Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 55/2021-56
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o 57 993,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 26 710 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 8 516 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 4 290 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 349,79 Kč, kapitalizovaný úrok 3 087,34 Kč, úrok 18,87% ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 5 290 Kč, do zaplacení, se zamítá.
IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 18 477,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 784,55 Kč, kapitalizovaný úrok 3 795,75 Kč, úrok 21,27 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 477,25 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 26 710 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 8 516 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 4 290 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 349,79 Kč, kapitalizovaný úrok 3 087,34 Kč, úrok 18,87% ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 5 290 Kč, do zaplacení, se zamítá. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 18 477,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 784,55 Kč, kapitalizovaný úrok 3 795,75 Kč, úrok 21,27 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 477,25 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 57 993,25 Kč s příslušenstvím z titulu dvou Smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na částku 31 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky 6 200 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 200 Kč a hotovostní inkaso splátek 12 400 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Žalovanému bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději datum, ode dne následujícího byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na jistině půjčky částku 31 000 Kč, přičemž tato jistina se od 10. 7. 2020 úročí úrokem 18,87% ročně. Žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky uhradil pouze 4 290 Kč, kterou právní zástupce žalobkyně započetl v rozsahu 3 256,66 Kč na úrok a 1 033,35 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena datum. Dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 31 000 Kč, kapitalizovaných úroků 3 087,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 349,79 Kč, úroků 18,87 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
2. Ohledně nároku z druhé smlouvy žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na částku 32 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 440 Kč s úrokovou sazbou 21,27% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a hotovostní inkaso splátek 16 640 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 78 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, do okamžiku postoupení pohledávky uhradil toliko 23 484 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně rozložil na 5 006,75 Kč na jistinu, 5 440 Kč na úrok, 6 400 Kč na poplatek za administrativní činnost, 6 387,25 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena datum. Žalovanému bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději datum, ode dne následujícího byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která ke dni postoupení pohledávky datum činila na jistině 26 993,25 Kč, přičemž tato jistina se od 23. 5. 2020 úročí úrokem 21,27% ročně, 10 252,75 Kč na dlužném poplatku za hotovostní inkaso. Dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 26 993,25 Kč, kapitalizovaných úroků 3 795,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 784,55 Kč, úroků 21,27 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tedy soud jednal bez přítomnosti žalovaného.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy, a z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba dohodu, na základě které byly ve dne podpisu smlouvy poskytnuty žalovanému peněžní prostředky 31 000. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také 6 200 Kč na úroku, 6 200 Kč na administrativním poplatku a 12 400 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na datum. V čl. 2 se strany dohodly, že splátkami půjčky jsou hrazeny nejdříve poplatky a životní pojištění, teprve po splacení těchto položek jistina. V čl. 2 se strany dohodly, že splátky se započítávají neprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek a případně příslušná část poplatku za pojištění nebo asistenční služby. V čl. 2 se strany dohodly, že v případě uzavření více než jedné smlouvy budou jakékoli splátky zaplacené zákazníkem použity na úhradu splátek všech jednotlivých úvěrů, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých spotřebitelských úvěrů. Žalovaný celkem uhradil 4 290 Kč. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl t.č. anonymizována tři slova jméno příjmení jako anonymizováno s příjmem částka, výdaje na bydlení činily částka, osobní výdaje částka, další splátky úvěru částka. Žalovaný dle vyplněných údajů na kartě předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy, a z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, dohodu, na základě které bylo žalovanému vyplaceno v hotovosti téhož dne 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také 5 440 Kč na úroku, 6 400 Kč na administrativním poplatku a 16 640 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 78 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na datum. V čl. 2 se strany dohodly, že splátkami půjčky jsou hrazeny nejdříve poplatky a životní pojištění, teprve po splacení těchto položek jistina. V čl. 2 se strany dohodly, že jednotlivé splátky nevedou k okamžitému umořování jistiny, neboť nejprve se umořuje úrok, poté administrativní poplatek a nakonec jistina. V každé splátce je obsažená příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek, případně příslušná část za pojištění nebo asistenční služby. Dle čl. 2 se úhrady zákazníka v podobě řádných splátek započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Žalovaný celkem uhradil 23 484 Kč. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl t.č. zaměstnán u právnická osoba anonymizováno jako anonymizováno s příjmem částka měsíčně, manželčiným příjmem částka, výdaji na bydlení částka, osobními výdaji částka a dalšími splátkami částka. Žalovaný dle vyplněných údajů na kartě předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odstavec 1 zák.č 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smluv posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soudem byla proto vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když k žalobě sice byla předložena evidenční karta zákazníka, žalobkyně však netvrdila, jakým způsobem vyplněné údaje ověřila a žádné listiny v tomto směru k důkazu nepředložila.
15. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byly ověřeny pracovní smlouva, výplatní páska a nájemní smlouva. Z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Tyto údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, který schopnost splácet úvěr na požadovanou částku vyhodnotil. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která byla uvedena v kartě zákazníka. V případě neuvedení pravdivých informací by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Zejména u nižších splátek s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti sdělených informací.
16. Žádné důkazy v tomto směru žalobkyně nepředložila.
17. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to v případě obou smluv kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaný přiložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné listiny nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalovaného. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy, resp. uzavřených smluv. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008/48 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
18. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že smlouvy uzavřené mezi stranami, které jsou svou povahou smlouvami o spotřebitelském úvěru, jsou absolutně neplatným právním jednáním.
19. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, resp. 32 000 Kč, a to hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh a oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou prokázala, že žalovaný byl o dluhu zpraven.
20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 63 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 31 000 Kč, ze které věřiteli vrátil 4 290 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni 26 710 Kč (31 000 – 4 290 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,25 %, z dlužné částky 26 710 Kč od 8. 3. 2021 žalobkyně do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě odeslána oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, která byla odeslána datum, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 25. 2. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů, tj. do 7. 3. 2021, následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení žalovaného přiznal soud zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně, jak ostatně požadovala žalobkyně.
21. Co do druhého nároku získal žalovaný bezdůvodné obohacení 32 000 Kč, z nějž věřiteli vrátil 23 484 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni 8 516 Kč (32 000 – 23 484 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,25 %, z dlužné částky 8 516 Kč od 8. 3. 2021 dle požadavku žalobkyně do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla i v tomto případě výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne datum, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 25. 2. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do 7. 3. 2021, následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení žalovaného přiznal soud zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok 10 % ročně, v rozsahu rozdílu, tj. 1,75% ročně, soud nárok žalobkyně zamítl.
22. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je uzavřená smlouva neplatná, není zde smluvní podklad pro přiznání smluvního úroku, administrativního poplatku ani hotovostního inkasa, jakkoli si je soud vědom, že předmětem žaloby byla jen zbývající dlužná jistina a smluvní a zákonný úrok. Soud proto žalobu zamítl co do částky 5 290 Kč (31 000 – 26 710 Kč) a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 349,79 Kč, kapitalizovaného úroku 3 087,34 Kč, úroku 18,87% ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a ve výši 8,25% ročně z částky 5 290 Kč (31 000 – 26 710 Kč) do zaplacení. Dále soud žalobu zamítl co do částky 18 477,25 Kč (32 000 – 8 516 Kč) a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 784,55 Kč, kapitalizovaného úroku 3 795,75 Kč, úroku 21,27 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 993,25 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, ve výši 1,75 % ročně z částky 18 477,25 Kč (26 993,25 – 8 515 Kč) od 8. 3. 2021 do zaplacení.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější ve věci byl žalovaný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).