalovaného o ostatních výdajích, které si však ničím neověřila, např. nájemní smlouvou, doklady SIPO, kompletním výpisem z účtu za předcházející měsíce apod. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila skutečnosti a k těmto předložila důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného již v žalobě. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
31. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 40 000 Kč, žalovaný jí vrátil částku celkem 34 673 Kč, pročež žalovaný stále dluží žalobkyni částku 5 327 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 327 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
32. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného, aby částku 42 019 Kč zaplatil. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109) došlo k doručení zásilky třetí pracovní den od odeslání, tj. dne datum. Od té doby běžela žalovanému lhůta ke splnění svého dluhu, a to v souladu s § 1958 odst. 5 o. z., který stanoví, že dlužník je po požadavku věřitele na plnění splnit„ bez zbytečného odkladu“ (zde žalobkyně požadovala splnit do 15 dnů od odeslání, přičemž soud tuto lhůtu vyhodnotil jako nevyhovující, když neodráží možnost dlužníka reagovat shodně, jako při plnění, které je v uvedené lhůtě žádáno od doručení). Pro stanovení významu„ bez zbytečného odkladu“, resp. jaká doba to tedy je, jsou rozhodující okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Lze dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu a běžně, zejména u platebních závazků v obvyklé výši (což je i daný případ, kdy bezdůvodné obohacení není ve výši, jež by se vymykala běžným případům) a bude se proto jednat o lhůtu maximálně 7 až 10 dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný na to, aby dlužnou částku zaplatil, lhůtu do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 5 327 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k datu prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Jelikož žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení úroku ve výši 10 % ročně, musel soud žalobu i v části rozdílu úroku zamítnout (1,75 %).
33. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalovaného. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Před započetím jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I., aniž by toto zpětvzetí blíže odůvodnil. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. Žalovanému, který by tak měl právo na úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.