Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 90/2021-39
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 37 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku 5 750 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, zastavuje.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení 9 % ročně z 25 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení 0,75 % ročně z 25 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 176,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku 5 750 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení 9 % ročně z 25 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení 0,75 % ročně z 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 176,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a 12 500 Kč s tvrzením, že původní věřitelka, právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným datum smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky původní věřitelky.
2. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný v provozovně právnická osoba a. s., IČO: číslo (dále jen„ zprostředkovatel“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru obdržel žalovaný úvěr 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce celkem 30 750 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do datum. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Z tohoto důvodu mu vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce vedle původně ujednané částky též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a vedle toho mu též vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním za celkem 2 upomínky odeslané původní věřitelkou.
3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené datum, byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena původní věřitelkou na žalobkyni s účinností ke dni datum a tato skutečnost byla žalovanému oznámena.
4. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, že zprostředkovatel nebo původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V podání z datum žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty prokazujícími, že původní věřitelka nebo zprostředkovatel řádně zkoumali schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, co do kapitalizovaného úroku 5 750 Kč a co do nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné pro rozhodnutí ve věci.
7. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli datum v prostorách zprostředkovatele smlouvu o úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce 30 750 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni s účinností ke dni datum.
9. Z výzvy před podáním žaloby z datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.
10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
11. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s předchozí (již neúčinnou) úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.
23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
24. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
25. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
26. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěru způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
27. V souzené věci žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že zprostředkovatel nebo původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a neunesla tak v této věci důkazní břemeno. Z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK). Podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud tak nemohl žalobkyni poučit o tom, že musí navrhnout a předložit důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že zprostředkovatel nebo původní věřitelka řádně zkoumali schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Stejně tak soud nemohl žalobkyni poučit o následcích neunesení důkazního břemene žalobkyní.
28. Z důvodu, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 25 000 Kč. Za toto plnění neobdržela původní věřitelka resp. žalobkyně od žalovaného ničeho a má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč.
29. Žalovaný měl plnit dluh ihned poté, co k tomu byl žalobkyní prokazatelně vyzván. Za tuto výzvu považuje soud výzvu před podáním žaloby, kde žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nejpozději do datum. Ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v žalobě požadované výši.
30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci poměrně úspěšnější, přiznal poníženou náhradu nákladů řízení ve výši 176,72 Kč, tj. 5,23 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Ke dni vyhlášení rozsudku byl nárok žalobkyně představován jistinou 37 500 Kč, kapitalizovaným úrokem 5 750 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 100 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 300 Kč, tj. celkem 49 650 Kč představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal pouze jistinu 25 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 124,49 Kč, tj. celkem 26 124,49 Kč představující 52,62 % úspěch ve věci žalobkyně. Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení z 5,23 % (52,62 % - 47,38 %).
31. Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 500 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a 250 Kč za jeden„ půlúkon“ realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.