Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 283/2021-36
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 339,8 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,03 % ročně z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 229,53 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 11 333,25 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 339,8 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,03 % ročně z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 229,53 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 11 333,25 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím.
2. Požadavek na zaplacení uvedené žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil úvěr, který mu poskytla společnost právnická osoba na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 24. 2. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem kapitalizované úroky ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 3. 3. 2019 a konče dnem 19. 4. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 15 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 3 666,75 Kč na jistinu, ve výši 4 000 Kč na úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy, ve výši 4 000 Kč na odměnu za administrativní činnost a ve výši 3 333,25 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná částka ve výši 21 000 Kč se skládá z dlužné jistiny 16 333,25 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 666,75 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 339,80 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 229,53 Kč, úroku ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
3. Doplněním žaloby ze dne 18. 10. 2021 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 22. 9. 2021 č. j. 7 C 283/2021 -12 k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 20 365 Kč a žije ve spoluvlastnictví.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z vyjádření žalobkyně při jednání, obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně dokládala svou procesní subjektivitu.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 24. 2. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalovanému téhož dne úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 36 000 Kč, která byla v částce 20 000 Kč jistinou, v částce 4 000 Kč kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy, v částce 4 000 Kč administrativním poplatkem a v částce 8 000 Kč odměnou za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že obnos 20 000 Kč převzal v hotovosti.
8. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč v hotovosti s dobou splatnosti 60 týdnů a hotovostním výběrem splátek. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním bydlení (spoluvlastník), má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má jiný peněžitý závazek ve výši 1 300 000 Kč s výší měsíční splátky 4 886 Kč. Jako celkové měsíční příjmy uvedl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 20 365 Kč, jako celkové měsíční výdaje uvedl částku 14 886 Kč, která se sestávala z výdajů žalovaného na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobních výdajů ve výši 7 500 Kč a splátky úvěrů/zápůjček ve výši 4 886 Kč. Výše použitelného příjmu tak činila 5 479 Kč.
9. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc prosinec 2018 soud zjistil, že žalovaný za uvedený měsíc dosáhl příjmu 21 149,30 Kč vyplaceného mu zaměstnavatelem právnická osoba
10. Ze změny pracovní smlouvy žalovaného ze dne 10. 3. 2008 soud zjistil, že žalovaný pracoval od 1. 2. 2005 u společnosti právnická osoba, a to na dobu neurčitou.
11. Z výpisu z katastru nemovitostí žalovaného ke dni 22. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl k uvedenému dni spoluvlastníkem pozemku parc. č. st. 33, jehož součástí byla stavba adresa, a pozemku parc. číslo v obci a k.ú. obec, vše zapsané na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Nemovitosti byly zatíženy zástavním právem smluvním. Stejné skutečnosti soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí žalovaného ke dni 24. 2. 2019.
12. Z výpisu splátek žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 15 000 Kč, a to splátkou dne 5. 3. 2019 ve výši 2 000 Kč, splátkou dne 26. 3. 2019 ve výši 500 Kč, splátkou dne 4. 4. 2019 ve výši 2 000 Kč, splátkou dne 14. 5. 2019 ve výši 5 000 Kč a splátkou dne 13. 7. 2019 ve výši 5 500 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
15. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této.
16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
17. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 24. 2. 2019, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 000 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč, úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného sice ověřila jeho měsíční příjem, ale nikterak neověřila jeho výdaje, zejména výdaje na bydlení v nepřiměřeně uvedené nízké výši 2 500 Kč, a nezohlednila vyživovací povinnost k dítěti ve výdajích žalovaného. Výši příjmu a výdajů celé domácnosti právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala vůbec.
18. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
19. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
32. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
33. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z měsíčního příjmu žalovaného v celkové výši cca 20 000 Kč a současně zcela nepřiměřeně nízkých výdajů žalovaného na bydlení a nikterak neověřených výdajů za situace, kdy žalovaný uváděl, že má vyživovací povinnost jednomu dítěti a jiný peněžitý závazek ve výši 1 300 000 Kč, přičemž výše příjmů a výdajů celé domácnosti nebyla zjišťována vůbec.
34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).
35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, je smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 5 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (20 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (15 000 Kč).
36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 22. 2. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (5 000 Kč) od 8. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (25. 2. 2021).
37. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 24. 2. 2019 včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 339,80 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,03 % ročně z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 229,53 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 16 333,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 11 333,25 Kč od 8. 3. 2021 částečně zamítnout.
38. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalovaného za prokázané informována již usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 283/2021 -12 ze dne 22. 9. 2021. Další lhůta k doplnění tvrzení a návrhů na doplnění důkazních prostředků k prokázání tvrzení, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 24. 2. 2019 byla sjednána platně, proto nebyla žalobkyni poskytnuta.
39. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.