Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 152/2021-28

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zvýšení výživného pro zletilé dítě

takto:

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací ve výši 2 500 Kč měsíčně se počínaje od 7. 7. 2018 zvyšuje na částku 5 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen počínaje od 7. 7. 2018 přispívat na výživu žalobkyně další výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení vyživovací povinnosti za dobu od 1. 7. 2018 do 6. 7. 2018 ve výši 5 500 Kč měsíčně, řízení se zastavuje.

IV. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu od 7. 7. 2018 do 9. 11. 2021 ve výši 119 425 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve výši 2 500 Kč měsíčně se počínaje od 7. 7. 2018 zvyšuje na částku 5 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen počínaje od 7. 7. 2018 přispívat na výživu žalobkyně další výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, se zamítá. III. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení vyživovací povinnosti za dobu od 1. 7. 2018 do 6. 7. 2018 ve výši 5 500 Kč měsíčně, řízení se zastavuje. IV. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu od 7. 7. 2018 do 9. 11. 2021 ve výši 119 425 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému zvýšena vyživovací povinnost z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 7. 2018 a nadále. Žalobu odůvodnila tím, že je dcerou žalovaného, se kterým nikdy nežila ve společné domácnosti, naposledy bylo rozhodováno o výživném v roce 2002 a tedy před více jak 19 lety. Od té doby došlo k nárůstu jejích potřeb v souvislosti se studiem a dospíváním a stanovené výživné tomu neodpovídá. Využila proto ustanovení zákona o zpětném zvýšení výživného a požaduje výživné zvýšit od počátku měsíce, ve kterém byla žaloba podána, tj. od 1. 7. 2018 a nadále. V průběhu řízení vzala žalobkyně část žaloby za dobu od 1. 7. do 6. 7. 2021 zpět dle a soud proto řízení v této části dle zastavil.

2. Žalovaný se zvýšením vyživovací povinnosti nesouhlasil s odůvodněním, že je v osobním bankrotu, bylo mu povoleno oddlužení a jeho současná finanční situace a rodinné poměry mu neumožňují jakékoliv vyšší výživné než dosud stanovené platit. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3. S ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran, prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil dle a vyvodil z nich tyto skutkové a posléze i právní závěry.

4. Shodným tvrzením účastníků, jakož i rodným listem žalobkyně, má soud prokázáno, že žalobkyně je dcerou žalovaného, se kterou nežije ve společné domácnosti.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. -17, má soud prokázáno, že poprvé a zároveň naposledy bylo o výchově a výživě žalobkyně rozhodováno v roce 2002, když byla schválena dohoda rodičů. Žalobkyně byla svěřena do výchovy matky a žalovaný se zavázal přispívat na její výživu výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. V té době bylo žalobkyni 6 měsíců a její potřeby odpovídaly věku zdravého dítěte. Matka měla v té době ještě další vyživovací povinnost ke 12 letému synovi, byla rozvedená a na syna jí jeho otec přispíval částku 2 400 Kč měsíčně. Výdělek matky v té době činil průměrně cca 11 000 Kč měsíčně. O výdajích rozsudek ničeho neuvádí.

6. Žalovaný měl v té době další vyživovací povinnost, a to ke zletilé dceři jméno příjmení, která studovala vysokou školu, dále ke jméno příjmení, která studovala první ročník střední školy a dne datum se mu narodil syn jméno příjmení. Měl tedy v uvedené době celkem 4 vyživovací povinnosti. Ani u žalovaného rozsudek neuvádí ničeho ohledně měsíčních výdajů.

7. Žalobkyně v daném řízení doložila a prokázala tedy, že je studentkou 4. ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy v Českém Krumlově a byla studentkou této školy i v rozhodném období, za které požaduje zvýšení výživného. Studijními výsledky dále prokázala, že studuje řádně s výborným prospěchem. Její výdaje představují náklady na dojíždění do školy ze svého bydliště ve výši 560 Kč měsíčně, telefon ve výši 500 Kč měsíčně a platby za úrazové a životní pojištění ve výši 600 Kč měsíčně. Náklady na pomůcky do školy, související s jejím studijním oborem – malbou (barvy, tužky, uhly, prašné pastely, štětce, laky, plátna, blind rámy atp.), činí v součtu cca 1 500 Kč měsíčně. Další výdaje má žalobkyně na mimoškolní zájmovou činnost, a to na jezdectví na koni ve výši cca 5 650 Kč měsíčně (3 000 Kč ustájení koně, 1 100 Kč krmení koně, 1 500 Kč kování, 50 Kč očkování). Další náklady pak představuje kynologie – 1 800 Kč měsíčně krmení psa, občasný trenér 300 Kč měsíčně, tj. v součtu 2 100 Kč měsíčně. V součtu tedy veškeré měsíční výdaje žalobkyně činí částku 12 000 Kč, když na úhradě této částky by se měli podílet oba rodiče podle svých schopností a možností. Žalovaný žádný z uvedených výdajů nerozporoval, a proto soud má za to, že tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné bez nutnosti toto dokládat a blíže se v odůvodnění rozsudku tímto zabývat. Soud však nepovažuje všechny žalobkyní uplatněné výdaje za důvodné a nezbytně nutné, a proto bude následně odůvodněno, jak na danou problematiku soud nahlíží.

8. Pokud jde o poměry matky žalobkyně celé jméno žalobkyně, ta byla vyslechnuta jako svědek ke svým výdělkovým, majetkovým a osobním poměrům. Svědkyně vypověděla, že v rozhodné době byla a dosud stále je rozvedená a po celou tuto rozhodnout dobu má vyživovací povinnost již pouze k žalobkyni. Je zaměstnána u Armády ČR a potvrzením od zaměstnavatele zároveň prokázala, že její průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil v roce 2018 částku 38 145 Kč, v roce 2019 částku 42 744 Kč a v roce 2020 částku 42 455 Kč. Její výdaje v rozhodném období představovaly v roce 2018 splátku na hypotéku ve výši 11 000 Kč měsíčně, díky které mohla zakoupit byt, následně jej prodala, doplatila hypotéku a vzala si novou a v roce 2019 koupila dům a ten splácí proto částkou 17 000 Kč měsíčně.

9. Žalovaný, jako účastník řízení, vypověděl, že v roce 2018 byl ženatý a je tomu tak až dosud a měl a dosud stále má dvě vyživovací povinnosti, a to k žalobkyni ve výši 2 500 Kč měsíčně a k synovi jméno jméno příjmení, se kterým žije ve společné domácnosti. Jeho finanční problémy začaly nejprve exekucí a potom následovala insolvence a oddlužení. Po celou rozhodnout dobu až dosud je zaměstnán u Vojenských lesů a statků. Jeho příjem je jednak z výsluhy od vojáků a jednak mzda od zaměstnavatele. S manželkou a synem bydlí v nájemním bytě v bytě, kde náklady na domácnost činí cca 6 000 Kč měsíčně, manželka je po celou rozhodnout dobu zaměstnána, syn jméno je v současné době studentem 4. ročníku gymnázia a bude maturovat. Je zdráv, vyjma nošení brýlí, do školy dojíždí autobusem, je výborným studentem a bude pokračovat na vysoké škole – vojenská medicína. Má koníčky modelářství, posilovnu, přičemž výdaje s tím spojené si hradí z brigád nebo z finančních darů. S dcerou není od jejího narození vůbec v kontaktu, vyjma pár okamžiků v jejím raném dětství.

10. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka má soud prokázáno, že Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil dne datum usnesením č.j. insolvenční spisová značka úpadek dlužníka celé jméno žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením. Dílčími zprávami o přezkumu adresovanými insolvenčnímu soudu – Krajskému soudu v Českých Budějovicích má soud prokázánu majetkovou a finanční situaci žalovaného. Ta rovněž vyplývá z jednotlivých záznamů z jednání s dlužníkem v roce 2020. Těmito listinami má soud prokázán i příjem dlužníka, tj. žalovaného, v roce 2020, když žalovaný tvrdí, že tato situace je v období rozhodném v daném řízení stále stejná. Jelikož toto tvrzení žalovaného nebylo žalobkyní rozporováno, má soud za prokázané, že příjem žalovaného byl a stále je i v současné době stejný. Jedná se o příjem z výdělečné činnosti Vojenské lesy a statky ČR s. p. ve výši 15 044 Kč měsíčně a příjem ze starobního a jiného důchodu (výsluha) ve výši 27 061 Kč měsíčně. Celkový měsíční příjem žalovaného za rozhodné období tedy činí 42 105 Kč Celkem byly v rámci insolvenčního řízení zjištěny přihlášené a nezajištěné pohledávky žalovaného ve výši 3 978 107,10 Kč.

11. Podle , (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Dle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Dle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Dle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

17. Dle (dále jen ), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

18. Na základě výše uvedených ustanovení občanského zákona má soud prokázáno, že o úpravě výživného bylo naposledy rozhodováno soudem v době, kdy žalobkyni bylo 6 měsíců. Je tedy logické, že od té doby se její potřeby zvýšily v souvislosti s dospíváním a studiem. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně se každodenním studem stále připravuje na své budoucí povolání, a není proto dosud schopna se sama živit. Své výdaje vyčíslila žalobkyně ve výši cca 12 000 Kč měsíčně, avšak za důvodné považuje soud toliko výdaje spojené s dojížděním do školy, s telefonem, pojištěním, dále výdaji na školní pomůcky a částečně i výdaje na zájmovou činnost, ale ty pouze v rozsahu cca 1/3, neboť se jedná o nákladné koníčky, které nejsou běžnou záležitostí, a soud úplné výdaje s nimi spojenými nepovažuje za důvodné. Pokud i přesto v nich chce žalobkyně pokračovat, bude si muset zajistit finanční prostředky jiným způsobem, než příspěvkem od svého otce. Pokud jde o výdaje žalobkyně na stravu, ošacení, obutí, hygienu, takové výdaje má i žalovaný, a proto soud tyto výdaje nikterak nezohledňuje. Žalovaný je ženatý, má vyživovací povinnost kromě žalobkyně ještě k synovi, který je svou výživou na něm stále závislý, neboť studuje 4. ročník gymnázia a ani on zatím není schopen sám se živit. Příjmy žalovaného za rozhodné období umožňují zvýšení výživného i za dobu 3 roky zpětně od podání žaloby, a to i za situace, kdy žalovaný je v insolvenčním řízení. Výživné je totiž dle v platném znění – dále jen , postaveno na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Takové pohledávky se dle odst. 2 citovaného ustanovení uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Jinými slovy, i když je žalovaný v insolvenčním řízení a vznikne mu nová povinnost v podobě zvýšení výživného a úhrady nedoplatku na výživném, insolvenční řízení na rozhodnutí soudu o výživném nemá žádný vliv. Insolvenční správce bude muset novou pohledávku zahrnout do dluhů žalovaného a zajistit její splnění a plnění na úkor pohledávkám ostatním, neboť výživné je pohledávka, která je přednostní.

19. Pokud jde o výši přiznaného výživného, vycházel soud z odůvodněných potřeb žalobkyně, z finanční a majetkové situace žalovaného, rovněž tak i z majetkové situace matky žalobkyně, která by se měla s ohledem na výši svého příjmu podílet na výživě dcery stejnou měrou jako žalovaný, když navíc na rozdíl od žalovaného má ona již pouze jednu vyživovací povinnost, a to k žalobkyni, kdežto žalovaný má takové vyživovací povinnosti stále dvě. Proto soud má za to, že odůvodněné zvýšení výživného je toliko ve výši 5 500 Kč měsíčně, tj. vyživovací povinnost zvýšil o 3 000 Kč měsíčně. Pokud se tedy žalobkyně domáhala dalšího zvýšení výživného ve výši 2 500 Kč měsíčně, žaloba byla zamítnuta.

20. Pokud jde o období, za které žalobkyně zvýšení výživného požaduje, dle ustn. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od tohoto dne. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne datum a má proto nárok na zpětné zvýšení za dobu od datum a nadále. Pokud tedy žalobkyně vzala žalobu ohledně období od 1. 7. 2018 do 6. 7. 2018 ve výši 5 500 Kč měsíčně zpět, učinila tak v souladu s výše uvedeným ustanovením a soud řízení zastavil. Výživné proto zvýšil za dobu od 7. 7. 2018 na částku 5 500 Kč měsíčně a ve zbytku ohledně částky 2 500 Kč měsíčně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu 7. 7. 2018 (počátek zvýšení výživného) do 9. 11. 2021 (den vyhlášení rozsudku) představuje částku 119 425 Kč. Za 25 dnů v měsíci červenci 2018 se jedná o nedoplatek ve výši 2 425 Kč (3 000 Kč: 31 dny = 96,70 Kč/den, tj. po zaokrouhlení 97 Kč/den 31 – 6 = zbývá 25 dnů v měsíci x 97 Kč, tj. 2 425 Kč), dále nedoplatek za srpen 2018 až prosinec 2018, tj. 5 x 3 000 Kč = 15 000 Kč, dále za celý rok 2019, tj. 3 000 Kč x 12 = 36 000 Kč, dále za celý rok 2020, tj. 3 000 Kč x 12 = 36 000 Kč a dále za dobu od ledna do října 2021, tj. 10 x 3 000 Kč = 30 000 Kč (v době rozhodování nebyl dosud splatný měsíc listopad 2021, a proto není do nedoplatku zahrnut). Soud umožnil žalovanému tento nedoplatek splácet ve splátkách po sobě jdoucích splatných vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek.

22. O nákladech řízení bylo rozhodováno za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 54,5 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 45,5 %. Odečtením uvedených výsledků je žalobkyně úspěšná toliko v 9% a tedy v nepatrné výši, a proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvádí výrok V. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.